K městnavému srdečnímu selhání (congestive heart failure - CHF) dochází, když srdce selže jako pumpa a krev se hromadí před pravou komorou v pravé síni a žilním systému (pravostranné městnání) nebo před levou komorou v levé síni a plicním oběhu (levostranné městnání). V pokročilejších formách dochází kromě městnání i ke zřetelnějšímu nedostatku srdečního výdeje se známkami omezeného krevního zásobení orgánů těla.
Pravostranné městnání se projevuje otoky dolních končetin až prosáknutím podkoží celého těla (anasarka), zvýšenou náplní krčních žil, tekutinou v dutině břišní (ascitem), zvětšením jater, tzv. hepatojugulárním refluxem (tlak ruky na pravé podžebří a na zvětšená městnavá játra vyvolá zvýšení náplně krčních žil). Levostranné selhání se projevuje městnáním krve v plicích (v rentgenovém obrazu podle závažnosti rozlišujeme tři stupně - zvýšená náplň plicních žil, intersticiální plicní edém, alveolární plicní edém) a hromaděním tekutiny v pohrudnici (fluidotoraxem). Pacienti udávají různý stupeň dušnosti, při alveolárním plicním edému klesá výrazně saturace tepenné krve s fialovým vzezřením, pacient má výrazný pocit dušnosti, zaujímá polohu se zapojením pomocného dýchacího svalstva, může vykašlávat zpěněné sputum, je bezprostředně ohrožen na životě.
Příčin srdečního selhání je celá řada - ischemická choroba srdeční a komplikace infarktu myokardu, arytmie, chlopenní vady, dekorigovaná arteriální hypertenze, plicní embolie, infekční onemocnění srdečního svalu, postižení myokardu toxickými látkami, diabetes, postižení myokardu u těhotných, střádavá srdeční onemocnění nebo jiné genetické poruchy.
Vyšetření prováděná u pacientů se srdečním selháním mají vést ke zjištění příčiny srdečního selhání, závažnosti stavu a odhadu prognózy pacienta. Zahrnují anamnézu, fyzikální vyšetření zaměřené na kardiovaskulární systém a rozpoznání projevů selhání, kompletní laboratorní vyšetření se stanovením hodnot BNP nebo NT-proBNP (viz kapitola srdeční choroby), EKG, RTG snímek srdce a plic, echokardiografické vyšetření, CT angiografie plicnice při podezření na plicní embolizaci, nebo aorty při podezření na aortální disekci, koronarografické vyšetření při podezření na ischemickou etiologii a hemodynamické vyšetření. Při vzácnějších onemocněních můžeme doplnit magnetickou rezonanci srdce, speciální laboratorní náběry či genetická vyšetření.
Nejběžnější příčinou srdečního selhání je porucha funkce levé komory. Tradičně je levostranné srdeční selhání spojováno se sníženou stažlivostí levé komory, kterou v klinické praxi měříme takzvanou ejekční frakcí (EF) a jejíž normální hodnota je nad ~ 50-55%. V posledních letech je stále více a více patrné, že 25-75% pacientů se srdečním selháním nemá sníženou EF – tzv. srdeční selhání se zachovalou ejekční frakcí. Na rozdíl od srdečního selhání se sníženou EF, kde je efekt mnoha léčiv prokázán, pro pacienty se zachovalou EF máme zatím stále velmi omezené možnosti farmakologické léčby.
CHF je obvykle progresivní onemocnění. Léčba se v akutním stádiu zaměřuje zejména na stabilizaci stavu, léčbu vyvolávající příčiny a léčbu metabolického dopadu srdečního selhání. V chronické fázi se snažíme zlepšit srdeční funkce léčbou základního onemocnění a režimovými a farmakoterapeutickými prostředky ulevit srdci snížením cirkulujícího objemu (diuretika). Důležitá je léčba poruch srdečního rytmu a v indikovaných případech prevence trombembolických komplikací antikoagulační léčbou. U terminálního srdečního selhání (nereagující na farmakoterapii, režimová opatření a přístrojovou resynchronizační léčbu) je někdy nutné užití mechanických srdečních podpor či transplantace srdce.