Onemocnění štítné žlázy

Štítná žláza je malá žláza motýlovitého tvaru lokalizovaná pod štítnou chrupavkou. Žláza má neobyčejně důležitou úlohu při řízení tělesného metabolismu, tj. řídí způsob, jak organismus zužitkovává energii. Slouží k tomu hormony, které štítná žláza vytváří – tyroxin (T4) a trijodtyronin (T3), které jsou krevním oběhem roznášeny po celém organismu. Pod vlivem těchto hormonů dostávají buňky informaci, jak rychle zužitkovávat energii a vytvářet bílkoviny. Štítná žláza tvoří také kalcitonin - hormon, který napomáhá řízení krevních hladin kalcia tím, že brzdí uvolňování kalcia z kostí a zvyšuje vylučování kalcia ledvinami.

Množství T4 a T3 v krvi je řízeno zpětnovazebním mechanismem. Když jejich hladiny v krvi klesají, pak hypotalamus uvolňuje tyrotropin uvolňující hormon (TRH), který stimuluje z hypofýzy tyrotropin stimulující hormon (TSH). TSH pak ve štítné žláze stimuluje tvorbu a sekreci zmíněných hormonů. V případě, je-li v krvi dostatek hormonů štítné žlázy, množství vylučovaného TRH a TSH klesá.

Ve štítné žláze se vytvořený T4 a T3 uskladňují ve vazbě na protein nazývaný tyreoglobulin. Vytvoří-li se v organismu potřeba, může štítná žláza ihned uvolnit hormony z této zásobárny do cirkulace. V cirkulaci je většina T4 a T3 vázána na vazebný protein pro tyreoidální hormony (TBG), a tím je do svého uvolnění z této vazby inaktivní. Vlastním hormonem, který působí na tkáně je T3. T4 se musí nejprve ve tkáních na T3 konvertovat.

K onemocněním organismu vedou změny v sekreci hormonů štítné žlázy, ať ve smyslu nedostatečné či zvýšené sekrece. Snížená tvorba vede k hypotyreóze. Při ní dochází ke zpomalování tělesných funkcí, což vede k příbytku na váze, suché kůži, zácpě, intoleranci zimy, oteklé kůži, vypadávání vlasů, únavě a menstruačním nepravidelnostem u žen. Těžká neléčená hypotyreóza, která se nazývá myxedém, může vést k srdečnímu selhání a k ztrátě vědomí (myxedémové koma). U dětí hypotyreóza způsobuje zpomalený růst a opoždění pohlavního vývoje. U malých dětí způsobuje mentální retardaci. Pokud je onemocnění včas rozpoznáno a léčeno, mohou se tato postižení minimalizovat. Proto se provádí u všech novorozenců depistáž, která dovede sníženou funkci štítné žlázy odkrýt a prosazuje se i vyšetřování funkce štítné žlázy těhotných.

V případě, že štítná žláza vytváří nadbytečná množství hormonů štítné žlázy, rezultuje hypertyreóza, která urychluje tělesné funkce. To způsobuje příznaky jako urychlená srdeční činnost, úzkostnost, hmotnostní úbytek, poruchy spánku, třes rukou, slabost a někdy průjem. Mohou být otoky kolem očí, nemocní si stěžují na suchost a pálení očí, a v některých případech dochází k protrusi očních bulbů - exoftalmu. Postižená osoba si stěžuje na světloplachost a poruchy vizu. Je omezena oční pohyblivost a nemocní mají strnulý pohled.

Zvýšené hladiny kalcitoninu jsou spojeny s dvěma vzácnými onemocněními: medulární karcinom štítné žlázy a benigní hyperplasie C buněk štítné žlázy. Při excesivní tvorbě kalcitoninu si nemocní mohou stěžovat na chronické průjmy.

Poruchy funkce štítné žlázy způsobují často zvětšení štítné žlázy, či mohou způsobit růst jednoho či více uzlů štítné žlázy. Viditelné zvětšení štítné žlázy se nazývá struma. Toto zvětšení může být někdy bolestivé, může způsobovat pocit cizího tělesa v krku či může mít za následek potíže při polykání.

 

Obvyklá onemocnění štítné žlázy

Některé z postižení štítné žlázy se vyskytuje u 30% evropské populace. Nejčastější jsou:

  • Gravesova – Basdowova choroba. Je to nejčastější příčina zvýšené funkce štítné žlázy. Imunitní systém postižených osob vytváří protilátky, které se váží na buňky štítné žlázy a stimulují nadbytečnou tvorbu jejích hormonů.

  • Hashimotova thyreoiditida. Je to nejčastější příčina snížené činnosti štítné žlázy. Je to chronické autoimunitní onemocnění, kde vytvářené protilátky se také váží na buňky štítné žlázy, ale současně je mohou poškodit a vést tak ke snížené tvorbě hormonů štítné žlázy.

  • Karcinom štítné žlázy. Nádory štítné žlázy lze zařadit mezi vzácná onemocnění. Jeho incidence se pohybuje kolem 50 nových případů za rok na 1 milion obyvatel. Rozeznávají se čtyři hlavní typy karcinomu štítné žlázy: papilární, folikulární, anaplastický a medulární. Papilární karcinom tvoří ze všech karcinomů štítné žlázy 60-70 %. Postihuje více ženy než muže a je častější u mladých lidí. Folikulární karcinom tvoří 15%. Je to agresivnější typ a má tendenci se vyskytovat u starších žen. Anaplastický karcinom se rovněž vyskytuje u starších žen, tvoří 5% všech karcinomů, roste agresivně a je obtížně léčitelný. Medulární karcinom (MTC) se vyvíjí z C-buněk, které jsou disperzně roztroušeny po štítné žláze. MTC tvoří kalcitonin a vyskytuje se společně s jinými karcinomy endokrinního systému jako tzv. syndrom mnohočetné endokrinní neoplazie. Pokud se již šíří mimo štítnou žlázu, je rovněž obtížně léčitelný.

  • Uzly štítné žlázy. Uzel či uzly ve štítné žlázy se najdou u 20% naší populace. Jsou buď tuhé nebo cystické. Většina z nich je bezvýznamných, v některých z nich však může být přítomen karcinom štítné žlázy a je třeba je včas odstranit.

  • Thyreoiditida. Thyreoiditida je zánět štítné žlázy, který může být spojen s hypofunkcí i hyperfunkcí. Štítná žláza může být bolestivá, s pocitem cizího tělesa v hrdle, ale často je zcela bez příznaků. Je způsobena nejčastěji autoimunitním procesem, méně často infekcí, chemikáliemi toxickými pro buňky štítné žlázy nebo vzniká z dosud neznámých příčin. Podle příčiny může probíhat jako akutní, přechodné nebo chronické onemocnění.

  • Struma. Struma je viditelné zvětšení štítné žlázy. V minulosti byla struma velmi častá a byla způsobena nedostatkem jodu ve stravě – jod je totiž nutnou součástí pro tvorbu hormonů štítné žlázy. U nás, kde se jodizuje sůl, je incidence strumy z nedostatku jodu nízká. V některých státech tvoří tato struma a s ní spojená hypothyreóza dosud závažný problém. Strumu však může způsobit kterékoliv z výše uvedených onemocnění. Struma může komprimovat vitální struktury na krku včetně průdušnice a jícnu. To může způsobit dechové a polykací obtíže.

 

 

Vyšetření

Laboratorní vyšetření

Prvým testem k vyšetření funkce štítné žlázy je obvykle TSH. V případě abnormálního výsledku TSH je vyšetřován dále volný sérový tyroxin (fT4) a někdy rovněž volný sérový trijodtyronin (fT3).Vyšetření TSH není spolehlivé, je-li snížení funkce štítné žlázy druhotné – v důsledku onemocnění hypofýzy.

  • TSH: využívá se k diagnóze hypotyreózy, hypertyreózy, při novorozeneckém vyšetřování funkce štítné žlázy a monitoruje substituci hormony štítné žlázy.

  • fT4: využívá se k diagnóze hypotyreózy i hypertyreózy.

  • fT3: využívá se k diagnóze hypertyreózy.

Mezi dalšími testy využíváme:

  • Protilátky proti štítné žláze– pomáhají diferencovat různé typy tyreoiditidy a diagnostikovat autoimunitní původ onemocnění.

  • Kalcitonin– diagnostikuje přítomnost zvýšené tvorby kalcitoninu (u medulárního karcinomu štítné žlázy)

Vyhledávání onemocnění štítné žlázy

Česká endokrinologická společnost prosazuje vyhledávání poruch funkce štítné žlázy v raných fázích těhotenství, k zabránění poškození psychomotorického vývoje plodu nedostatkem hormonů štítné žlázy u matky, a snížení incidence potratů a předčasných porodů při tomto nedostatku. Vzhledem k vysoké incidenci hypothyreozy u seniorů, zejména u žen nad 70 let (10 – 15% naší populace), se hovoří o nutnosti vyšetřování funkce štítné žlázy též v této vrstvě obyvatelstva.

Jiná než laboratorní vyšetření

Isotopová vyšetření štítné žlázy: Využívá se radioaktivního jodu či technecia k vyhledávání abnormalit štítné žlázy a posouzení lokální funkce štítné žlázy v jejích různých okrscích.

Ultrazvuk: Dovoluje vyhledávání uzlů a cyst štítné žlázy, pomáhá diagnostikovat zánět ve štítné žláze a měří velikost štítné žlázy.

BiopsieJedná se o biopsii tenkou jehlou (FNAB), která dovolí získat ze štítné žlázy, především jejich uzlů, malou částečku tkáně k cytologickému vyšetření. K navedení jehly na správné místo se používá ultrazvuku.

 

Léčba

Léčení záleží na příčině. Jedná-li se o hypertyreózu, používají se léky snižující tvorbu hormonů štítné žlázy (tyreostatika), léčba radiojodem a operační řešení. Pokud se štítná žláza opoeračně odstraní či zničí radiojodem, je nutná trvalá substituce syntetickými hormony štítné žlázy.

Léčba karcinomu štítné žlázy záleží na jeho histologickém typu a jeho šíření a metastazování mimo štítnou žlázu. Obvykle vyžaduje kompletní odstranění štítné žlázy a následnou léčbu radiojodem a hormony štítné žlázy. U papilárního karcinomu je obvykle léčba snadná a většina karcinomů tohoto typu se vyhojí. U ostatních typů léčba není již tak snadná. U všech typů je nutno počítat s trvalou léčbou hormony štítné žlázy.

 

Časté otázky

Jsem těhotná, měla bych požadovat vyšetření štítné žlázy?

Bezpříznakové postižení štítné žlázy, vyžadující léčbu v těhotenství, se vyskytuje u 3-5 % žen, a u dalších 10 % má být léčba zvažována. Záněty štítné žlázy mohou výrazně komplikovat těhotenství a poporodní průběh u dětí i u matek.

Bohužel ne každá žena o svém problému s nedostatečnou funkcí své štítné žlázy ví. Rozhodně by toto vyšetření měla nejpozději na začátku těhotenství podstoupit každá žena, která patří do tzv. rizikové skupiny. To jsou ženy, které mají ve své vlastní historii nebo u svých pokrevních příbuzných výskyt poruch funkce štítné žlázy, trpí nějakým autoimunitním onemocněním (např. cukrovka 1.typu) nebo mají věk nad 30 let. Mezi rizikové faktory patří i problémy s otěhotněním, potrat či předčasný porod a také například obezita.

V odborných kruzích se stále vedou debaty o tom, zda vyšetřovat plošně všechny těhotné nebo jen ty rizikové, ale výsledky mnoha studií i seznam všech rizikových faktorů vede k přesvědčení, že všeobecné vyšetřování by bylo nejen účinné, ale také organizačně jednodušší. Na Slovensku se plošné vyšetřování provádí již několik let.

Jak ovlivní porucha štítné žlázy těhotenství?

Těhotenství významně ovlivňuje štítnou žlázu, jejíž správná funkce je nezbytná pro zdravý vývoj plodu. Poruchy funkce štítné žlázy jsou časté nejen v těhotenství, ale u rizikových žen i po porodu. Jde zvláště o ženy pozitivní na protilátky proti tyreoidální peroxidáze (anti-TPO), a to i v závislosti na dostatečném přísunu jódu.

Zdravý vývoj plodu je podmíněn dostatečným množstvím tyroxinu, který v počátku těhotenství přijímá plod pouze od matky. I malá nepoznaná porucha funkce štítné žlázy může mít negativní vliv na psychomotorický vývoj dítěte i na průběh gravidity. Včasná a správná diagnóza a léčba jsou spolehlivou prevencí následků, proto je vhodné vyšetřovat TSH i FT4. Zároveň je doporučováno vyšetření hladiny anti-TPO protilátek, ženy s jejich pozitivitou jsou ohroženy poporodním zánětem štítné žlázy, častějším potrácením i rozvojem vlastního onemocnění štítné žlázy.

Jsem těhotná a mám sníženou funkci štítné žlázy. Může to ovlivnit vývoj mého dítěte?

Pokud víte o svém problému se štítnou žlázou, rozhodně navštivte co nejdříve svého endokrinologa, aby Vám upravil dávkování léků během těhotenství a kontroloval hladinu TSH minimálně v první polovině těhotenství. Otěhotní-li léčená žena neplánovaně, pak by měla vědět, že co nejdříve po zjištění těhotenství má zvýšit dávku levotyroxinu průměrně asi o 30 % (např. za týden vzít 2 denní dávky navíc, tedy 9 dávek místo 7).

Hormony štítné žlázy jsou nezbytné ke správnému vývoji mozkové kůry plodu a ovlivňují i jeho další vývoj během těhotenství. Významný je hlavně počátek těhotenství, kdy rostoucí plod ještě nemá vlastní produkci hormonů štítné žlázy (asi do 14. 15. týdne gravidity), a je tedy zcela závislý na matčině produkci hormonů.

 

Literární odkazy

Límanová Z. (ed): Štítná žláza. Praha, Galén 2006. s.371

Dvořáková K. et al.: Štítná žláza. In: Stárka L (ed.): Pokroky v endokrinologii. Praha, Maxdorf Jessenius 2007, s. 271 - 397.

Zamrazil V.: Nemoci štítné žlázy. In: Blahoš J, Zamrazil V. (eds): Endokrinologie – interdisciplinární obor. Praha, Triton 2006, s.25 – 42.

Límanová Z.: Choroby štítné žlázy. In: Klener P (ed.): Vnitřní lékařství. III. vydání. Praha, Karolinum Galén, 2006, s. 915 – 930.

Zamrazil V.: Akutní, život ohrožující stavy při chorobách štítné žlázy. In: Zamrazil V, Pelikánová T(eds): Akutní stavy v endokrinologii a diabetologii. Praha, Galén 2007, s. 37 – 68.

Marek J.: Laboratorní diagnostika v endokrinologii. In: Zima T. (ed.) Laboratorní diagnostika. 2. vydání. Praha, Galén, Karolinum 2007.

Marek J.: Farmakoterapie endokrinních onemocnění a léčba kortikosteroidy. In: Marek J. (ed): Farmakoterapie vnitřních nemocí, 4. vydání. Praha, Grada Publishing 2010, s. 343-394.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.