Popis onemocnění

Karcinom prostaty je celosvětově nejčastější nádorové onemocnění mužů po rakovině kůže. V České republice se jedná o třetí nejčastější nádorové onemocnění.

Podle Národního onkologického registru (NOR) ČR bylo v roce 2005 diagnostikováno 4900 nových případů onemocnění karcinomem prostaty a 1430 mužů na toto nádorové onemocnění zemřelo. Trend incidence (výskytu) tohoto nádoru vykazuje v České republice stejně jako ve světě významný růst. Riziko vzniku karcinomu prostaty závisí na rase: evropská (kavkazská, bělošská) populace má menší riziko než Afro-americká populace. Riziko vzniku je rovněž zvýšené u mužů, kde se již nádor vyskytl v rodině a všeobecně vzrůstá s věkem. Více než 70 % karcinomů prostaty je diagnostikováno u mužů nad 65 let.

Prostata je malá žláza tvaru vlašského ořechu, která u mužů obkružuje horní část močové trubice. Produkuje tekutinu, která je součástí seminální tekutiny. Nádor, který se vyvíjí v prostatě, může zůstat lokalizovaný (celý nádor je uvnitř prostaty) po mnoho let a může způsobovat jen minimální, sotva rozpoznatelné potíže. Ve většině případů je karcinom prostaty pomalu rostoucí a příznaky onemocnění se objevují, až když se karcinom zvětší natolik, že zužuje močovou trubici. Typicky se pak objevují potíže, jako je časté močení (především v noci), slabý či přerušovaný proud moči, bolest či pálení při močení nebo ejakulaci, hnis či krev v moči nebo v seminální tekutině, nepříjemný pocit v dolní polovině zad, pánve a horní části stehen. Nicméně však většina těchto potíží může být způsobena i jinými onemocněními, jako jsou benigní hyperplazie prostaty (BPH), infekce močových cest, akutní zánět prostaty či pohlavně přenosné nemoci.

BPH je nenádorové zvětšení prostaty, které je u mužů velmi časté především v pozdějším věku. Americká urologická společnost udává, že až 90 % mužů v 80 letech má BPH. BPH nezpůsobuje karcinom prostaty, ale můžeme je najít současně. Lékař musí rozhodnout, zda pacientovy potíže jsou způsobeny karcinomem prostaty nebo BPH či jinými onemocněními. Musí také určit, zda karcinom prostaty je malý, lokalizovaný a pomalu rostoucí, což skoro nikdy nezpůsobuje pacientům závažné zdravotní problémy. Říká se, že: „většina mužů zemře s karcinomem prostaty, ale ne na karcinom prostaty“. V těchto případech může mít někdy léčba horší dopady na pacienta než samotný nádor a má závažné vedlejší účinky, jako jsou impotence a inkontinence.

Některé karcinomy prostaty však rostou a šíří se agresivně do pánve a dále do celého těla. Také některé pomalu rostoucí karcinomy jsou časem tak velké, že způsobují klinické obtíže a vyžadují proto léčebný zásah. Úkolem lékaře je tedy nalézt karcinom prostaty, určit jeho rozsah (velikost nádoru) a zhodnotit stupeň agresivity a pak spolu s pacientem se rozhodnout, jakým způsobem a kdy bude probíhat léčba.

 

Vyšetření

Zlatým standardem pro stanovení diagnózy karcinomu prostaty je biopsie prostaty, tj. odběr malých vzorků tkáně prostaty s následným mikroskopickým vyšetřením k identifikaci abnormálních buněk. Jestliže je nalezen nádor, lékař využívá dalších vyšetření (krevní vzorky, zobrazovací metody) k určení rozsahu onemocnění (staging) a míry abnormality a dediferenciace buněk (grading). Čím více jsou nálezy abnormální, tím pravděpodobnější je, že chování nádoru bude agresivnější.

Základními nástroji ke zhodnocení potřeby biopsie prostaty je stanovení celkové hladiny prostatického specifického antigenu (celkový, total PSA) a rektální vyšetření.

Rektální vyšetření je vyšetření prováděné lékařem, který zavede prst v rukavici s lumbrikačním gelem do rekta (řitního otvoru) pacienta a pohmatem hodnotí velikost, tvar prostaty a její citlivost při vyšetření.

Laboratorní vyšetření

Laboratorní vyšetření je užíváno k vyhledávání možných nádorů prostaty u mužů s prostatickými potížemi či bez nich, dále k vyloučení dalších onemocnění způsobujících či zhoršujících obdobné potíže, ke sledování efektu terapie a k časnému záchytu recidivy nádorového onemocnění.

Tyto testy zahrnují:

PSA (total čili celkový prostatický specifický antigen) – pomáhá vyhledávat a sledovat průběh karcinomu prostaty. PSA je sice dobrý, ale ne dokonalý nástroj. Zvýšené hladiny PSA jsou spojeny se zvýšeným rizikem karcinomu prostaty, ale také je nalézáme u BPH, prostatitidy (zánětu prostaty), infekcích a dalších přechodných okolností. Asi 2/3 mužů se zvýšenou hodnotou PSA nemají karcinom prostaty a zhruba 20 % mužů s karcinomem prostaty bude mít normální hladiny PSA. Při hodnocení výsledku PSA musí lékař zhodnotit jak vlastní koncentraci PSA v krvi, tak objem prostaty či poměr mezi volným a celkovým PSA (viz kapitola PSA v sekci Laboratorní vyšetření).

Analýza moči chemicky a vyšetření močového sedimentu slouží k vyhledávání onemocnění ledvin.

Kultivační vyšetření moči se užívá k posouzení možné infekce močových cest.

Stanovení koncentrace urey (močoviny) a kreatininu či cystatinu C v krvi jsou krevní testy k vyšetření funkce ledvin.

Nelaboratorní vyšetření

Ultrazvuk – transrektální ultrasonografie (TRUS = skrze rektum) se užívá k měření velikosti prostaty a ke kontrole vedení jehly při biopsii prostaty.

CT (počítačová tomografie) pomáhá posoudit rozsah onemocnění.

MRI (magnetická rezonance) pomáhá zhodnotit rozsah onemocnění stejně jako CT.

Radioizotopová kostní scintigrafie je užívána příležitostně k posouzení možného rozšíření karcinomu prostaty do kostí.

RTG plic slouží k vyloučení plicních metastáz.

PET (pozitronová emisní tomografie) je příležitostně využívané vyšetření ke zhodnocení rozsahu onemocnění především při metastatickém karcinomu, tj. karcinomu šířícím se již do těla i mimo prostatu. Karcinom prostaty však vykazuje nízkou citlivost k tomuto vyšetření.

 

Léčba

Po stanovení stádia onemocnění a stupně dediferenciace buněk (grading) může lékař po dohodě s pacientem zvolit vhodný léčebný postup. V případě, že je nádor lokalizovaný na prostatu, nezpůsobuje žádné klinické potíže a z histologického hlediska se zdá být neagresivní, je možné nemocného pouze sledovat (tzv. „watchfull waiting“). Pacient takto může být dispenzarizován i několik let. U nemocných, kde je nutná léčebná intervence, je možno kombinovat chirurgickou léčbu, ozáření a hormonální léčbu. Chirugicky je možno odstranit celou prostatu nebo je možno odstraněním nádoru usnadnit močení. Kryochirugie je relativně nová metoda, která umožní odstranění nádorové tkáně pomocí tekutého dusíku. K ozáření prostaty je možno použít vnější zdroj záření (teleterapie), dále je možné ozáření pomocí aktivovaných radioaktivních zrn, která jsou zavedena přímo do prostaty (brachyterapie). Ozáření prostaty je možno kombinovat s hormonální léčbou. U pokročilých forem nádoru (hlavně kostních metastáz) lze bolestivá místa paliativně ozářit.

Hormonální léčba je nejčastěji používána u metastazujícího karcinomu prostaty. Ačkoliv tato léčba není kurativní (nevyléčí nádor), může vést ke zmenšení nádoru či metastáz. Nemocnému uleví od symptomů onemocnění (např. bolesti) a prodlouží jeho život. Hormonální léčba je také indikována u méně pokročilých nádorů (kdy ještě nejsou vytvořeny vzdálené metastázy), a to v kombinaci s ozářením, neboť hormonální léčba potencuje účinek ozáření. Hormonální léčba se obvykle zahajuje 3 – 6 měsíců před ozářením. Hormonální léčba se může zahájit i před plánovaným operačním výkonem (radikální prostatektomií) za účelem zmenšení nádoru. Po určité době se vytváří rezistence nádorových buněk na hormonální léčbu. Mluvíme o tzv. hormonálně rezistentním nádoru prostaty. V této fázi můžeme zahájit léčbu systémovou chemoterapií, nejčastěji na bázi taxanů. Nádory prostaty velmi často metastazují do kostí. K léčbě kostních metastáz se jako podpůrná léčba zahajuje terapie bisfosfonáty, což jsou léky, které stabilizují kostní metastázy, zpomalují jejich progresi a mají i analgetický efekt (tlumí bolesti způsobené kostními metastázami).

Vedlejší účinky léčby karcinomu prostaty mohou být různorodé. Po radikální prostatektomii se často vyskytuje erektilní dysfunkce (tzn. snížená schopnost erekce) a inkontinence. Z tohoto důvodu dává část pacientů přednost ozáření prostaty. Při hormonální léčbě se může vyskytovat zvýšená únava, gynekomastie (zvětšení prsů), prořídnutí vlasů. V důsledku snížené hladiny testosteronu je u mužů léčených hormonální léčbou zvýšené riziko osteoporózy (řídnutí kostí). Po chemoterapii jsou typické vedlejší účinky podobné jako u léčby jiných nádorů: nevolnost, zvracení, gastrointestinální potíže, vypadávání vlasů, alergické reakce po podání chemoterapie a další.

Diagnostické metody a způsoby léčby se u karcinomu prostaty neustále vyvíjejí. Je proto vždy nezbytné váš zdravotní stav a možnosti screeningu karcinomu prostaty konzultovat s Vaším ošetřujícím lékařem (urolog, onkolog-specialista na léčbu karcinomu prostaty), který pak zvolí diagnostický a léčebný plán, který je pro Vás optimální.

 

Literatura a odkazy

1. Horwich A., Parker C., Bangma C et al. Prostate cancer: ESMO Clinical Practice Guidelines for diagnosis, treatment and follow-up. Ann. Oncol., 21, 2010, Supplement 5: v129 – 133

2. Geryk E., Dítě P., Kozel J. a kol. Další primární novotvary u nemocných s karcinomem prostaty ve srovnání s jeho incidencí, mortalitou a prevalencí. Onkologie, 4(2), 2010: 89 – 93. Dostupné online na: http://www.onkologiecs.cz/pdfs/xon/2010/02/08.pdf

3. Dvořáček J. Hormonální léčba karcinomu prostaty, její nová role a česká specialita. Ces. Urol., 12(3), 2008:165 – 172. Dostupné online na: www.czechurol.cz/dwnld/0803_165_172.pdf

4. Belej K. Možnosti systémové léčby karcinomu prostaty. Urolog. Pro Praxi, 10(3), 2009: 168 – 174. Dostupné online na: http://www.solen.cz/pdfs/uro/2009/03/05.pdf

5. Študent V., Grepl M., Král M, Hartman I. Má PSA stále význam při vyhledávání karcinomu prostaty? Urolog. Pro Praxi, 5, 2006: 214 – 218. Dostupné online na: http://www.solen.cz/pdfs/uro/2006/05/04.pdf

6. Wilkins A., Parker C. Treating prostate cancer with radiotherapy. Nat. Rev. Clin.Oncol., 2010, Aug 17

7. Kouriefs C., Sahoyl M., Grange P., Muir G. Prostate specific antigen through the years. Arch. Ital. Urol. Androl., 81(4), 2009:195 – 198

8. Brooks D.D., Wolf A., Smith R.A., Dash C., Guessous I. Prostate cancer screening 2010: updated recommendations from the American Cancer Society. J. Natl. Med. Assoc., 102(5), 2010: 423 – 429

9. De Visschere P., Oosterlinck W., De Meerleer G., Villeirs G. Clinical and imaging tools in the early diagnosis of prostate cancer, a review. JBR-BTR., 93(2), 2010: 62 – 70

10. Thomas, Clayton L., Editor (1997). Taber’s Cyclopedic Medical Dictionary. F.A. Davis Company, Philadelphia, PA [18th Edition]

11. Pagana, Kathleen D. & Pagana, Timothy J. (2001). Mosby’s Diagnostic and Laboratory Test Reference. 5th Edition: Mosby, Inc., Saint Louis, MO

12. Ballentine Carter, H., et. al. (2004, September 22). Report to the Nation on Prostate Cancer 2004, Chapter 1: Detection, Diagnosis, and Prognosis of Prostate Cancer CME [64 paragraphs]. Medscape Today, Clinical Update [On-line CME]. Dostupné online na: http://www.medscape.com/viewprogram/3440?src=sidesearch

13. (2005, January 1, Revised). Detailed Guide: Prostate Cancer, Can Prostate Cancer Be Found Early? [35 paragraphs]. American Cancer Society [On-line information]

14. (2004, August 17, Reviewed). The Prostate-Specific Antigen (PSA) Test: Questions and Answers [25 paragraphs]. National Cancer Institute, Cancer Facts. Dostupné online na: http://cis.nci.nih.gov/fact/5_29.htm

15. (2004 May 26). Some Men with Low PSAs Have Prostate Cancer: Most Cancers Found Are Not Likely to Be Clinically Significant [18 paragraphs]. NIH News. Dostupné online na: http://www.nih.gov/news/pr/may2004/nci-26.htm

Odkazy na internetu:

http://urosante.cz/urologie/karcinom_prostaty.htm

http://www.mojeprostata.cz/zhoubnezvetseni/karcinomprostaty

http://www.lf1.cuni.cz/rakovina-prostaty---prijit-vcas-je-dulezite

http://medicabaze.cz/index.php?&sec=term_detail&termId=2711&tname=Karcinom+prostaty

http://www.mou.cz/file.html?id=86


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.