O laboratorním vyšetření

Provádění laboratorních testů doma

Většina laboratorních testů se provádí na specializovaném pracovišti – v klinické laboratoři.

Rozvoj přístrojové techniky však dnes umožňuje v případě potřeby provést laboratorní vyšetření přímo u nemocného – na operačním sále, jednotce intenzivní péče, při výjezdu záchranné služby. Tento způsob je obvykle označován „point-of-care testing“, česky vyšetření přímo v místě péče o nemocného. Dokonce si ho nemocný může provést sám doma. Přináší to výhodu především chronicky nemocným a starším pacientům, kteří si vyšetření provedou sami doma a mohou reagovat na výsledek změnou léčby, aniž by museli navštívit praktického lékaře či odbornou ambulanci. Tento způsob vyšetření se běžně označuje anglickým výrazem „home testing“ (přeloženo: testování, vyšetřování doma).

Jak již bylo uvedeno, předpokladem pro tuto možnost byl příslušný rozvoj techniky: Test musí být dostatečně jednoduchý, snadno odečitatelný přímo okem; v případě, že výsledek se odečítá pomocí přístroje, je nezbytná velmi jednoduchá obsluha, kterou zvládne po příslušném zaškolení i laik.

Výhod provádění vyšetření doma přímo nemocným či jeho rodinným příslušníkem je několik:

  • odpadá nutnost navštívit lékaře
  • výsledek je k dispozici ihned, obvykle řádově do několika minut, a nemocný na něj může rychle reagovat
  • nedojde ke znehodnocení vzorku (krve, moči) při transportu do laboratoře

Protože však vyšetření neprovádí odborník, je třeba dodržet určité zásady, aby byl výsledek věrohodný:

  • lékař musí předem posoudit, zda je nemocný schopen vyšetření provést a adekvátně na výsledek reagovat
  • nemocný či jeho rodinný příslušník musí být dostatečně poučen, jak vyšetření provést; poučení je vhodné v pravidelných intervalech opakovat
  • je třeba si vždy ověřit, že nemocný provádí vyšetření správně; v případě odečtu přístrojem (např. glukometrem) by přístroj měl být pravidelně kontrolován odborníkem v laboratorní medicíně, zda poskytuje správné výsledky srovnatelné s příslušnou laboratoří

V současné době jsou k dispozici následující testy k provádění přímo nemocným:

  • základní chemické vyšetření moče diagnostickým proužkem – vyšetřuje se zejména glukóza („cukr“) a ketolátky (aceton) u diabetiků, ale i bílkovina, krev, bílé krvinky, dusitany a další látky v moči, ukazující např. přítomnost zánětu ledvin či močových cest; vyhodnocení se provádí okem, srovnáním s příslušnou stupnicí
  • hladina glukózy v krvi u diabetiků s odečtem na osobním glukometru
  • test pro určení účinnosti antikoagulační (protisrážlivé) léčby, opět s odečtem na jednoduchém přístroji
  • těhotenský test v moči (hodnocení okem)

K dispozici jsou jednoduché proužky či kazetky, umožňující posoudit přítomnost drog v moči. Řidič si může sám za pomoci jednoduchého přístroje dechovým testem ověřit, jakou hladinu alkoholu má v krvi, a případně odložit cestu autem.

Před užitím je třeba zkontrolovat, zda není překročena doba exspirace (použitelnosti) testu. V případě pochybnosti o testu či o činnosti příslušného přístroje nebo při obdržení atypického či extrémního výsledku by měl nemocný neprodleně kontaktovat svého lékaře.