Další názevLeidenská mutace faktoru V: Faktor V leiden, Rezistence k aktivovanému proteinu C, APC rezistence, Faktor V R506Q; Protrombinová mutace 20210: PT G20210A, Faktor II 20210, PT 20210
Oficiální názevLeidenská mutace genu pro faktor V a mutace 20210 v genu pro protrombin
Související vyšetření

Protein C, Protein S, Homocystein, Antitrombin

Proč se nechat vyšetřit?
Pokud je potřeba zjistit, zda máte vrozenoumutacigenu, která zvyšuje riziko rozvoje žilnítrombózy(HŽT) a/nebo žilní tromboembolie (VTE).

Kdy se nechat vyšetřit?
V případě, že jste prodělali nevysvětlitelnou epizodu trombózy, zvláště pokud je vám méně než 50 let, měli jste trombózu nebo embolii opakovaně, prodělala jste trombózu nebo embolii během těhotenství, trombóza se projevila v neobvyklé lokalizaci, nebo se trombóza často vyskytuje ve vaší rodině.

Požadovaný druh vzorku
Vzorek krve odebraný obvykle z vaší žíly na paži.

Je potřeba nějaká příprava?

Ne.

Co je vyšetřováno?
Leidenská mutace a mutace 20210 v genu pro protrombin jsou vrozené mutace genů, které jsou spojeny se zvýšeným trombofilním rizikem. Vyšetřují se často společně jako dva jednotlivé genetické testy. Pomáhají určit, zda má dotyčný vrozené trombofilní riziko.

Faktor V a protrombin patří mezi koagulační faktory– skupinuproteinů, které jsou nezbytné pro tvorbu krevní sraženiny.. Pokud dojde k poranění a krvácení, zahájí se okamžitě proces krevního srážení a v místě poranění se vytvoří krevní zátka, která zastaví krvácení. Krevní buňky zvané krevní destičky přilnou a agregují v místě poranění. Postupně dochází k aktivaci jednotlivých koagulačních faktorů koagulační kaskády. Vytvoří se krevní zátka. V okamžiku, kdy se poranění zhojí, rozpustí se i krevní zátka.Pro tvorbu stabilní krevní sraženiny a její rozpuštění ve vhodnou dobu je nezbytné, aby bylo dostupné přiměřené množství každého z koagulačních faktorů a aby tyto pracovaly normálně. Nedostatek nebo špatná funkce jednoho z koagulačních faktorů může vést ke krvácení nebo naopak nadměrnému srážení krve (riziku trombózy).

Leidenská mutace a mutace v genu pro protrombin jsou mutace, které mohou být vrozené, zděděné po rodičích. Člověk může zdědit jednu kopii mutovaného genu - pak je heterozygotem, nebo má obě kopie mutovaného genu a pak je homozygot. Počet kopií určuje výši rizika.

· v průběhu krevního srážení je standardně koagulační faktor V inaktivován proteinem zvaným aktivovaný protein C (APC), který brání nadměrné tvorbě krevní sraženiny. V případě Leidenské mutace je produkován koagulační faktor V změněný tak, že je rezistentní k aktivovanému proteinu C. Výsledkem je, že krevní srážení probíhá déle než by bylo vhodné, stoupá riziko trombózy v žilách dolních končetin (HŽT), uvolnění trombu a jeho zanesení krevním proudem do jiného místa (embolie).

Leidenská mutace v genu pro F V je nejčastější vrozenou predispozicí pro abnormální krevní srážlivost. Její prevalence se udává v kavkazské populaci v rozmezí 3-15 %. Heterozygoti s jednou kopií mutovaného genu se vyskytují častěji než homozygoti s dvěma kopiemi mutovaného genu. Heterozygoti mají 3-8 násobně zvýšené riziko rozvoje VTE oproti zdravé populaci, zatímco homozygoti mají toto riziko více něž 50-80 násobné.

· Během fyziologického krevního srážení dochází k přeměně protrombinu na trombin. Mutace 20210 v genu pro protrombin může vést ke zvýšenému množství protrombinu, nadměrné krevní srážlivosti a zvýšenému riziku trombózy a embolie.

Pacient s mutací 20210 mohou být heterozygoti nebo homozygoti, homozygotů je ale velmi málo. Heterozygot může mít mírně až středně zvýšenou produkci trombinu, která zvyšuje riziko rozvoje VTE 2,5 až 3 krát. Není dostatek informací o tom, nakolik je zvýšeno riziko u homozygotů. Mutace PT 20210 je méně běžná než Leidenská mutace v genu pro faktor V - 1-3% v kavkazské populaci, v ostatních populacích je ještě vzácnější.

Leidenská mutace a protrombinová mutace jsou nezávislé mutace a vyšetřují se samostatně. Vyšetřují se však často ve stejnou dobu jako součást diagnostiky u osob s podezřením na vrozenou trombofilní dispozici. Výsledkem testu je zjištění, zda je nebo není přítomnaspecifickámutace, a zda je přítomna jedna mutovaná kopie genu (heterozygot) nebo dvě mutované kopie genu (homozygot).

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek je odebírán jehlou ze žíly na paži.

Poznámka: Pokud Vás, nebo vaše blízké podstoupení testu stresuje, způsobuje úzkostné stavy, nebo je obtížně zvládáte, doporučujeme přečíst si jeden nebo více z následujících článků: Zvládání bolesti při vyšetření, Nepohodlí a úzkost, Typy na krevní testy, Typy jako pomáhat dětem při lékařském vyšetření, Typy jak pomáhat seniorům při lékařském vyšetření.

Jiný článek, Následuj vzorek, poskytuje letmý pohled na odběr a zpracování krevního vzorku.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?

Není.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?

Co výsledek vyšetření znamená?

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?

Vyšetření Leidenskémutacevgenupro faktor V a mutace 20210 v genu pro protrombin je prováděno často společně za účelem zjištění příčiny hluboké žilní trombózy (HŽT) a/nebo žilního tromboembolismu (VTE).

Koagulační faktor V a protrombin jsou koagulační faktory nezbytné pro srážení krve. Lidé s určitými mutacemi genů těchto koagulačních faktorů mají zvýšené trombofilní riziko (blíže viz Co je vyšetřováno).

Vyšetření Leidenské mutace a mutace 20210 v genu pro protrombin je využíváno k určení vrozené trombofilní dispozice a určení, zda má dotyčný jednu kopii mutovaného genu (heterozygot) nebo dvě (homozygot).

Toto vyšetření se provádí pokud se prvnítrombotická příhodastane osobě mladší 50 let, pokud není vyprovokována nebo je na neobvyklém místě, jako jsou jaterní (hepatální), ledvinové (renální), mozkové (cerebrální), břišní a pánevní (mezenterické) nebo oční žíly. Také se provádí, pokud se tromboembolická příhoda u pacienta opakuje nebo se vyskytuje u nejbližších příbuzných.Experti nedoporučuji plošné vyšetření veškeré populace a jsou vyšetřováni pouze členové rodin s výskytem Leidenské nebo protrombinovém mutace. Pokud je u člověka přítomna mutace, má vyšší riziko rozvoje krevní sraženiny, ale toto riziko je variabilní v závislosti na aktuální expresi genu. Například pouze 10 % nositelů Leidenské mutace prodělá trombotickou epizodu.

Ke zjištění faktorů dále zvyšujících trombofilní riziko jsou indikována další doplňující laboratorní vyšetření.

Například:

Kdy je vyšetření požadováno?

Leidenská mutace v genu pro faktor V a mutace 20210 v genu pro protrombin jsou vyšetřovány, pokud je podezření, že osoba má vrozenou trombofilní dispozici tedy pokud

  • pacient prodělal první příhodu hluboké žilní trombózy (HŽT) nebo žilní tromboembolickou příhodu (VTE) před 50. rokem věku
  • trombóza se vyskytla v neobvyklé části těla jako např. jaterních (hepatálních), ledvinných (renálních), mozkových (cerebrálních), břišních a pánevních (mezenterických) nebo očních žilách.
  • má pacient v osobní nebo rodinné anamnéze opakovanou HŽT a VTE
  • první epizoda VTE byla spojena s užíváním hormonální antikoncepce, těhotenstvímnebo hormonální substituční terapií
  • se vyskytly nevysvětlitelné potraty, zvláště v druhém a třetím trimestru gravidity.

Tato vyšetření se provádějí tzv. příbuzným první linie (rodiče, sourozenci) osob s prokázanou Leidenskou nebo protrombinovou mutací.

Pokud se asymptomatičtípacienti dozví, že mají jednu nebo více mutací, mohou být motivováni k omezení ovlivnitelných rizikových faktorů krevního srážení, jako jsou užívání hormonální antikoncepce, kouření, zvýšená hladina homocysteinu. Měli by si být vědomi potenciálně rizikových faktorů, které mohou iniciovat trmboembolickou komplikaci, jako jsou imobilizace a operace. Nicméně i když jsou lidé nositeli mutace, nemusí mít nikdy HŽT nebo VTE.

Co výsledek vyšetření znamená?

Pokud genetické vyšetření prokáže v genomu jednu kopii Leidenské mutace nebo mutace 20210 v genu pro protrombin, pacient je heterozygot, pokud prokáže dvě kopie, pacient je homozygot.

Lidé, kteří jsou nositeli dvou mutovaných kopií genů Leidenské mutace (homozygoti) mají více než 80 krát zvýšené trombofilní riziko. Na rozdíl od nich heterozygoti (s jednou mutovanou kopií genu) mají trombofilní riziko zvýšené 3 až 8 krát.

Nositelé mutace 20210 v genu pro protrombin mohou být také heterozygoti nebo homozygoti. Homozygoti se však vyskytují velmi zřídka. Heterozygot může mít mírně až středně zvýšenou produkci trombinu, která je spojena s 2,5 až 3 krát zvýšeným rizikem rozvoje VTE. Není dostatek informací o tom, nakolik je zvýšeno riziko u homozygotů.

Rizikový potenciál mutace/í je různý a individuální. Pokud je pacient bezpříznakový, nemusí příhodu HŽT a/nebo VTE prodělat nikdy. Pokud pacient prodělal jednu nebo více trombotických příhod, pak je/jsou mutace nejpravděpodobnější příčinou a pacient má zvýšené riziko opakování příhody. Pokud nejsou mutace prokázány, je nejpravděpodobnější, že příhoda má jinou příčinu.

Nezávisle na přítomnosti Leidenské mutace a mutace 20210 v genu pro protrombin se mohou vyskytovat jiné vrozené a získané poruchy koagulačních faktorů. Pacient může mít více než jednu z nich a jejich celkové riziko se úměrně zvyšuje. Kromě vrozených a získaných rizikových faktorů existují ještě i ovlivnitelné rizikové faktory, jako například užívání hormonální antikoncepce, které mohou dále zvýšit již přítomné riziko. Například žena, nositelka heterozygotní Leidenské mutace má 3 až 8 násobně vyšší riziko rozvoje VTE. Pokud navíc užívá hormonální antikoncepci, pak její riziko stoupne ještě třicetkrát oproti riziku způsobeném samotnou heterozygotní formou Leidenské mutace.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Někdy je přítomnosti Leidenské mutace vyšetřována testem rezistence na aktivovanýprotein C(APC rezistence), toto vyšetření však není dostupné v každé laboratoři. Přibližně 90 % případů APC rezistencí je způsobeno Leidenskou mutací v genu pro faktor V. Pokud je přítomna APC rezistence, provádí se speciální genetické vyšetření. Leidenská mutace se jím potvrdí a zároveň se stanoví, zda se jedná o heterozygotnínebo homozygotníformu.

Některé studie nalezly souvislost mezi Leidenskou mutaci v genu pro faktor V a opakovanými potraty.

Při protrombinovémutaci bývástředně zvýšená hladina protrombinu a tato může být změřena. Přestonení měření hladiny protrombinu klinicky použitelné pro účely vyhledávání této mutace.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Jak se léčí VTE?
2. Může být pacient s Leidenskou mutací v genu pro faktor V na dlouhodobé antikoagulační terapii?

3. Jaký má klinický význam mutace R2 v genu pro F V?

1. Jak se léčí VTE?
Bez ohledu na vyvolávající příčinu se VTE léčí krátkodobou antikoagulační terapií, většinou 3- 12 měsíců. K léčbě se používá heparin, warfarin a nízkomolekulární heparin. Na konci terapie je posouzeno celkové riziko pacienta a je zváženo, zda je nutné v terapii pokračovat.

2. Může být pacient s Leidenskou mutací v genu pro faktor V na dlouhodobé antikoagulační terapii?
Obvykle nebývá. Antikoagulační terapie je používána v okamžiku výskytu HŽT a/nebo VTE. Dlouhodobá terapie může být zvažována individuálně v závislosti na aktuální klinické situaci. Nutno poznamenat, že znalost přítomnosti Leidenské mutace nebo mutace 20210 v genu pro protrombin u nemocného s HŽT/VTE nemění intenzitu antikoagulační terapie.

3. Jaký má klinický význam mutace R2 v genu pro F V?
Mutace R2 (A4070G) je lehkou formou mutace koagulačního faktoru V, jejíž přítomnost prohlubuje APC rezistenci u osob s heterozygotní formou Leidenské mutace. Zda sama o sobě zvyšuje riziko žilní trombózy je sporné.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.