Rakovina vaječníků

Příčina vzniku nádoru vaječníku není známá.

Některé nádory vaječníků, podobně jako u nádorů prsu, jsou geneticky podmíněny. Nejčastěji se jedná o mutaci genů BRCA – 1 a 2. Nosičky této mutace mají až 90% riziko vzniku karcinomu prsu a 60% riziko vzniku karcinomu vaječníku.  Druhým familiárně se vyskytujícím stavem s vyšším rizikem vzniku nádoru vaječníků je HNPCC – hereditární nepolypozní karcinom tlustého střeva (Lynchův syndrom). Je spojen s vysokým rizikem vzniku karcinomu tlustého střeva bez předchozí polypozy, ale ženy mají také vyšší riziko vzniku karcinomu vaječníků (celoživotní riziko asi 10 %).

Další rizikové faktory jsou vázané na expozici ženským pohlavním hormonům. Časný začátek menstruace, pozdní menopauza, bezdětnost a kouření zvyšují riziko onemocnění.

Obecně postihují nádory vaječníků nejčastěji ženy ve věku mezi 50 a 75 lety.

Prevence vzniku nádoru vaječníků neexistuje.

Příznaky onemocnění

V časných stádiích nejsou téměř žádné příznaky a nádory bývají odhaleny náhodně při rutinním gynekologickém vyšetření. V pokročilém stadiu onemocnění pacientky udávají zvětšení objemu břicha, nechutenství, bolest nebo tlak v břiše, nadýmání, pálení žáhy, časté močení a/nebo zácpu.

Odhalit časný nádor vaječníku je obtížné – pouze kolem 25 % nádorů je rozpoznáno v dobře léčitelném stádiu, dříve než se rozšíří mimo vaječník, protože příznaky onemocnění jsou mírné a nespecifické. Existuje několik nenádorových onemocnění, která mohou působit obdobné potíže (příznaky). Je proto důležité chodit na pravidelné preventivní prohlídky a případně konzultovat s Vaším lékařem (gynekologem) Vaše jakékoliv pozorované potíže.

Laboratorní vyšetření

V současnosti neexistuje screeningový test pro rakovinu vaječníků. Je proto důležité pravidelně absolvovat lékařské prohlídky. Ženy se známou genetickou mutací (např. BRCA-1, 2) a vyšším rizikem vzniku nádoru vaječníku, mohou být sledovány pomocí transvaginálního sonografického vyšetření a krevních testů – nádorový marker CA-125.

Pokud při vyšetření vznikne podezření na nádor, je nutné provést další vyšetření – gynekologické vyšetření, sonografické vyšetření malé pánve, CT vyšetření břicha a pánve nebo magnetická rezonance pánve, RTG plic nebo CT vyšetření plic. K potvrzení diagnózy je nezbytné provést odběr biopsie. Během operace je odebrán vzorek tkáně, který je následně vyšetřen histologicky - patolog vyšetří tkáň pod mikroskopem.

Laboratorní testy se provádějí u těch žen, u kterých již byla prokázána rakovina vaječníku. (Testy je nutné indikovat individuálně podle typu nádoru vaječníku):

Epiteliální nádory

• CA-125 (nádorový antigen 125) – nádorový marker vhodný pro sledování účinku protinádorové léčby a pro dispenzární péči;
• HE 4 (lidský epidydimální protein 4)) – současně s markerem CA-125 se používá pro sledování účinku léčby;
• CEA (karcinoembryonální antigen). 

Nádory zárodečných buněk

• AFP (Alfa1-feto protein)
• hCG (lidský choriový gonadotropin)
• Stromální nádory
• Inhibin B (tento nádorový marker je předmětem výzkumu) 

Rozdělení onemocnění do stupňů podle rozsahu rakoviny

V případě histologicky verifikovaného anebo klinicky evidentního nálezu zhoubného novotvaru musíme provést vyšetření, která jsou nezbytná ke stanovení rozsahu onemocnění – klinického stadia (stagingu). Staging je postup, který hodnotí pokročilost karcinomu, jak je nádor rozšířen a které orgány byly zasaženy. Nádory vaječníků se dělí do 4 stádií podle rozsahu (stupně šíření). Jsou to:

• Stadium I – nádor je omezen na jeden nebo oba vaječníky
• Stadium II – rakovina se šíří na dělohu a nebo/na vejcovody a/nebo jiné orgány dutiny břišní
• Stadium III – rakovina se šíří na blány vystýlající dutinu břišní, nebo do okolních lymfatických uzlin
• Stadium IV – rakovina se šíří do ostatních orgánů mimo břišní dutinu

70 % nádorů vaječníků je diagnostikováno ve stadiích III a IV, kdy výsledky léčby nejsou dobré.

Základem je léčba chirurgická. Cílem operace je úplné odstranění tumoru či maximální cytoredukce (snaha o odstranění co největší nádorových hmot). Nutností je snaha o odstranění co největšího počtu spádových lymfatických uzlin (systémová lymfadenektomie). Pouze u velmi časných forem nádoru je možné nemocné sledovat bez indikace chemoterapie. Jinak je pooperační (adjuvantní) chemoterapie nezbytná. Volba vhodného léčebného režimu záleží na histologickém typu nádoru, pokročilosti onemocnění, věku a interkurentních (přidružených) chorobách pacientky. Nejčastěji se používají léky na bázi platinových derivátů či taxanů. V konkrétních případech je možno u pokročilejších nádorů zahájit léčbu předoperační chemoterapií (neadjuvantní), s následným chirurgickým výkonem a operační chemoterapií. Při recidivě či progresi nádorového onemocnění je možno při dostatečném intervalu od primární léčby opakovat léčbu ve stejném chemoterapeutickém schématu, jako byla léčba primární. Jinak je k dispozici mnoho chemoterapeutických schémat, a to jak v kombinované léčbě, tak v monoterapii. Radioterapie – této léčebné možnosti využíváme pouze ve výjimečných případech při přetrvávání ohraničeného ložiska v pánvi při nemožnosti operačního odstranění nádorového rezidua a rezistenci na chemoterapii.

Pokud je onemocnění rozšířené do jiných orgánů, je možné se pokusit onemocnění ovlivnit podáním chemoterapie, která pacientku nevyléčí, ale může onemocnění na nějaký čas stabilizovat a zlepšit kvalitu života.

U neepiteliálních nádorů je základem léčby chirurgické odstranění nádoru, následně je indikována adjuvantní či paliativní chemoterapie za podobných podmínek jako u epiteliálních nádorů vaječníku.

Diagnostické metody a způsoby léčby se neustále vyvíjí. Je proto nezbytné Váš zdravotní stav vždy konzultovat s Vaším ošetřujícím lékařem (gynekolog, onkolog-specialista na rakovinu reprodukčních orgánů), který pak zvolí pro vás nejlepší léčebný plán.

https://www.linkos.cz/pacient-a-rodina/onkologicke-diagnozy/gynekologicke-nadory-c51-54-c56-57/nadory-vajecniku-a-vejcovodu/

https://www.nccn.org/professionals/physician_gls/pdf/ovarian_blocks.pdf