Srdeční onemocnění je obecný termín pro akutní nebo chronická onemocnění, které postihují alespoň jednu srdeční komponentu. Pravá část srdce je za normálních okolností umístěna za hrudní kostí, levostranné oddíly nalevo od sterna v levé polovině hrudního koše. Srdce je svalový orgán kontinuálně přečerpávající krev. Za jeden den provede srdce asi 100 000 stahů. Srdce je rozděleno na čtyři části, dvě síně a dvě komory. Mezi pravou síní a komorou je trojcípá (trikuspidální) chlopeň, mezi levou síní a komorou dvojcípá (mitrální) chlopeň. Funkce chlopní je bránit regurgitaci krve při stahu komory zpět do síní. Pravá část srdce (pravá síň) je napojena na žilní systém a přečerpává krev se zplodinami metabolismu (zejména oxidem uhelnatým) pravou komorou přes plicnici do plic. Zde dochází k výměně dýchacích plynů (oxid uhelnatý za kyslík). Pravostranný oběh je tzv. nízkotlaký (krev proudí až pod 5 krát nižším tlakem než v systémovém oběhu), pravá komora má proto ve srovnání s levou omorou tenkou stěnu. Z plic přitéká okysličená krev do levé síně a z ní do levé komory, která čerpá pod vysokým tlakem krev do hlavní tepny srdečnice (aorty) a z ní do celého těla. Srdeční sval (myokard) je vyživován epikardiálními koronárními tepnami (pravá a levá) což jsou první tepny odstupující z aorty. Vnitřek srdečních dutin vystýlá jednovrstevný endotel, na povrchu je vazivově uková tkáň, přes kterou srdce obepíná dvojvrstevný perikard. Mezi oběma listy této blány je fyziologicky malé množství tekutiny, která usnadňuje pohyby srdce. Perikard udržuje srdce ve stálé pozici a chrání jej před poraněním. Srdce není jen pumpou, ale i endokrinním orgánem. Produkuje dva ze čtyř typů tzv. natriuretických peptidů (ANP a BNP), které koordinují funkci srdce, cév a ledvin. Zabraňují přetížení srdeční pumpy nadměrným krevním objemem.

Srdeční onemocnění mohou způsobovat:

  • Arytmie – nepravidelnost srdeční akce a porucha synchronizované srdeční kontrakce
  • Embolizace – jednak ze žilního systému přes pravé srdce do plicního oběhu s překážkou průtoku vedoucí ke sníženému okysličování krve a přetížení pravé komory, nebo do tepenného systému (většinou z levého srdce nebo tzv. paradoxní embolizací z pravého srdce a přes nitrosrdeční komunikaci do levého srdce a poté do tepenného systému)
  • Dilatace srdečních oddílů buď vlivem objemového nebo tlakově objemového přetížení event. při primárním postižení srdeční svaloviny. Porušena je především kontrakční funkce srdce.
  • Hypertrofie při tlakovém přetížení nebo při postižení srdeční svaloviny primárně, což vede k poruše srdeční relaxace
  • Srdeční nedokrevnost se syndromem anginy pectoris
  • Regurgitační a stenotické chlopenní vady
  • Nekrózu srdečního svalu

Srdeční onemocnění mohou být způsobeny:

  • Aterosklerózou
  • Arteriální nebo plicní hypertenzí
  • Autoimunitním onemocněním
  • Diabetem
  • Genetickou poruchou, vrozenou vývojovou vadou, střádavými chorobami a mitochondriopatiemi
  • Infekcí – virybakterie, plísně, protozoární infekce
  • Toxickými látkami – alkohol, anabolické steroidy, kokain, amfetaminy, anorektika, chemoterapeutika, tabákový kouř, toxické kovy
  • Traumatem

 

Druhy onemocnění

Ischemická choroba srdeční je nejčastější srdeční onemocnění, z 95 % je způsobena aterosklerózou koronárních tepen a bývá obvykle spojena s projevy aterosklerózy i v jiných lokalizacích. Aterosklerotické postižení tepen vede k poruše prokrvení tkání, což se při postižení koronárního řečiště projevuje jako intermitentní bolesti na hrudi - angina pectoris, při tzv. destabilizaci a prasknutí plátu s následným trombotickým uzávěrem jako akutní koronární syndrom.

Srdeční selhání včetně městnaného srdečního selhání je zapříčiněno tím, že srdce selhává jako pumpa. Dochází ke špatnému prokrvení periferních tkání (dopředné selhání) tak i městnání krve před selhávající komorou s rozvojem plicního městnání (při selhání levé komory) nebo žilní kongesce (při selhání komory pravé). Srdeční selhání může být chronické, akutní, ve formě akutní dekompenzace chronického srdečního selhání. Za tzv. terminální srdeční selhání označujeme progredující srdeční selhání i při dobře nastavené farmakoterapii s nutností event. použití mechanických srdečních podpor nebo indikací k srdeční transplantaci. Podle toho zda je postižena stažlivá funkce levé komory rozeznáváme systolické srdeční selhání a nebo naopak srdeční selhání s normální erekční frakcí levé komory. Příčinou srdečního selhání bývají ischemická choroba srdeční, komplikace infarktu myokardu, arytmie, chlopenní vady, dekorigovaná arteriální hypertenze, plicní embolie, infekční onemocnění srdečního svalu, postižení myokardu toxickými látkami, diabetes, střádavá srdeční onemocnění, postižení myokardu u těhotných.

Kardiomyopatie jsou onemocnění z postižení srdečního svalu, kdy je postižena funkce srdce a tato porucha funkce není vysvětlitelná pouze postižením srdečních chlopní nebo cév. Dělí se na primární kardiomyopatie (podle charakteru srdečního postižení – dilatační, hypertrofická, restriktivní, artymogenní kardiomyopatie pravé komory, nezařazené – syndrom nonkompakce, stresová kardiomyopatie) a sekundární (zánětlivá a podílem dalších onemocnění – ischemická, chlopenní, toxická, těhotenská atd.). Příčinou primárních kardiomyopatiích je často genetická abnormita. Kardiomyopatie vedou často k srdečnímu slehání, mohou se ale projevit i závažnými poruchami srdečního rytmu až náhlou srdeční smrtí.

Onemocnění perikardu jsou jednak vrozená (část nebo celý perikardiální vak chybí, srdce je pak více náchylné k traumatickému postižení, cystické změny) nebo získaná (infekce, poranění, postižení po infarktu myokardu, časté bývá postižení u autoimunitních chorob, postižení při hormonálních poruchách nebo při selhávání ledvin). Nebezpečný je vznik většího množství výpotku mezi listy osrdečníku, který utlačuje srdce a nedojde-li k rychlé evakuaci srdce může selhat (srdeční tamponáda). Další nepříjemnou komplikací je vznik vazivových změn se současným ukládáním vápníku a vznikem tzv. konstriktivní perikarditidy. Ta vede k utlačení všech srdečních oddílů, vyrovnání krevního tlaku ve všech oddílech s následným rozvojem srdečního selhání. Toto onemocnění si často vynutí kardiochirurgický zákrok v podobě odstranění větší či menší části perikardu – perikardektomie.

Vrozené vývojové vady srdeční mohou postihnout v průběhu fetálního vývoje jakoukoli část srdce (chlopně, velké cévy, mezisíňovou i mezikomorovou přepážku, koronární cévy i plicní řečiště). V průběhu života ohrožují svého nositele zkratovým prouděním, rizikem srdečních arytmií, infekční endokarditidou, rozvojem srdečního selhání a progresí chlopenních vad.

Endokarditida je zánětlivé onemocnění endokardu chlopní, srdce, chlopenních protéz a cizorodých materiálů (po chirurgických rekonstrukčních operacích), ale i endotelu velkých cév a srdečních spojek. Je typickým zánětlivým onemocněním, nejčastějšími etiologickými agens jsou stafylokoky, streptokoky, enterokoky, gramnegativní bakteriea vzácně kvasinky. Základem léčby jsou intravenózně podávaná antibiotoka nebo antimykotika. Při destrukci chlopenního aparátu, postižení chlopenní protézy, opakovaných embolizacích i při antibiotické terapii, veliké vegetaci a zachyceném agens, které je málo citlivé k eradikační léčbě je nutné přistoupit k chirurgickému řešení. Vzácněji k postižení endokardu (zejména chlopní) může dojít i při absenci infekčního agens, a to u autoimunitních onemocnění.

Chlopenní srdeční vady jsou regurgitační, kdy dochází k návratu určitého objemu krve přes mitrální nebo trikuspidální chlopeň do síní při systole komor a k návratu krve v diastole komor při insuficienci aortální nebo pulmonální chlopně. Do této skupiny patří i prolapsy chlopní (zejména mitrální a aortální). Stenotické vady znemožňují vypuzení krve z komor přes aortální nebo pulmonální chlopeň, nebo způsobují nedostatečné plnění komory v době diastoly přes stenotické mitrální nebo trikuspidální ústí.

Literatura

Vojáček J., Kettner J. Klinická kardiologie; Nucleus HK 2009, Ischemická choroba srdeční (Vojáček J.) s. 93-208, Srdeční selhání (Kettner J., Málek I.), s. 337-444, Kardiomyopatie, myokarditidy, onemocnění perikardu (Kettner J., Vítovec J.) s. 445-488, Chlopňové srdeční vady (Marek T., Dominik J.) s. 489-570, Vrozená srdeční onemocnění (Popelová J.) s. 659-738

Česká kardiologická společnost: Diagnostika a léčba akutního infarktu myokardu s elevacemi ST (2009), Doporučený postup pro diagnostiku a léčbu akutních koronárních syndromů bez elevací úseku ST (2008), Doporučení pro diagnostiku a léčbu chronického srdečního selhání (2006), Doporučení pro diagnostiku a léčbu akutního srdečního selhání (2006), Infekční endokarditida: doporučené postupy diagnostiky, léčby, dispenzarizace a profylaxe (2007), Doporučené postupy pro diagnostiku a léčbu chlopenních srdečních vad v dospělosti (2007), on line, Guidelines České kardiologické společnosti, www.kardio-cz.cz


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.