Protein S

Co je vyšetřováno?
Pro vyšetření proteinu C a S se používají dva samostatné testy. Obvykle jsou součástí komplexního vyšetření při hledání příčiny trombotické příhody. Vyšetření obsahují stanovení množství a funkční aktivity každého z proteinů.

Pokud dojde ve zdravém organismu k poranění tkáně, nebo cévy, začne se v procesu zvaném hemostáza tvořit v místě poranění krevní sraženina, která má za úkol zastavit krvácení. Malé buněčné fragmenty zvané krevní destičky (trombocyty) přilnou k místu poranění a shluknou se dohromady. Zároveň je aktivována koagulační kaskáda, ve které jsou postupně aktivovány koagulační faktory. Ke konci této kaskády způsobí trombin přeměnu fibrinogenu na fibrin. Tvorbou příčných vazeb mezi vlákny vzniká nerozpustná fibrinová síť, která přilne spolu s krevními destičkami v místě poranění a vytvoří stabilní krevní sraženinu. Krevní sraženina brání pokračování krevní ztráty a zůstává v místě poranění, dokud nedojde k jeho úplnému zhojení. Má-li být vytvořena stabilní krevní sraženina, musí být přítomno dostatečné množství trombocytů a každého z koagulačních faktorů a vše musí být dostatečně funkční.

Proteiny C a S regulují srážlivost krve. Pracují společně v rámci systému zpětné vazby trombinu. Trombin je koagulační faktor, který může urychlit, nebo zpomalit tvorbu krevní sraženiny.

Trombin se nejprve váže na trombomodulin a poté aktivuje protein C. Tento aktivovaný protein C (APC) se váže na protein S (kofaktor) a společně inaktivují koagulační faktory VIIIa a Va (tyto faktory jsou potřebné k produkci trombinu). Toto je řetězová reakce snižující tvorbu nového trombinu a tím i narůstání krevní sraženiny. V případě, že není dostatek proteinu C nebo S, popřípadě jeden z nich nefunguje normálně, pak není tvorba trombinu kontrolována. To může vést k masivnímu nebo nevhodnému srážení krve, které může zabránit průtoku krve žilou, vzácněji tepnou (trombóza).

Problémy s proteiny C a S mohou být zděděny po rodičích (vrozené)nebo mohou být vyvolány probíhajícím onemocněním (získané).

Protein S se vyskytuje ve dvou formách: volný a vázaný. Pouze volný protein S se schopen vázat protein C.

Existují tři typy nedostatku proteinu S:

• Typ 1 je způsoben nedostatečným množstvím
• Typ 2 nedostatečnou funkcí
• Typ 3 zvýšeným odbouráváním volného proteinu S

Funkční vyšetření proteinů C a S měří jejich aktivitu a vyhodnocují jejich schopnost regulovat a zpomalovat srážlivost krve. Snížení aktivity může být způsobeno snížením koncentrace proteinu C nebo S, nebo mnohem vzácněji poruchou funkce proteinů C a S.

Vyšetření antigenu proteinů C a S měří jejich celkové množství v krvi. Protein S spolupracuje s proteinem C. Je přítomen v krvi ve dvou podobách, volný a vázaný na jiný protein. Pouze volný protein S je schopen navázat se na protein C. Vyšetřením antigenu proteinu S je možno změřit buď volný, nebo celkový protein S.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve, odebraný obvykle z vaší žíly na paži.
Poznámka: Pokud Vás, nebo vaše blízké podstoupení testu stresuje, způsobuje úzkostné stavy, doporučujeme přečíst si následující články: Zvládání s testem bolesti, Nepohodlí a úzkost, Typy na krevní testy, Typy jako pomáhat dětem při lékařském vyšetření, Typy jak pomáhat seniorům při lékařském vyšetření.

Jiný článek, Následuj vzorek, poskytuje letmý pohled na odběr a zpracování krevního vzorku a jeho zpracování.

Je třeba nějaká příprava před vyšetřením, aby byla zachována kvalita vzorku?

Vyšetření je možno provést minimálně deset dní po trombotické příhodě a dva týdny po vysazení perorální antikoagulační léčby.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?

Proteiny C a S se obvykle vyšetřují v rámci pátrání po příčině hyperkoagulačního stavu a/nebo hluboké žilní trombózy (HŽT) nebo tromboembolické choroby (TEN). Zvláště pokud se tato tromboembolická příhoda vyskytne u relativně mladého člověka(pod 50 let věku), nebo se vytvoří v nezvyklé lokalizaci jako jsou cévy vedoucí do jater, ledvin, nebo mozku. Jelikož okamžitá léčba tromboembolické příhody je nezávislána výsledku těchto vyšetření, může lékař požadovat provedení tohoto vyšetření až po stabilizaci stavu. Výsledek je pak důležitý pro stanovení příčiny a pravděpodobnosti opakování tromboembolické příhody.

Vyšetření proteinu C a S můžeme rozdělit na vyšetření funkce (aktivity) a množství (antigen). Funkční test proteinu C a S dává informaci o dostatečné (normální) aktivitě faktoru a obvykle se provádí spolu s ostatními testy k vyšetření trombofilníhostavu. Na základě výsledků je indikováno vyšetření množství antigenu proteinu C a volného, někdy celkového proteinu S, které určí, zda se jedná o snížení produkce (může být vrozené, nebo získané) a následně definovat typ nedostatku. Pokud je nedostatek způsoben vzácnou vrozenou genetickou změnou, potom stanovení množství proteinu C a S a pokles jejich aktivity může

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření proteinu C a S se provádí lidem, kteří prodělali trombotickou, nebo tromboembolickou epizodou, zvláště proběhne-li u relativně mladých pacientů.

Pokud je pacientův stav stabilizován, lékař často ordinuje funkční vyšetření aktivity proteinu C a volného proteinu S spolu s ostatními testy k vyšetření hyperkoagulačního stavu. Výsledky pomohou zjistit příčinu a riziko opakování trombotického stavu. Ke zjištění, zda je produkováno dostatečné množství proteinu C a S, závažnosti a typu nedostatku jsou prováděna vyšetření antigenu proteinů C a Ssoučasně, nebo následněpo provedení vyšetřenía funkce/aktivity proteinu C a S. Obvykle je měřeno množství proteinu S, včetně rozlišení množství volného a vázaného proteinu S. V případě, že je zjištěna získaná dispozice, která způsobuje snížení proteinu C a S, je prováděno sledování úrovně těchto proteinů.Lékař tak může sledovat, zda dochází k progresi, nebo ústupu choroby (sleduje zda hladina dále klesá, či se vrací k normálu).

Vyšetření proteinu C a S se provádí, pokud dojde k vážné poruše krevní srážlivosti u novorozence, pokud se rozvine diseminovaná intravaskulární koagulace (DIC) nebo purpura fulminans.

Než je stanovena diagnóza nedostatku proteinu C nebo S, je nutné provést kontrolní vyšetření aktivity a/nebo antigenu. Pokud je příčina nedostatku získaná, mohou být příležitostně prováděna kontrolní měření a je možno tak sledovat, zda dochází k progresi, nebo ústupu vyvolávající choroby. V případě vrozeného nedostatku nebývají hladiny proteinů sledovány. Výjimkou mohou být stavy, kdy je pacient v situaci zvýšeného rizika, jako je chirurgický výkon, chemoterapie pro zhoubné nádorové onemocnění nebo užívání hormonální antikoncepce.

Vyšetření proteinu C a S nepatří mezi rutinní vyšetření. Mohou být prováděna u příbuzných lidí s prokázaným vrozeným nedostatkem proteinu C a S, zvláště měli-li tito těžkou formu TEN, nebo TEN v mladém věku.

Co v&´sledek vyšetření znamená?

Zvýšená úroveň proteinu C a/neboS nebývá spojena se zdravotními problémy, nebo klinickými příznaky. V případě, že je aktivita a množství obou proteinů normální, je obvykle i adekvátní regulace krevního srážení.

Nízké hladiny proteinu C a S mohou vést ke zvýšené tvorbě krevních sraženin. Je-li protein dysfunkční (normální hladina, porucha funkce), koagulačníproces nebude dostatečně regulován. Tato situace může vést až ke zvýšení rizika vzniku krevní sraženiny, která omezí nebo zabrání průtoku krve žilami. .Závažnost rizika závisí na velikosti nedostatku proteinu a/nebo stupně poruchy jeho funkce.

Jak již bylo zmíněno, existují tři typy nedostatku proteinu S.

Dělení na jednotlivé typy je dáno výsledky laboratorních vyšetření:

Získaný nedostatek

Snížené množství proteinu C a S může být způsobeno nedostatečnou tvorbou, nebo zvýšenou spotřebou. Oba proteiny jsou produkovány v játrech a jsou tzv. vitamín K dependentní (pro tvorbu je nezbytná přítomnost vitamínu K). Snížení hladiny proteinu C a S může být vyvoláno onemocněním jater, nedostatkem vitamínu K a antikoagulační léčbou antagonisty vitamínu K. Diseminovaná intravaskulární koagulace (DIC) je spojena se současnou tvorbou krevní sraženiny a přítomností krvácení vyvolané spotřebováním koagulačních faktorů, včetně proteinu C a S. Jejich hladiny v krvi rychle klesají

Snížené koncentrace proteinu C a S mohou doprovázet ,závažné infekce (zánětlivé stavy), nemoci ledvin, zhoubná nádorová onemocnění (rakovina), HIV. Dále pokles proteinu C a S nacházíme v těhotenství, okamžitě po trombotických příhodách, nebo při antikoagulační léčbě heparinem nebo warfarinem. Tyto stavy odrážení sníženou produkci, nebo zvýšenou spotřebu proteinu C a/nebo proteinu S. Nedostatek proteinu C a S může být mírný a dočasný (těhotenství), nebo může mít různou závažnost a různý průběh – akutní, chronický, nebo progresivní.

Vrozený nedostatek

Vrozené mutace genů pro proteiny C a S jsou poměrně vzácné.

Mohou způsobit:

• Snížení produkovaného množství proteinu C a S
• Tvorbu abnormálního proteinu C a S, který není schopen vytvořit funkční komplex aktivovaného proteinu C
• Tvorbu abnormálního proteinu C a S vytvářejícího komplex aktivovaného proteinu C, který není schopen degradovat F VIIIa a Va.
• Tvorbu abnormálního proteinu S, který je odstraňován z těla rychleji, nachází se při nedostatku proteinu S typ 3

Vyskytnou-li se mutace proteinu C a S, jsou na sobě nezávislé a mutace postihne většinou pouze jeden z nich. Změny v genech mohou být heterozygotní (jedna kopie je změněná mutací, druhá je zdravá), nebo homozygotní (obě kopie genu jsou defektní). Heterozygotní změny středně zvyšují riziko rozvinutí hluboké žilní trombózy (HŽT) a/nebo tromboembolie (TEN). Homozygotní změny způsobují vážné nekontrolované srážení krve. To může způsobit život ohrožující purpuru fulminans nebo DIC u novorozenců. Vyžadují okamžitá opatřen&´ proti opakování tromboembolických epizod.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

V případě nedostatku dalších faktorů jako je antitrombin, nebo při vrozených stavech - Leidenská mutace v genu pro F V, nebo mutace 20210 v genu pro protrombin – se efekt nedostatku proteinu C a S může prohlubovat.

Čerstvě zmražená plazma obsahující protein C a S může být použita jako krátkodobá preventivní léčba před nezbytným chirurgickým zákrokem.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Mohu nějak zvýšit hladinu proteinu C a S?
2. Měli by být vyšetřeni i příbuzní nemocných s vrozeným nedostatkem C nebo S?

1. Mohu nějak zvýšit hladinu proteinu C a S?

Ne tak úplně. Jestliže máte sníženou hladinu proteinu C a S vlivem přechodného stavu jako těhotenství a infekce, navrátí se jejich množství k normálu samo poodeznění vyvolávající příčiny. Jestliže však je způsoben stavy jako nemoci jater, nebo nedostatek vitamínu K, pak tyto musejí být léčeny. Pokud máte vrozenýnedostatek proteinu C nebo S, nebo poruchu jejich dysfunkce, Váš lékař Vám doporučí snížit další rizikové faktory vzniku trombózy jako jsou přestat kouřit, snížit zvýšenou hladinu homocysteinu, neužívat hormonální antikoncepci. Pokud je to nutné, je podávána čerstvě mražená plazma (která obsahuje protein C i S) jako krátkodobá preventivní terapie před nezbytným chirurgickým zákrokem. Nejedná se však o léčbu, kterou je možno používat denně.

2. Měli by být vyšetřeni i příbuzní nemocných s vrozeným nedostatkem C nebo S?
Ne nezbytně nutně. Rutinní vyšetření nebývá doporučováno vzhledem k nízkému výskytu projevů těchto genových poruch. To znamená, že máte-li genetickou změnu, můžete i nemusíte mít problémy se srážením krve. Váš lékař může chtít vyšetřit tyto testy v případech, že se u někoho ve Vaší rodině vyskytne závažný nedostatek proteinu C a S, nebo se rozvine trombotická příhoda v raném věku.

POZNÁMKA:

Text tohoto čl&´nku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

RODAK, B.F. Hematology: Clinical Principles and Applications, 3rd Ed., Edingurgh: Saunders Elsevier, 2007

PENKA, M., BULIKOVÁ, A. Neonkologická hematologie, Praha: Grada, 2009

PECKA,M. Laboratorní hematologie v přehledu III. Fyziologie a patofyziologie hemostázy. Český Těšín: FINDR, 2004

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.