Srpkovitá anémie

Také známa jako: Hemoglobinopatie S

Srpkovitá anémie je vrozené onemocnění patřící do skupiny hemoglobinopatií. Je charakterizována tvorbou abnormálního hemoglobinu S (HbS nebo HgbS). Hemoglobin je specializovaný protein obsahující železo, který se nachází v červených krvinkách (erytrocytech). Úkolem hemoglobinu je roznáší kyslík z plic do všech částí organismu, do všech tělesných tkání a buněk.

Hemoglobin F je fyziologicky produkován dítětem pouze v období těhotenství. Po porodu je postupně nahrazován hemoglobinem A (HbA). Hemoglobinopatie (hemoglobiny jiné než HbF a HbA) vznikají v důsledku mutací genů kódujících hemoglobin. Bylo zjištěno mnoho druhů hemoglobinopatií, ale pouze několik málo se jich vyskytuje běžně. Mezi takové patří HbSm HbC a beta talasémie.

Člověk, který je nositelem jednoho zdravého genu a jednoho genu HbS (heterozygot) je nazýván přenašečem (v anglické literatuře označován jako Sickle cell trait). Přenašeč srpkovité anémie produkuje okolo 20 – 40 % hemoglobinu S. Tvoří však také dostatečné množství hemoglobinu A, že prakticky nemá žádné zdravotní obtíže. Poškozený gen pak může být nepozorovaně předán do další generace (dětem).

Nositel dvou mutovaných genů – HbS – je nazýván homozygot. Není schopen produkovat normální hemoglobin A, tvoří v 80 – 100 % pouze HbS a má klinické projevy srpkovité anémie.

Příznaky a komplikace srpkovité anémie se také mohou projevit i u lidí, kteří mají jeden gen pro srpkovitou anémii a jeden mutovaný gen pro jiný druh hemoglobinopatie (dvojitý heterozygot) – např. hemoglobin C a talasémii. Lidé se dvěma geny HbS (SS) a ti s jedním genem HbS a jedním genem hemoglobinopatie (SC, S beta talasémie, SD, SoArab) jsou skupinou nazývanou v anglické literatuře sickle cell disease.

Mutace hemoglobinu S vede k tvorbě méně rozpustného (nebo také tekutého) hemoglobinu. Po uvolnění kyslíku ve tkáních dochází k polymerizaci hemoglobinu a následné změně tvaru erytrocytu z diskovitého na srpkovitý. Tento srpkovitý tvar omezuje hladký průchod erytrocytu tělem, erytrocyty se mohou shlukovat a ucpávat drobné cévy. Když tyto srpkovité erytrocyty doputují do plic, jsou vystaveny kyslíku a mohou změnit svůj tvar zpět na diskovitý. Opakované srpkovatění vede k poškození erytrocytu a srpkovitý tvar se stává trvalý.

Srpkovité erytrocyty mají celkově kratší životnost – cca 10 – 20 dní oproti 120 dnům délky života normálních erytrocytů. Aby organismus nahradil ztráty, musí produkovat více erytrocytů a také rychleji. Do krevního oběhu se pak dostávají i méně zralé erytrocyty. Pokud tělo není schopno zvýšit tvorbu erytrocytů, anémie se stane výraznější.

Výskyt srpkovité anémie se značně překrývá s oblastí výskytu malárie. Heterozygotní nosičství totiž poskytuje značnou výhodu – jedinci jsou odolnější vůči nákaze malárií.

Příznaky, projevy a komplikace

Příznaky a projevy srpkovité anémie jsou výrazně variabilní. Někteří mají příznaky mírné, jiní těžké a mají časté komplikace. Děti s chorobou srpkovitých erytrocytů jsou po narození typicky zcela normální a příznaky se objeví až v průběhu 1. roku života. Poté, co se fyziologicky přestane tvořit hemoglobin F a je nahrazen tvorbou hemoglobinu S. Homozygoti pro HbS (SS) mívají těžší projevy choroby než složení heterozygoti pro HbS a HbC (SC). Heterozygoti jsou většinou zdrávi, příznaky choroby se však u nich mohou vyskytnout při intenzivní fyzické námaze, dehydrataci, pobytu ve vysoké nadmořské výšce.

Mezi příznaky a komplikace homozygotních nositelů genů srpkovité anémie u patří:

  • Bolestivé krize: jsou nejčastější komplikací, epizody bolesti mohou přicházet v různě dlouhých časových intervalech. Bolest je vyvolána zúžením nebo uzavřením malých krevních cév – vazookluzivní krize. Dochází k omezení nebo úplnému zastavení toku krve do určité oblasti těla a může dojít k poškození tkáně. Může být postižena jakákoliv část těla, typicky kosti, klouby, plíce a břicho. Lokalizace bolesti a doba trvání se liší krize od krize. Bolest a otok rukou a nohou je často jedním z prvních příznaků u malých dětí. Krize mohou vzniknout bez vyvolávajícího podnětu, ale často jsou vyprovokovány poklesem koncentrace kyslíku, infekčním onemocněním, dehydratací, pobytem ve vysoké nadmořské výšce a extrémní teplotou. Jednotlivé krize většinou odezní během několika dnů až týdnů.
  • Anémie: je běžnou komplikací vzhledem ke kratší době přežití srpkovitých erytrocytů. Anemičtí lidé se cítí unavení, bez energie, mají závratě, jsou bledí, dušní a mají vyšší tepovou frekvenci. Anemické děti rostou pomaleji a pomaleji se vyvíjí. Pokud nastane porucha tvorby červených krvinek (erytrocytů) nastává aplastická krize a hodnota erytrocytů prudce klesá. Nejčastější příčinou aplastické krize je infekce parvovirem B19.
  • Infekční onemocnění: velmi vážná mohou být zejména infekční onemocnění plic. Zápal plic je statisticky nejčastější příčinou smrti dětí se srpkovitou anémií.
  • Tzv. Acute chest syndrom způsobený uzavřením (vazookluzí) plicích cév se projevuje kašlem, bolestí na hrudi a horečkou. Může se vyvinout velmi rychle, může být život ohrožující a proto vyžaduje okamžité lékařské ošetření.
  • Mozková příhoda: je jednou z nejobávanějších komplikací, způsobuje trvalé postižení a invaliditu. Mozková příhoda je častější u dětí než u dospělých, vyskytuje se přibližně u 10 % homozygotních dětí.
  • Krize ze sekvestrace erytrocytů ve slezině: pokud dojde k zadržení velkého množství srpkovitých erytrocytů ve slezině, slezina se prudce a výrazně zvětší. Vyskytuje se především u dětí a projevuje se bolestí břicha, nevolností a slabostí, může se rozvinout šokový stav. Tato příhoda může být život ohrožující a může vyžadovat odstranění sleziny.

Mezi další komplikace homozygotní formy srpkovité anémie patří vznik kamenů ve žlučníku, nekrózy kostí, onemocnění ledvin, bércové vředy, onemocnění oční sítnice (retinopatie) a priapismus (dlouhotrvající bolestivá erekce).

Srpkovitá anémie se u původního obyvatelstvu České republiky nevyskytuje. Je to choroba typická pro oblast Afriky, Středomoří, Středního východu, Indie, Karibiku a centrální Jižní Ameriky. Např. ale v USA je touto chorobou postiženo na 70 tisíc lidí.

Laboratorní vyšetření

Úkolem testů pro diagnostiku srpkovité anémie je odhalit srpkovitou anémii co nejdříve, určit heterozygotní nosiče srpkovité anémie, sledovat a hodnotit průběh léčby a případných komplikací. Novorozenecký screening této choroby se v naší zemi neprovádí.

Mezi testy prováděné při diagnostice srpkovité anémie patří:

  • Test srpkovatění erytrocytů: zábrana přístupu kyslíku k erytrocytům, použití chemických látek – screeningové testy
  • Vyšetření typu hemoglobinopatie – elektroforéza Hb, izoelektrická fokuzace Hb – tyto testy hodnotí druh a množství hemoglobinu v erytrocytech
  • DNA analýza: určí změny a mutace genů pro tvorbu hemoglobinu
  • Krevní obraz
  • Nátěr periferní krve
  • Vyšetření stavu železa v organismu

Léčba

Základem léčby je ulevit od bolesti, minimalizovat komplikace a orgánové poškození. Dále je důležitá prevence infekce. Novorozenci se srpkovitou anémií mají často dlouhodobou profylaktickou léčbu penicilinem, jako prevenci zápalu plic a jiných infekcí. Děti i dospělí mohou být léčeni hydroxyureou. Tento lék omezuje počet krizí a snižuje jejich závažnost. Počet krizí může být také minimalizován tím, že dotyčný bude dodržovat režimová opatření, bude se vyhýbat vyvolávajícím faktorům jako je vyčerpání, dehydratace, pobyt v extrémních teplotách, vysokých nadmořských výškách, kouření a stresu.

Mozková příhoda, aplastická krize, acute chest syndrom, zvětšení sleziny a nečetné, ale těžké vazookluzivní krize mohou vyžadovat léčbu krevními transfúzemi nebo výměnnými transfúzemi. Jejich podáním dojde k vzestupu zdravých erytrocytů a naopak poklesu srpkovitých erytrocytů. Někteří lidé, kteří dostávají velké množství krevních transfúzí mohou být přetíženi železem. Stavy spojené s postižením a nebo poruchou funkce orgánů si mohou vyžádat i jiný druh léčby. Jedinou možností úplného vyléčení choroby je provedení transplantace kostní dřeně.

Literatura a odkazy

Na této webové stránce

Laboratorní vyšetření: Vyšetření srpkovité anémie, Krevní obraz, Nátěr periferní krve, Hemoglobinopatie

Choroby: Anémie

Literatura

Harrison´s Principles of Internal Medicine. 16th ed. Kasper D, Braunwald E, Fauci A, Hauser S, Longo D, Jameson JL, eds. McGraw-Hill, 2005.

Penka M, Buliková A, Neonkologická hematologie, Grada, 2009

Indrák I a kolektiv, Hematologie, Triton, 2006

Anděl M, Gregor P, Horák J, Widimský P, Vnitřní lékařství díl III, Hematologie, Galén, 2001


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.