Další názevPCT
Oficiální názevProkalcitonin

Proč se nechat vyšetřit?
S cílem diagnostikovat sepsi u osoby kriticky nemocné; pomoci určit riziko těžké sepse vedoucí k septickému šoku u nemocných v sepsi; odlišit infekci bakteriální od infekce jiného původu.

Kdy se nechat vyšetřit?
Je-li někdo závažně nemocný a lékař chce rozlišit mezi sepsí a jinou příčinou choroby; jako pomoc k řízení léčby nemocného v sepsi.

Požadovaný druh vzorku
Vzorek krve odebraný ze žíly nejčastěji na paži.

Je potřeba příprava vzorku?
Není.

Základní informace o odběru vzorku naleznete v sekci O LABORATORNÍM VYŠETŘENÍ.

Co je vyšetřováno?
Při vyšetření je měřena koncentrace prokalcitoninu v krvi. Prokalcitonin je prekurzor hormonu štítné žlázy kalcitoninu. Ten je normálně produkován speciálnímu buňkami štítné žlázy, zvanými C-buňky, a je přítomen v nízkých koncentracích v krvi. Může však být tvořen i v jiných buňkách organismu, jsou-li stimulovány intenzivním stresovým faktorem, zejména celkovou (systémovou) bakteriální infekcí (sepsí; což je rozdíl oproti místní bakteriální infekci). Ostatní stresové faktory zahrnují jiné příčiny infekce, poškození tkání při úrazech, chirurgických zákrocích, pankreatitidě, popáleninách, kadiogenním šoku (např. po srdečním infarktu) a akutním odloučení (rejekci) transplantovaného orgánu; u dětí ukazuje na postižení ledviny u zánětu močových cest.

Hladiny prokalcitoninu v krvi rychle a významně rostou. Je-li osoba v sepsi. Nejsou tak výrazně zvýšeny, má-li osoba virovou infekci nebo jiné onemocnění, jak bylo zmíněno shora, i když se tyto choroby mohou projevovat podobnými příznaky. Díky tomu může stanovení prokalcitoninu pomoci odhalit přítomnost těžké bakteriální infekce v jejích počátečních stadiích a rozlišit mezi bakteriální infekcí a jinou příčinou příznaků vážně nemocného pacienta.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Vzorek krve je odebrán jehlou ze žíly, obvykle na paži.

Je třeba nějaká příprava, aby se zajistila kvalita vzorku?
Žádná příprava není nutná.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?

Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením?

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření prokalcitoninu je relativně nové. Ale jeho využití narůstá. Poslední studie ukázaly, že vyšetření dává velmi slibné výsledky, které pomáhají zhodnotit riziko, že se u vážně nemocné osoby rozvíjí systémová bakteriální infekce. Toto bylo nejprve studováno u osob přijatých ne oddělení akutního příjmu („emergency“) nebo jednotky intenzivní péče s příznaky, které mohly být způsobeny sepsí. Vyšetření je využíváno spolu s ostatními laboratorními nálezy ke zhodnocení rizika přechodu kriticky nemocných pacientů k těžké sepsi či septickému šoku. Pro diagnostické účely je nejlépe využít vyšetření prokalcitoninu prvý den po přijetí do nemocnice; později může být užito k monitorování odpovědi na léčbu.

Prokalcitonin může být někdy požadován spolu s dalšími laboratorními testy, jako je např. CRP (C-reaktivní protein), hemokultura, vyšetření krevního obrazu či mozkomíšního moku s cílem vyloučit sepsi, bakteriální meningitidu nebo bakteriální zápal plic u vážně nemocných osob a u dětí s horečkou neznámého původu.

Stanovení prokalcitoninu může být někdy ordinováno u osob s poškozením tkáně následkem úrazu nebo operace a u virových onemocnění, jako je např. pneumonie k rozpoznání rozvíjející se sekundární bakteriální infekce.

Příležitostně může být vyšetření prokalcitoninu požadováno opakovaně k monitorování účinnosti antimikrobiální léčby.

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření prokalcitoninu může být požadováno spolu s ostatními testy., má-li vážně nemocný příznaky, které by mohly být způsobeny celkovou nebo těžkou bakteriální infekcí. Vyšetření je typicky užíváno jako časný ukazatel v prvých dnech po přijetí do nemocnice.

Komplikace sepse mohou zahrnovat:

  • třesavku, horečku
  • nevolnost
  • rychlé dýchání a urychlenou srdeční akci
  • zmatenost
  • sníženou tvorbu moči

Těžší příznaky zahrnují známky celkové bakteriální infekce a tvorbu drobných krevních sraženin v nejmenších cévách. Jeden nebo více orgánů může začít selhávat (multiorgánové selhání, multi-organ failure, MOF) a může nastat nebezpečný pokles krevního tlaku.

Vzácně může být vyšetření požadován o v pravidelných intervalech s cílem monitorovat antimikrobiální léčbu u osob podezřelých ze sepse. Stanovení prokalcitoninu může být někdy ordinováno u osob s poškozením tkáně následkem úrazu nebo operace a u virových onemocnění, jako je např. pneumonie k rozpoznání rozvíjející se sekundární bakteriální infekce.

Co výsledek vyšetření znamená?
Nízké hladiny prokalcitoninu u vážně nemocné osoby znamenají malé riziko sepse a přechodu k septickému šoku, ale zcela je nevylučují. Nízké koncentrace mohou být známkou lokalizované infekce, která se ještě nestala systémovou, nebo systémové infekce, která trvá méně než šest hodin. Může také znamenat, že příznaky nemocného mají pravděpodobně jinou příčinu, jako je rejekce transplantovaného orgánu, virové infekce nebo úraz – poškození tání operací či jiné.

Vysoké hladiny ukazují na vysokou pravděpodobnost sepse, tj. vyšší pravděpodobnost bakteriální příčiny příznaků. Předpovídají také vyšší riziko přechodu k těžké sepsi a pak k septickému šoku.

Mírný vzestup mohou vyvolat neinfekční příčiny nebo časná infekce a spolu s ostatními nálezy by měl být pečlivě zhodnocen. Pokles hladiny prokalcitoninu o osoby léčené pro těžkou bakteriální infekci ukazuje dobrou odpověď na léčbu.

Velmi vysoké hladiny prokalcitoninu najdeme u osob s medulárním karcinomem štítné žlázy; jeho stanovení se však neužívá pro diagnostiku či sledování tohoto onemocnění.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Vyšetření prokalcitoninu by nemělo nahradit ostatní laboratorní vyšetření. Spíše přináší dodatečnou informaci, která může umožnit včasné zahájení vhodné léčby.

Včasné odhalení systémové bakteriální infekce včetně bakteriálního zápalu plic a bakteriální meningitidy je velmi důležité, neboť se může jednat o život ohrožující stavy, která jsou však dobře léčitelné. Nicméně nevhodné užití antibiotik v případech, že nemoc nemá bakteriální původ, může způsobit odložení vhodné léčby, vyvolat vznik mikroorganismů rezistentních k antibiotikům a je nezbytně drahé.

Vyšetření prokalcitoninu je nyní studováno i v jiných populacích než jen u kriticky nemocných. Po shromáždění většího množství údajů lépe pochopíme klinické využití tohoto vyšetření a budeme moci lépe definovat, kdy ho požadovat.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Měl by být prokalcitonin vyšetřován u všech kriticky nemocných osob?

Ne. Vyšetření by mělo být požadováno jedině tehdy, má-li lékař má podezření, že vážně nemocný může mít sepsi nebo těžkou bakteriální infekci.

2. Může stanovení prokalcitoninu nahradit vyšetření hemokultury při sepsi?

Ne, obě vyšetření poskytují lékaři jinou informaci. Tvýšená hladina prokalcitoninu signalizuje, že vyšetřovaná osoba má pravděpodobně sepis, ale nemůže říci, který mikroorganismus infekci způsobil. Tuto informaci poskytne hemokultura, která může pomoci i při určení adekvátní léčby.

3. Vede zvýšená hladina prokalcitoninu i ke zvýšení koncentrace kalcitoninu?

Ne, ve většině případů zvýšeného prokalcitoninu je hladina kalcitoninu normální. Protože indikace obou vyšetření je rozdílná, obvykle se nevyšetřují zároveň.

4. Může být prokalcitonin stanoven v ordinaci praktického lékaře?

Nikoliv; prokalcitonin je typicky vyšetřován v laboratoři u hospitalizovaných nemocných.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 3. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2013, 1146 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.