Stopové prvky

Co je vyšetřováno?

Stopové prvky představují skupinu testů pro jejich stanovení, primárně v krvi, ale občas i v moči nebo jiné tělní tekutině nebo tkáni. Tyto prvky jsou látky, které tělo potřebuje v pravidelném nepatrném množství pro své normální funkce. Do těla se dostávají potravou, používají se k tvorbě enzymů a hormonů, k regulaci hladiny glukózy, ke tvorbě kostí, zubů, svalů, vazivové tkáně a krevních buněk. Zúčastňují se metabolismu bílkovin, tuků a cukrů, podporují hojení ran a jsou životně důležité pro přenos kyslíku v těle.

Stopové prvky jsou podskupinou mikronutrientů.

Zahrnují:

• chróm
• měď
• fluór (obvykle zařazovaný, ale zřídka stanovovaný)
• jód
• železo
• mangan
• molybden
• selen
• zinek

Nedostatek stopových prvků se může objevit kdekoliv na světě, kde je nedostatečný příjem potravy, nedostatečně pestrá strava a nebo kde se vyskytuje nedostatečné množství stopových prvků v půdě, na které jsou pěstovány zemědělské plodiny. Světová zdravotnická organizace uvádí jód, železo a vitamin A, jako nejdůležitější mikronutrienty z globálního pohledu lidského zdraví. V ČR je výskyt deficitu i nadbytku stopových prvků vzácný. Deficit se občas objevuje ve spojení s malnutricí a se stavy jako je celiakie, které jsou spojeny se sníženou schopností absorbovat stopové prvky.

Deficit může způsobit:

• Nedostatečný příjem - jako u restrikční jednostranné diety. Někdy nevhodné složení úplné parenterální výživy

• Nedostatečná absorpce - může se objevit u různých chronických stavů spojených s malabsorpcí a po chirurgických zákrocích s odstraněním části žaludku nebo střeva

• Neschopnost přijmu - někteří lidé nejsou schopni využít jeden nebo více stopových prvků z potravy

• Zvýšená potřeba – těhotné ženy, rostoucí děti a pacienti v rekonvalescenci po nemoci a poranění mohou vyžadovat zvýšenou nutriční podporu

• Zvýšené ztráty – příkladem toho je ztráta železa pozorovaná při ztrátě erytrocytů vlivem akutního nebo chronického krvácení

• Interference – příkladem je pokles mědi, který provází nadbytečný příjem zinku

Nadbytek stopových prvků může způsobit:

• Příliš vysoký příjem – může být akutní nebo chronický vlivem užívání potravinových doplňků nebo při náhodné nebo profesionální expozici

• Snížené ztráty – při onemocnění ledvin a jater nemusí být organismus schopen vylučovat stopové prvky z těla normální rychlostí. U některých dědičných chorob se mohou v těle hromadit prvky ve tkáních a orgánech a poškozovat je. Příkladem může být ukládání mědi u Wilsonovy choroby.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Krev je odebírána z loketní žíly nebo se 24 hodin sbírá moč. K minimalizaci potenciální kontaminace vzorku prvkem z mimotělního zdroje se používají speciální odběrové nádobky na krev a v kyselině umyté nádoby na moč.

Krev a moč odráží aktuální příjem stopových prvků. Vzácně může být odebrán vzorek vlasů nebo provedena biopsie k získání vzorku tkáně k posouzení deficitu, nadbytku nebo ukládání prvku, které může časem vzniknout.

Je třeba nějaké přípravy k vyšetření k zajištění kvality vzorku?

Informujte se u vašeho lékaře; pro některá vyšetření je vhodný odběr krve nalačno.

Jak je využíváno?
Kdy je vyšetření objednáváno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Je něco dalšího, co bych měl(a) vědět v souvislosti s tímto vyšetřením (vědět)?

Jak je využíváno?

Stanovení stopových prvků je obvykle ordinováno pro odhalení, posouzení a sledování jejich deficitu nebo nadbytku v organismu. Lékař může vybrat jeden nebo více testů s ohledem na příznaky a stav pacienta. Někdy je ordinováno více testů k odhalení deficitu nebo toxicity, jako je ordinování mědi a ceruloplasminu společně k posouzení množství mědi v těle. Ordinování skupiny testů souvisejících s metabolismem železa (železo, celková vazebná kapacita železa a feritin) a krevní obraz může sloužit k posouzení deficitu železa, jako potenciální příčiny anemie.

Jestliže trpí člověk malnutricí (podvýživou) nebo stavem spojeným s malabsorpcí (poruchou vstřebávání živin) může lékař ordinovat společně více vyšetření pro zjištění úvodního stavu a dále opakovaně (periodicky) ke sledování nutričního stavu nebo úspěšnosti léčby.

Pokud má někdo dědičnou poruchu, která vede k nadbytku nějakého prvku v těle nebo je vystaven jeho toxické koncentraci, potom je jeho stanovení ordinováno pro odhalení a diagnózu tohoto stavu a dále pro monitorování průběhu poruchy.

Ke zjištění stavu stopových prvků se ve většině případů používá jejich stanovení v krvi, někdy také ve vzorku moči sbírané 24 hodin. V případech, kdy může být prvek ukládán (hromaděn) v orgánech nebo tkáních může být ordinováno jeho stanovení v bioptickém vzorku pro podporu diagnózy a zjištění závažnosti stavu.

Kdy je vyšetření objednáváno?

S vyjímkou stanovení železa nejsou vyšetření ostatních stopových prvků v populaci běžně ordinována.

Stanovení stopových prvků jsou prováděna při podezření na jejich nedostatek nebo nadbytek s ohledem na anamnézu nebo na přítomné příznaky a symptomy. Nedostatek (deficit) stopového prvku může působit celou řadu příznaků v závislosti na tom, který stopový prvek chybí.

Příznaky mohou být:

• anémie
• průjem
• vypadávání vlasů
• struma
• svalová slabost

U dětí může deficit stopových prvků způsobit vrozené abnormality, opoždění růst, porušení mentálního vývoje a pohlavního dozrávání.

Akutní a chronický nadbytek stopových prvků může působit příznaky spojené s jejich toxicitou, které mohou být mírné až velmi závažné.

Může to být:

• kožní vyrážka
• nevolnost, zvracení, průjem
• křeče
• periferní neuropatie
• v závažných případech může být výsledkem selhání ledvin a jater, šok, koma a zvýšené riziko rakoviny plic

Periodické provedení jednoho nebo více stanovení mědi se provádí při monitorování stavu pacienta.

Stanovení obsahu mědi v játrech má být provedeno ke stanovení tkáňových zásob pokud jsou výsledky mědi a ceruloplasminu abnormální nebo nejednoznačné.

Co výsledek vyšetření znamená?

Nízká koncentrace stopového prvku v zásadě ukazuje na jeho deficit a vysoká na jeho nadbytek. Je-li člověk léčen pro deficit stopového prvku, potom je zvýšení jeho hodnoty a ústup klinických příznaků známkou úspěšné léčby. Při léčbě toxického účinku stopového prvku je jeho snížená hodnota a ústup příznaků známkou úspěšné reakce na léčbu.

Výsledky stanovení stopových prvků však musí být hodnoceny s určitým stupněm opatrnosti. Některá léčba nadbytku prvků v organismu může vést k jejich přechodnému zvýšení v krvi a v moči a některé prvky např. měď a zinek mohou být přechodně zvýšené při infekci, zánětu, těhotenství a četných jiných chorobách. Mnohé příznaky spojené s deficitem nebo nadbytkem stopových prvků se mohou objevit i u různých ostatních chorob. Lékař hodnotí nález s ohledem na příznaky, klinický stav a anamnézu pacienta.

Je něco dalšího, co bych měl(a) vědět v souvislosti s tímto vyšetřením (vědět)?

Stopové prvky se nacházejí v různé koncentraci v širokém sortimentu potravy. Některé formy stopových prvků jsou více využitelné ze živočišných zdrojů než z rostlinných. Některé prvky jsou přidávány do potravin k zajištění jejich většího využití a příjmu (fortifikace potravin), fluorizace vody a jodizace kuchyňské soli.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Měly by být u každého vyšetřeny stopové prvky?
2. Jak dlouho trvá dodání výsledku?
3. Měl bych užívat přídavky stopových prvků?
4. Které jiné prvky jsou potřebné pro tělo?
5. Které jiné mikronutrienty jsou potřebné pro tělo?

Měly by být u každého vyšetřeny stopové prvky?

Není to všeobecně nutné. Většina lidí v ČR, kteří jedí smíšenou stravu přijímají dostatečné množství stopových prvků v dietě.

Jak dlouho trvá dodání výsledku?

Stanovení stopových prvků se s vyjímkou železa neprovádějí zcela rutinně. Často je prováděno ve specializovaných laboratořích, takže výsledek bývá dostupný během několika dnů.

Měl bych užívat přídavky stopových prvků?

Promluvte si s lékařem o případné suplementaci. Pokud máte jejich deficit, může být pro vás přínosná, ale dlouhodobé užívání velkých dávek stopových prvků může zvyšovat riziko jejich vzájemného ovlivnění a toxicity. Kdo užívá nadbytek zinku ten si může přivodit deficit mědi. Osoby, u kterých dochází k nadbytečnému ukládání železa nebo mědi v jejich těle musí omezit a sledovat jejich příjem v dietě, protože ukládání těchto prvků může poškodit orgány a tkáně těla.

Které jiné prvky jsou potřebné pro tělo?

Makroprvky jsou prvky, které jsou potřebné pro organismus ve větším množství než stopové prvky. Jsou to sodík, draslík, vápník,hořčík, chlór a fosfor. Občas se do této kategorie zahrnuje i síra.

Které jiné mikronutrienty jsou potřebné pro tělo?

Mikronutrienty zahrnují stopové krvky, v tucích rozpustné vitamíny A, D, E a K a ve vodě rozpustné vitamíny C a B-komplex (biotin, kyselina listová, niacin, kyselina pantothenová, riboflavin, thiamin, vitamin B6 a B12).

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.