Další názevAnti-ostrůvkové protilátky
Oficiální názevProtilátky proti cytoplazmě ostrůvkových buněk (ICA), Protilátky proti inzulinu (IAA), Protilátky proti dekarboxyláze kyseliny glutamové (GADA), Anti-GAD65 protilátky), Protilátky asociované s inzulinomem-2 (IA-2A), Anti-ICA512 protilátky, Protilátky proti proteinu podobnému thyrozin-fosfatáze
Související vyšetření

Glukóza, Inzulin

Proč se nechat vyšetřit?
Vyšetření pomáhá při stanovení diagnózy autoimunitního diabetu 1. typu; při předpovídání možnosti vzniku diabetu 1. typu u příbuzných diabetiků 1. typu (pouze k výzkumným účelům).

Kdy se nechat vyšetřit?
Při prvním stanovení diagnózy diabetu toto vyšetření pomůže určit, zda se jedná o autoimunitní diabetes; v případě velmi obtížné kompenzace glykémie u nemocných neléčených insulinem (tj. u nemocných, u kterých se nedaří dosáhnout normální nebo téměř normální hladiny cukru v krvi).

Požadovaný druh vzorku
Vzorek je získán ze žíly na paži pacienta.

Co je vyšetřováno?
Protilátky proti cytoplazmě ostrůvkových buněk (ICA), protilátky proti insulinu (IAA), protilátky proti dekarboxyláze kyseliny glutamové (GADA) a protilátky asociované s insulinomem-2 (IA-2A) patří do skupiny autoprotilátek, souvisejících s diabetem. Tyto protilátky nejsou příčinou vzniku diabetu 1. typu, jsou však průvodním jevem destruktivní činnosti imunitního systému, který poškozuje buňky tvořící insulin (tj. beta-buňky slinivky břišní). Klinické příznaky diabetu, ke kterým patří časté močení, žízeň, hubnutí a špatné hojení ran, se objevují tehdy, když je imunitním systémem zlikvidováno 80-90% beta-buněk. Není-li v těle dostatek funkčního insulinu, dochází k hyperglykémii.

Nejsou-li příznaky správně diagnostikovány a jestliže není hyperglykémie léčena, může během několika týdnů či dokonce dnů dojít k diabetické krizi. Vyšetření ICA spočívá v detekci autoprotilátek proti ostrůvkových buňkám, přičemž cílem těchto protilátek je řada různých bílkovin ostrůvkových buněk. Jde o semikvantitativní vyšetření, které je prováděno metodou nepřímé imunofluorescence. GADA a IA-2A jsou protilátky proti dvěma specifickým antigenům ostrůvkových buněk. Jediným antigenem, který je vysoce specifický pro beta-buňky, je insulin, protilátky proti insulinu mají zkratku IAA.

Vyšetřením IAA nelze rozlišit, zda imunitní sytém tvoří protilátky proti svému vlastnímu insulinu, a nebo zda jsou tyto protilátky namířeny proti insulinu (lidskému či zvířecímu), který je do těla aplikován v injekcích při léčbě jakéhokoliv typu diabetu. Asi 10% všech případů diabetu patří k 1. typu (autoimunitnímu diabetu). Přibližně 75% z nich je diagnostikováno u nemocných mladších 20 let.

Diabetes 1. typu byl dříve nazýván juvenilním nebo na insulinu závislým diabetem, byl však přejmenován, aby byla zdůrazněna destrukce beta-buněk jako mechanizmus vzniku této nemoci. Anti-ostrůvkové protilátky lze zjistit v krvi měsíce až léta před rozvojem diabetu 1. typu. Lidé bez diabetu a s pozitivními anti-ostrůvkovými protilátkami mají vysoké riziko vzniku diabetu 1. typu, avšak ne všichni z nich nakonec touto chorobou onemocní. Při manifestaci autoimunitního diabetu 1. typu je u téměř 95% nemocných při prvním záchytu choroby prokázána pozitivita jedné či několika autoprotilátek souvisejících s diabetem 1. typu. Vyšetřování anti-ostrůvkových protilátek u osob bez diabetu je doporučováno pouze k v zkumným účelům.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek je získán ze žíly na paži pacienta.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření protilátek není obvykle pro stanovení diagnózy autoimunitního diabetu 1. typu nezbytné. Vyšetřování běžné populace na přítomnost autoprotilátek není přínosem, může však být užitečné u lidí s vysokým rizikem vzniku diabetu (např. u sourozenců nebo potomků pacientů s diabetem).

Vyšetření protilátek souvisejících s diabetem 1. typu (anti-ostrůvkových protilátek) je indikováno především za účelem odlišení autoimunitního diabetu 1.typu od diabetu vzniklé z jiných příčin (např. diabetu u obezity nebo při insulinové rezistenci). Jestliže je u nemocného s diabetem prokázána pozitivita ICA, GADA nebo IA-2A, jde o diabetes 1. typu.

Vyšetření IAA je třeba provést před zahájením léčby insulinem. Při pozitivitě IAA u diabetika před zahájením léčby insulinem jde (podobně jako v případě ICA, GADA a IA-2A) o diabetes 1. typu. Zpravidla je jako nejekonomičtější řešení doporučováno buď vyšetření ICA, nebo vyšetření kombinace GADA/IA-2A. Profil autoprotilátek je u dětí obvykle odlišný od dospělých. IAA jsou obvykle prvním markerem u malých dětí s rizikem vzniku diabetu. Jakmile se onemocnění projeví, IAA mohou vymizet a na důležitosti mohou nabývat ICA, GADA a IA-2A. U dětí s nově diagnostikovanou diabetem 1. typu je pozitivita IAA nalézána asi v 50% případů, u dospělých je IAA pozitivita vzácnější. U malých dětí s rizikem vzniku diabetu lze proto požadovat též vyšetření IAA. Anti–ostrůvkové protilátky jsou vyšetřovány též při výzkumech, kdy chtějí vědci předpovědět vznik diabetu 1. typu. Čím více anti-ostrůvkových protilátek nalezneme v krvi člověka, který nemá diabetes, tím vyšší je riziko, že by v budoucnu mohl diabetem 1. typu onemocnět.

Kdy je vyšetření požadováno?
Kombinace těchto autoprotilátek je vyšetřována v případech nového stanovení diagnózy diabetu, jestliže má lékař podezření a autoimunitní příčinu nemoci. Vyšetření IAA jako markeru autoimunitního diabetu 1. typu je nezbytné provést ještě před zahájením injekční léčby insulinem. Injekce lidského či zvířecího insulinu mohou stimulovat vznik protilátek proti insulinu a být příčinou pozitivity vyšetření IAA. Vyšetření IAA nedokáže rozlišit autoprotilátky od protilátek proti léčebně podávanému injekčnímu insulinu. Vyšetření jedné či více autoprotilátek je prováděno u sourozenců nebo potomků diabetiků 1. typu. Provádí se výchozí vyšetření a poté je testování opakováno v intervalech určených lékařem provádějícím tento výzkum.

Co výsledek vyšetření znamená?
Osoby z běžné populace, které netrpí diabetem, by zpravidla neměly mít žádnou z anti-ostrůvkových protilátek. V případech pozitivity anti-ostrůvkových protilátek u jedinců z běžné populace nebo u sourozenců diabetických pacientů jde o zvýšené riziko rozvoje diabetu 1. typu. Existují však i případy falešné pozitivity těchto testů. Jestliže u jedince s pozitivitou anti-ostrůvkových protilátek nedojde k rozvoji diabetu 1. typu, hladina autoprotilátek je obvykle nízká a přítomnost autoprotilátek může být přechodná. Někteří nemocní s diabetem 1. typu nikdy nevytvoří měřitelná množství anti-ostrůvkových protilátek, avšak jedná se o vzácné případy. Naprostá většina pacientů s nově diagnostikovanou diabetem 1. typu (více než 95%) vykazuje pozitivitu nejméně jedné anti-ostrůvkové protilátky.

Je-li tedy prokázána pozitivita jedné nebo více autoprotilátek (tj. ICA, GADA, IA-2A a/nebo IAA) u nemocného s příznaky diabetu, je potvrzena diagnóza diabetu 1. typu. Jak již bylo uvedeno dříve, pro osoby bez diabetu, avšak s pozitivitou jedné či více anti-ostrůvkových protilátek, platí zvýšené riziko vzniku diabetu 1. typu. Čím více anti-ostrůvkových protilátek je prokázáno, tím vyšší je riziko rozvoje diabetu 1. typu. Ne každý jedinec s pozitivitou anti-ostrůvkových protilátek však onemocní diabetem 1. typu. Jestliže má jedinec bez diabetu s pozitivitou jedné nebo více anti-ostrůvkových protilátek navíc nízkou odpověď insulinu na nitrožilní podání glukózy, riziko vzniku diabetu 1. typu může být velmi vysoké. Prvostupňoví přímí příbuzní diabetiků 1. typu, vykazující ICA pozitivitu a nízkou odpověď insulinu na intravenózní podání glukózy, s přibližně 60%-ní pravděpodobností do 5 let onemocní diabetem 1. typu. Jelikož neexistuje účinná prevence vzniku diabetu 1. typu, vyšetřování běžné populace na přítomnost anti-ostrůvkových protilátek, jakož i vyšetřování prvostupňových příbuzných diabetiků 1. typu, se nedoporučuje.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Je na společném rozhodnutí lékaře a pacienta, která z anti-ostrůvkových protilátek bude v daný čas vyšetřena. Jelikož vyšetření GADA a IA-2A jsou automatizována, jsou obvykle lépe dostupná než ICA, což je vyšetření pracné a jehož interpretace náleží do rukou zkušeného odborníka. Anti-ostrůvkové protilátky mohou být přítomny rovněž u nemocných s jinými autoimunitními chorobami, například u Hashimotovy thyreoiditidy a autoimunitní Addisonovy nemoci.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Likvidují ICA, GADA a IA-2A beta-buňky?
2. Je při včasné detekci destrukce beta-buněk možná prevence vzniku nemoci?

1. Likvidují ICA, GADA a IA-2A beta-buňky?
Tyto autoprotilátky souvisejí s destrukcí beta-buněk a jsou odrazem probíhajícího autoimunitního procesu, avšak nejsou přímou příčinou ničení beta-buněk.

2. Je při včasné detekci destrukce beta-buněk možná prevence vzniku nemoci?
V současné době nikoliv. Existuje jen možnost co nejdříve rozpoznat příznaky diabetu, jako například časté močení, úbytek hmotnosti a hyperglykémie. Díky dohledu nad hladinou glukózy lze minimalizovat výskyt komplikací diabetu, jako například poškození ledvin a očí.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

THOMAS, L. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

KREJSEK, J, KOPECKÝ, O. Klinická imunologie.1.vydání, Nucleus HK, Hradec Králové, 2004, 941 s.

SHOENFELD, Y, GERSHWIN, ME, MERONI, PL. Autoantibodies. 2nd Edition. Elsevier, B.V., 2007, 838 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

KASPER DL, BRAUNWALD E, FAUCI AS, HAUSER SL, LONGO DL, JAMESON JL Eds, 2005, Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.