Močová infekce

Močová infekce představuje infekci jedné či více částí močového (vylučovacího) ústrojí. Močové ústrojí se skládá ze dvou ledvin, dvou močovodů, močového měchýře a močové trubice. Ledviny jsou orgány fazolovitého tvaru, nacházející se v dolní části zad pod hrudním košem. Jejich úkolem je odstraňovat z krve odpadní látky a vytvářet moč, která odpadní látky a nadbytek tekutin odvádí ven z organismu. Moč přichází z ledvin oběma močovody do močového měchýře. Je to dutý svalnatý orgán, který moč krátkodobě skladuje. Ten se postupně rozšiřuje, jak se v něm moč hromadí, a v určitém okamžiku člověk pociťuje rostoucí tlak. Dojde k uvolnění svalového svěrače v ústí močového měchýře, ten se stáhne a vypustí moč močovou trubicí ven z těla.

Obecný termín močové infekce se užívá často, můžeme však dále rozlišit, která část močového ústrojí je postižena, Uretritida je zánět postihující močovou trubici. Je-li postižen močový měchýř, hovoříme o cystitidě a stav, kdy je zanícena nebo infikována jedna nebo obě ledviny, se nazývá pyelonefritida.

Moč normálně neobsahuje mikroorganismy, je-li však její odtok znemožněn a moč se hromadí v močovém měchýři, představuje velmi dobré prostředí pro množení a růst bakterií. Většina močových infekcí je způsobena bakteriemi, které se do močového ústrojí dostávají ústím močové trubice. Uchycují se na jejích stěnách, množí se a pohybují vzhůru močovou trubicí až do měchýře. Většina močových infekcí zůstává v dolní části močových cest (močová trubice a měchýř), kde vyvolávají potíže jako nucení na močení a pálení či řezání při močení. Většina těchto infekcí probíhá nekomplikovaně a dá se snadno léčit. V případě, že se podcení a neléčí se, může se infekce šířit vzhůru močovody až do ledvin. Infekce ledvin je mnohem nebezpečnější a může vést k jejich trvalému poškození. V některých případech se může močová infekce šířit až do krevního oběhu (sepse, septikémie), což může být stav ohrožující život. Vzácně může naopak infekce v krevním oběhu vést k infekci ledvin.

Přestože močovou infekci může vyvolat široké spektrum bakterií, většina je způsobena bakterií Escherichia coli, která se běžně vyskytuje v trávicím traktu a nachází se I ve stolici. K dalším bakteriím vyvolávajícím močovou infekci patří Proteus, Klebsiella, Enterococcus a Staphylococcus. Vzácně mohou být původci močové infekce kvasinky jako např. Candida albicans; zánět močové trubice je často vyvolán sexuálně přenosnými chorobami, jako je herpes, chlamydie či gonorea (kapavka).

Močová infekce patří k běžným onemocněním. Přestože může postihnout kohokoliv v každém věku, ženy jsou k močové infekci náchylnější než muži; podle statistik prodělá močovou infekci nejméně jedenkrát za život asi 40 % žen a jen 12 % mužů. Předpokládá se, že zvýšená náchylnost žen je dána částečně anatomicky, neboť ženská močová trubice je kratší a jejich konečník a pochva jsou relativně blízko k vyústění močové trubice. Vše, co ztěžuje odtok moči, uzavírá močové cesty nebo vnáší bakterie do močového ústrojí, může zvyšovat riziko močové infekce. Podmínky, zvyšující riziko močové infekce, zahrnují:

  • Anatomické problémy jako např. zúžení močové trubice či močovodů
  • Retence moči (močový měchýř se nevyprazdňuje úplně)
  • Vezikoureterální reflux (abnormální tok moči z močového měchýře zpět do močovodů)
  • Ledvinové konkrementy (kameny)
  • Cévkování močového měchýře, zvláště dlouhodobé zavedení močové cévky
  • Poranění páteře
  • Diabetes mellitus – způsobuje změny v imunitním systému, poškozuje ledviny a je často doprovázen vylučováním cukru močí, což podporuje růst bakterií
  • Onemocnění ledvin
  • Transplantace ledvin
  • Jakýkoliv stav tlumící imunitní systém
  • U mužů zvětšená prostata může ztěžovat odtok moči.

Potíže a příznaky

Přestože jsou potíže u močových infekcí rozmanité, postižení často mají:

  • Silné přetrvávající nucení na močení
  • Pocit pálení a řezání při močení
  • Zakalenou, zapáchající moč
  • Bolest v dolní polovině zad

Osoby s močovou infekcí často cítí tlak v dolní části břicha a mohou pozorovat příměs malého množství krve k moči. V případě těžší močové infekce nebo při jejím rozšíření do ledvin může mít nemocný bolest v tříslech, vysokou horečku, třesavku, zimnici, nevolnost či zvracení. Horečky jsou přítomny I v případě rozšíření infekce do krve (sepse). U některých lidí se mohou objevit duševní změny a zmatenost, zatímco u jiných probíhá močová infekce bez jakýchkoliv příznaků.

Ve většině případů probíhá močová infekce bez komplikací. Po léčbě mizí potíže během jednoho či dvou dnů. Jestliže se však močová infekce rozšíří do ledvin, může způsobit jejich trvalé poškození, zvláště u starších či naopak velmi mladých osob. Stavy a choroby, které vedou k chronické či opakující se infekci močových cest mohou poškodit ledviny a v některých případech i způsobit jejich selhání. Selhání ledvin a septikémie mohou ohrozit nemocného na životě. Vyžadují okamžitou léčbu často během hospitalizace. U těhotných může močová infekce vyvolat předčasný porod a vzestup krevního tlaku. U mužů může dojít k infekci prostaty, která se obtížně léčí.

Vyšetření

Běžné laboratorní testy
Většina močových infekcí se rozpozná pomocí vyšetření moči a následně je potvrzena kultivačním vyšetřením. Jsou-li přítomny patogenní bakterie, vyšetřuje se jejich citlivost na antibiotika, abychom se ujistili, že zvolené antibiotikum bude v léčbě močové infekce účinné.

Vyšetření moči. Důležité je zachytit vzorek ze středního proudu moči, aby se co nejvíce zmenšila možnost kontaminace bakteriemi z okolí ústí močové trubice. Přítomnost bílých krvinek (leukocytů), červených krvinek (erytrocytů), nitritů a bakterií v moči může svědčit o močové infekci.

Kultivační vyšetření. Moč se nanese na tenkou vrstvu živné půdy (agarová plotna) a pak se inkubuje 24-48 hodin. Všechny bakterie, které rostou na agarové vrstvě, jsou počítány a identifikovány. U osob s močovou infekcí obvykle najdeme vysoký počet kolonií jednoho druhu bakterií. Najdeme-li tři nebo více druhů bakterií (nebo u žen vaginální bakterie jako lactobacillus nebo difteroidní bakterie), je tento nález považován za zevní kontaminaci vzorku a vzorek není dále zpracováván. Jestliže u pacienta přetrvávají potíže, je potřeba zaslat k vyšetření nový vzorek moči. Jestliže převažuje růst jednoho druhu bakterií ve vysokém počtu, následuje vyšetření jeho citlivosti k antibiotikům. Schopnost různých antibiotik inhibovat růst bakterií ve zkumavce nebo na agarové plotně předpovídá, které antibiotikum bude v léčbě močové infekce nejúčinnější.

Kontrolní laboratorní vyšetření
Má-li lékař podezření, že se močová infekce rozšířila do krevního oběhu, může požadovat vyšetření hemokultury. Jestliže má podezření, že potíže nemocného způsobilo sexuálně přenosné onemocnění jako např. onemocnění vyvolané chlamydiemi či gonorea, může požadovat test na jednu či více sexuálně přenosných chorob.

V případě opakujících se nebo chronických močových infekcí mohou být provedena I další laboratorní vyšetření, např. stanovení glukózy (k vyloučení či potvrzení diabetu) nebo močoviny a kreatininu (pro zhodnocení funkce ledvin).

Hemokultura. Jsou odebrány dva vzorky krve, která je normálně sterilní) na vyšetření přítomnosti bakterií. Krevní vzorky jsou pak inkubovány v tekuté živné půdě při tělesné teplotě a v pravidelných intervalech je sledován případný růst bakterií. Má-li pacient sepsi vzniklou na podkladě močové infekce, je stejný mikroorganismus nalezen při kultivaci krve I moči. Vyšetření citlivost k antibiotikům poskytne informaci, které antibiotikum účinně odstraní patogenní bakterii jak z krevního oběhu, tak I z moči.

Ostatní (nelaboratorní) vyšetření
Zobrazovací techniky včetně speciálních technik rentgenových je možné užít rovněž při vyhledávání anatomíckých změn nebo stavů. Má-li osoba opakující se nebo chronickou močovou infekci, může být požadováno jedno z následujících vyšetření; každé z nich poskytuje lékaři jinou informaci.

Sonografickié vyšetření ledvin a močového měchýře– vyšetření využívá ultrazvukové vlny pro vyšetření struktury močového měchýře a ledvin. Jsou vidět jako světlé a tmavší plochy

Mikční cystouretrografie– rtg vyšetření, které vyšetřuje močovou trubici a měchýř během plnění a vyprazdňování měchýře.

Izotopové vyšetření– několik druhů vyšetření se může užít k vyšetření funkce a tvaru močového měchýře a ledvin. Před každým vyšetřením je podána radioaktivní látka injekčně do žíly. Látka je pak vylučována ledvinami a dostává se I do močového měchýře a umožňuje znázornění strukturálních odchylek.

Cystoskopie– ohebná trubice o průměru močové cévky je zavedena močovou trubicí do měchýře. Umožňuje lékaři prohlédnout povrch sliznice močové trubice a měchýře. Umožňuje rozpoznat uzávěr močových cest a abnormality močového ústrojí. Je-li přítomen močový kámen, lze cystoskopem vložit další přístroj, který umožňuje odstranění kamene nebo jeho rozbití na malé kousky pomocí laseru. Rozdrcení močových kamenů se nazývá litotripse. Během cystoskopie lze rovněž odebrat vzorek moči nebo tkáně ze sliznice močového měchýře.

Intravenózní pyelografie– užívá se s cílem zobrazit celé močové ústrojí. Barvivo, které zachycuje rtg paprsky, je podáno do žíly; barvivo se pak dostává do ledvin a je jimi vylučováno do moči a dostává se až do močového měchýře. Pak následuje pořízení série rtg snímků, které mohou odhalit uzávěr močových cest nebo jejich anatomické abnormality.

Prevence

Prevence močové infekce se soustřeďuje na udržení průchodných močových cest a vystříhání se bakteriální kontaminace močové trubice. Doporučení zahrnují:

  • Pít dostatečné množství vody každý den s cílem “promýt” močový systém
  • Močit podle potřeby; není vhodné dlouhou dobu zadržovat moč
  • Po stolici se otírat zpředu dozadu, aby se bakterie ze stolice nezanesly do močové trubice
  • Vyhnout se látkám dráždícím močovou trubici – u osob náchylných k opakovaným močovým infekcím vynechat pěnivé koupele, raději se sprchovat než koupat ve vaně a pečlivě smývat mýdlo
  • Vymočit se po sexuálním styku; to pomůže vymýt z močové trubice jakékoliv bakterie
  • Vyhýbat se těsnému prádlu a nosit bavlněné spodní prádlo, které je prodyšné a nezadržuje vlhkost jako některá syntetická vlákna
  • Pít brusinkovou šťávu – někteří lékaři to svým pacientům doporučují pro prevenci přilnutí bakterií ke stěnám močové trubice

Léčba

Močová infekce se obvykle léči antibiotiky. Druh, dávka a doba jejich podávání záleží na:

  • Jaký druh bakterií je přítomen
  • Na jaký lék jsou bakterie citlivé
  • Jak velká část močového ústrojí je postižena
  • Zdravotní stav postižené osoby (např. alergie k nějakému léku)
  • Jedná-li se o opakovanou močovou infekci či nikoliv
  • Je-li infekce akutní nebo chronická
  • Je-li antimikrobiální lék užit jako prevence nebo s cílem léčit existující infekci
  • Zda se infekce rozšířila do krve

U komplikovaných nebo opakujících se močových infekcí může být původcem více než jeden druh bakterií; lékař pak musí vybrat antibiotikum nebo kombinaci antibiotik, která budou účinná na všechny bakterie způsobující infekci. Jestliže se infekce rozšířila na ledviny, může pacient vyžadovat několikaměsíční léčbu. Toto platí I v případě, že se jedná o muže, jehož prostata je infikována.

Je-li pacient zvláště náchylný k opakovaným infekcím a k postižení ledvin, může mu lékař doporučit preventivní podávání antimikrobiálních léků, buď trvale nebo v období zvýšeného rizika.

Je-li močová infekce způsobena pohlavně přenosnou chorobou, jako je Chlamydie nebo gonorea, předepíše lékař specifický lék, o kterém je prokázáno, že je účinný proti těmto mikroorganismům. U sexuálně aktivních osob může být příčinou opakující se močové infekce asymptomaticky probíhající infekce jeho partnera. V některých případech je třeba tedy léčit oba partnery. Užívá-li žena orální kontraceptiva, měla by se poradit s lékařem, neboť některé antimikrobiální látky mohou snižovat jejich účinek.

Užívá-li žena léky s antimikrobiálním účinkem více dní, může se u ní vyvinout průjem nebo vaginální mykotická infekce. Příčinou je skutečnost, že tyto léky hubí rovněž normálně přítomné bakterie a porušují rovnováhu mezi bakteriemi normálně v těle přítomnými. Jestliže k tomu dojde, může stav vyžadovat další léčbu.

Někdy se opakovaná nebo chronická močová infekce objevuje, dokud se nevypořádáme se strukturální abnormalitou močových cest, močovými kameny nebo překážkou v odtoku moči. Některé z těchto případů se musí léčit chirurgicky.

Literatura a odkazy

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

Doporučení České nefrologické společnosti a České společnosti klinické biochemie ČLS JEP k vyšetřování glomerulární filtrace (http://www.cskb.cz/res/file/KBM-pdf/2009/2-09/KBM0209_Dop_eGF.pdf)

Doporučení České nefrologické společnosti a České společnosti klinické biochemie ČLS JEP k vyšetřování proteinurie (http://www.cskb.cz/res/file/doporuceni/dop-proteinurie.pdf)

Kasper, DL., Braunwald, E., Fauci, AS., Hauser, SL., Longo, DL., Jameson, JL.(eds,) Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, 2005, McGraw Hill.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část 1 ačást 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J. et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

TEPLAN, V. et al. Praktická nefrologie. 2. vydání, Praha: Grada Publishing, 2006, 496 s.

TESAŘ, V., SCHüCK, O. et al. Klinická nefrologie. Praha: Grada Publishing, 2006, 650 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.