Další názevParvovirus, Parvo B19
Oficiální názevParvovirus B19
Související vyšetření

Retikulocyty

Proč se nechat vyšetřit?
Vyšetření slouží k průkazu probíhající či nedávno proběhlé infekce parvovirem B19 především u osob, které jsou v riziku rozvoje komplikací v souvislosti s touto virovou infekcí. Dále se provádí u těhotných žen a plodu, kde může dojít k jeho infekci v souvislosti s onemocněním matky.

Kdy se nechat vyšetřit?
Vyšetření se provádí u těhotných žen, které byly v kontaktu s nemocnou osobou nebo u kterých se rozvinuly příznaky onemocnění. Dále se provádí u osob s poruchou imunity a trvalou či těžkou anémií.

Požadovaný druh vzorku?
Srážlivá venózní krev pro detekci protilátek.

Nesrážlivá venózní krev (EDTA) nebo kostní dřeň pro přímou detekci viru.

Fetální krev nebo plodová voda pro průkaz infekce plodu.

Co je vyšetřováno?
Parvovirus B19 je virus, který způsobuje běžné dětské onemocnění známé pod označením „pátá dětská nemoc“ nebo „erythema infectiosum“. Během akutního onemocnění se virus vylučuje sekrety dýchacích cest. K přenosu infekce dochází kapénkovou cestou při úzkém kontaktu s nemocnou osobou. Dále může dojít k přenosu viru z těhotné ženy na plod, možný je i přenos krevní cestou.

Výskyt nákazy je celosvětový a promořenost stoupá s věkem. Asi 50% dospělých má v krvi přítomny protilátky svědčící o předchozím kontaktu s infekcí. Onemocnění zanechává dlouhodobou imunitu.

Inkubační doba infekce je 1 – 3 týdny. Většina infekcí v dětském věku probíhá bezpříznakově nebo jako mírné chřipkovité onemocnění (únava, zvýšená teplota, bolest hlavy), které je neodlišitelné od ostatních běžných infekcí. Část dětí prodělá infekci s klasickými projevy páté dětské nemoci: motýlovitý erytém v obličeji („zfackovaná tvář“), síťovitá vyrážka na trupu a končetinách, vyrážka na dlaních a ploskách. Vyrážka přetrvává 1 – 3 týdny, může se znovu objevit nebo zhoršit po expozici slunečním paprskům nebo zvýšenému stresu. V momentě, kdy se objeví vyrážka, již není postižená osoba infekční.

Méně často dochází k infekci až v dospělém věku, kdy je často provázena bolestivými otoky kloubů, které po několika týdnech odezní.

Infekce parvovirem B19 může způsobit závažné problémy u 3 typů pacientů:

1) U osob s poruchou tvorby červených krvinek (anémie z nedostatku železa, srpkovitá anémie, thalasémie) může dojít v důsledku parvovirové infekce k rozvoji závažné akutní anémie. Parvovirus B19 napadá prekurzory červených krvinek v kostní dřeni, čímž způsobí přechodný útlum jejich vyzrávání a výrazným způsobem zhorší základní krevní onemocnění.

2) Onemocnění žen během těhotenství může vést k infekci plodu. Většina fetálních infekcí proběhne bez následků, ale malého procenta může dojít k rozvoji těžké anémie nebo postižení srdečního svalu plodu. Následně může dojít k potratu, hydropsu plodu (nahromadění tekutiny v tělních dutinách a tkáních) nebo předčasnému porodu. Největším rizikem pro postižení plodu je infekce matky ve 2. trimestru těhotenství.

3) U osob s těžkou poruchou imunity (HIV/AIDS, po transplantaci solidních orgánů nebo kostní dřeně, po chemoterapii pro nádorové onemocnění) může dojít k perzistentní infekci s rozvojem chronické anémie.

Testování na parvovirus B19 se za normálních okolností běžně neprovádí, protože infekce má mírný klinický průběh a je samoúzdravná. Testují se pouze osoby, které jsou v riziku rozvoje komplikací infekce, případně osoby, u nichž chceme určit, zda jsou k infekci vnímavé. Diagnostika infekce je založena na detekci protilátek v krvi (imunitní systém reaguje na přítomnost parvoviru B19 v organismu tvorbou protilátek) nebo detekci genetického materiálu (DNA) viru při aktivní infekci.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Odebírá se žilní krev obvyklým odběrem ze žíly na paži (jak pro stanovení hladiny protilátek, tak pro přímou detekci viru).

Pro přímou detekci viru se ve výjimečných případech odebírá kostní dřeň (punkcí hrudní kosti po lokálním znecitlivění).

Pro potvrzení infekce plodu se odebírá fetální krev nebo plodová voda. Při odběru fetální krve se po lokálním znecitlivění zavede jehla pod ultrazvukovou kontrolou skrze stěnu břišní a provede se odběr krve z pupečníku. Plodová voda se odebírá obdobně, jehla se zavede skrze stěnu břišní do amniální dutiny a pomalu se odsaje cca 20 ml plodové vody.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?

Vyšetření na parvovirus B19 se obvykle neprovádí u osob, u nichž infekce probíhá lehce a bez komplikací.

Využívá se především pro zjištění probíhající infekce nebo stanovení vnímavosti jedince k infekci u těch osob, které jsou ve zvýšeném riziku vzniku komplikací (např. pacienti se srpkovitou anémií).

K dispozici jsou 2 typy vyšetření:

1) Detekce protilátek

Odpovědí imunitního systému na probíhající parvovirovou infekci je tvorba 2 typů protilátek: IgM a IgG. Nejdříve se tvoří IgM protilátky, obvykle během 1 – 2 týdnů po expozici viru. IgM protilátky přetrvávají v krvi v detekovatelných hladinách několik měsíců, poté z organizmu vymizí. IgG protilátky se vytváří koncem 2. týdne po infekci, jejich hladina postupně vzrůstá a přetrvává v krvi po zbytek života. IgG protilátky zajištují prakticky celoživotní imunitu.

Detekci protilátek lze využít v případě zjišťování vnímavosti těhotných žen, které byly v kontaktu nemocnou osobou. Lze ji též využít u pacientů, u nichž se rozvinula akutní či chronická anemie nebo trvalé bolesti kloubů, které by mohly být důsledkem parvovirové infekce. Podle přítomnosti či nepřítomnosti IgG a IgM protilátek ve vzorku krve může ošetřující lékař určit, zda se jedná o akutní, nedávnou nebo již proběhlou infekci.

Vyšetření protilátek se obvykle neprovádí u dětí, které mají charakteristický průběh páté dětské nemoci, protože tato infekce je široce rozšířená a nezpůsobuje zásadní problémy u osob s neporušenou imunitou.

2) Detekce viru

Detekce viru spočívá v hledání genetického materiálu (DNA) parvoviru B19 ve vzorku krve, event. ve výjimečných případech ve vzorcích kostní dřeně, fetální krve nebo plodové vody. Detekce virové DNA se využívá především k určení aktivní infekce u pacientů s poruchou imunity, u nichž se rozvinula akutní nebo chronická anémie. Tito pacienti většinou nejsou schopni produkovat dostatečné množství protilátek tak, aby je bylo možno detekovat a aby se dokázali s infekcí sami vypořádat. Dále je toto vyšetření vhodné k průkazu virové infekce plodu u matek, které onemocněly parvovirovou infekcí nebo byly v kontaktu s nemocnou osobou.

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření není obvykle vyžadováno u dětí, které mají klasický průběh infekce (motýlovitý exantém na obličeji, síťovitou vyrážku na trupu a končetinách). Tento typický vzhled vyrážky je pro ošetřujícího lékař dostatečným potvrzením právě probíhající infekce. Onemocnění obvykle odezní do 5 – 7 dní a jeho projevy jsou mírné.

Detekce IgG a IgM protilátek proti parvoviru B19 je možné provést u těhotných žen, které mají chřipkovité onemocnění a/nebo byly v kontaktu s osobou s parvovirovou infekcí. Vyšetření určí, zda těhotná žena prodělává akutní infekci nebo již onemocnění proběhlo v minulosti.

Vyšetření protilátek a/nebo DNA parvoviru B19 může být vyžadováno také u osob, u nichž se objevila akutní nebo chronická anémie či bolesti kloubů, u nichž má ošetřující lékař podezření, že mohou být následkem parvovirové infekce. U osob s poruchou imunity se obvykle provádí detekce DNA viru.

Vyšetření je vhodné opakovat s určitým časovým odstupem, pokud jsou první výsledky negativní a ošetřující lékař má stále podezření na probíhající parvovirovou infekci. Párové vzorky krve jsou vhodné k posouzení dynamiky tvorby protilátek v čase.

Co výsledek vyšetření znamená?

Detekce protilátek:

Přítomnost IgG i IgM protilátek značí, že testovaná osoba pravděpodobně prodělává nebo nedávno prodělala parvovirovou infekci. Právě probíhající infekce může být potvrzena vyšetřením hladiny IgG protilátek v párovém séru odebraném v odstupu 2 – 3 týdnů od 1. odběru. Vysoké hladiny IgG nepřinášejí pro diagnózu probíhající infekce takovou informační hodnotu jako zachycení jejich vzestupu. Pokud dojde k 4 x násobnému vzestupu hladiny IgG v párovém séru, je aktivní či nedávno prodělaná infekce potvrzena.

Pokud jsou detekovány pouze IgM protilátky, může se jednat o počátek akutní infekce, kdy ještě nejsou IgG vytvořeny. Vyšetření je vhodné opět opakovat s odstupem 2 – 3 týdnů ke sledování dynamiky IgG protilátek.

Pokud jsou detekovány pouze IgG protilátky, testovaná osoba prodělala onemocnění v minulosti a je vůči infekci imunní.

V případě, že jsou IgG i IgM negativní, pak testovaná osoba onemocnění nikdy neprodělala a je vůči infekci vnímavá. U těhotných žen, které jsou IgG seronegativní a byly v kontaktu s nemocnou osobou, je vhodné následné sledování jejich zdravotního stavu a vývoje plodu.

Pacient, který má klinické projevy odpovídající parvovirové infekci a přitom má nedetekovatelné nebo jen velmi nízké hladiny IgG a IgM protilátek, může prodělávat jiné onemocnění nebo není schopen produkovat dostatečné množství protilátek. Jedná se většinou o pacienty s významnou poruchou imunity, u nichž je nutné provést testování na přítomnost parvovirové DNA v krvi.

Detekce viru:

Pozitivní nález DNA parvoviru B19 v krvi svědčí o tom, že testovaná osoba je v daném okamžiku infikována příslušným virem. Negativita testu infekci nevylučuje, protože virus nemusí být v testovaném vzorku dostatečném množství tak, aby mohl být detekován.

Infekce plodu je ve většině případů zjištěna detekcí virové DNA u matky a u plodu.

Virová DNA je detekována většinou pomocí metody PCR. Tato metoda je optimální pro diagnostiku chronické parvovirové infekce u imunosuprimovaných pacientů, u nich je tvorba protilátek nekonstantní.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Spolu s testováním protilátek a/nebo DNA parvoviru B19 může být provedeno i stanovení počtu retikulocytů. Toto vyšetření zjišťuje počet nových, nevyzrálých červených krvinek (retikulocytů) v periferní krvi. Parvovirus B19 napadá prekurzory červených krvinek v kostní dřeni, čímž vyvolává přechodný útlum jejich vyzrávání a vyplavovaní do periferní krve. Během akutní infekce se tudíž počet retikulocytů snižuje.

Parvovirus B19 způsobuje u osob bez jiné závažné choroby pouze krátkodobé samoúzdravné onemocnění. Léčba je indikována pouze k tlumení projevů nemoci (snížení teploty, tlumení bolesti kloubů) nebo k řešení závažné anémie.

Těhotné ženy, které onemocněly parvovirovou infekcí, jsou několik týdnů pod zdravotním dohledem s opakovanými ultrazvukovými kontrolami vývoje plodu. Ve většině případů k onemocnění plodu nedochází. Pokud dojde k rozvoji hydropsu nebo těžké anémii, může být provedena intrauterinní fetální transfuze krve (krevní převod skrze pupečníkovou tepnu). Parvovirus B19 nezpůsobuje vrozené vývojové vady u dětí.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Je parvovirus B19 totožný s parvovirem, který napadá kočka a psy? Mohu se nakazit od svých domácích mazlíčků?

Ne. Člověk je infikován jiným typem parvoviru než zvířata. Infekci nemůžete získat od svých domácích zvířat a oni se nemohou nakazit od Vás.

2. Mohu se nějak bránit před infekcí parvovirem B19?
Očkování proti parvoviru B19 není k dispozici. Omezení přenosu infekce je obtížné. Virus se přenáší kapénkovou cestou při přímém kontaktu s infikovanou osobou, která může virus vylučovat i když nemá žádné příznaky onemocnění. Nicméně pečlivé dodržování základních hygienických pravidel (časté umývání rukou, zakrývání nosu a úst při kašli či kýchání) může přenos viru snížit. Většina populace se však nakazí už v dětském věku.

3. Může být test na parvovirus B19 proveden přímo v ordinaci ošetřujícího lékaře?

Ne. Detekce protilátek a DNA parvoviru B19 vyžaduje speciální technické vybavení. Váš vzorek krve bude zaslán ke zpracování do příslušné laboratoře.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier-Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 3. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2013, 1146 s.

 


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.