Další název
Oficiální názevLevetiracetam

Proč se nechat vyšetřit?

Vyšetření slouží ke stanovení hladiny levetiracetamu v krvi s cílem určit individuální dávkování, detekovat toxické hladiny nebo ověřit, zda je užívána správná dávka léku. Monitorování hladiny levetiracetamu je vhodné také při změně zdravotního stavu, která může ovlivnit clearance léku a/nebo funkci ledvin.

Kdy se nechat vyšetřit?

Na začátku léčby při určování dávky léku, dále při podezření na nízkou nebo vysokou (potenciálně toxickou) hladinu v krvi, při poklesu ledvinných funkcí a při kontrole dodržování správné léčby.

Požadovaný druh vzorku?

Vzorek krve odebraný ze žíly na paži pacienta.

Co je vyšetřováno?

Levetiracetam je lék užívaný k léčbě některých typů záchvatů (nazývaných jako epilepsie). Je předepisován jako doprovodná (sekundární) léčba kombinovaná s jinými antiepileptiky. Vyšetření levetiracetamu informuje o jeho množství v krvi.

Epilepsie ovlivňuje schopnost mozku přenášet elektrické impulzy a regulovat nervovou aktivitu. V průběhu záchvatu mohou nemocní pociťovat změny vědomí, vidění, čichu a chuti a prodělávat křeče. Četnost záchvatů je různá. Od ojedinělých epizod, přes občasné až často se opakující záchvaty. Jsou kategorizovány podle části mozku a těla, které jsou postiženy. Užívání levetiracetamu předchází specifickým typům častých záchvatů.

Levetiracetam patří mezi novější antiepileptika druhé generace. Má širší terapeutické rozmezí než mnoho jiných existujících léků určených k léčbě záchvatů z řad první generace. To znamená, že využitelné rozmezí koncentrace léčiva v krvi, při kterém je jeho účinek efektivní ale ne toxický, je širší, což dělá tento lék bezpečnější. Navíc má levetiracetam méně vážné vedlejší účinky a neinterferuje s mnohými jinými užívanými léky. Jedná se o relativně nový lék, tudíž jsou zkušenosti s jeho užíváním menší – není ještě dobře známa jeho dlouhodobá bezpečnost užívání, účinnost a vhodné terapeutické rozmezí.

Vzhledem k širokému terapeutickému rozmezí levetiracetamu není nutné monitorovat hladinu léčiva v krvi stejným způsobem jako u antiepileptik první generace (pro více informací o této problematice navštivte článek Terapeutické monitorování léčiv). Nicméně existují okolnosti, při kterých je užitečné a někdy i nutné hladiny léku v krvi měřit. Jako například:

  • Stanovení terapeutického rozmezí pro jednotlivé pacienty; jakmile se zahájí léčba levetiracetamem a pacienti pocítí úlevu od průvodních projevů nemoci (záchvatů) a nemají žádné vedlejší účinky léčby, je dávka léku považována za vhodně nastavenou. Hodnoty koncentrací, které se pohybují okolo cílové koncentrace, jsou považovány za terapeutické rozmezí pro daného pacienta, které může být použito k hodnocení léčby i v budoucnu v závislosti na zdravotním stavu a jeho změnách.
  • K ověření, že symptomy pacienta (záchvaty nebo vedlejší účinky) nejsou způsobeny příliš nízkou nebo příliš vysokou dávkou léčiva; k ověření, že je dodržováno předepsané dávkování léku.
  • Stanovení a přizpůsobení dávky v případě potřeby za podmínek jako:
    • Onemocnění ledvin – levetiracetam je vylučován z těla ledvinami, tudíž cokoliv, co postihuje ledvinnou funkci, může ovlivnit hladinu léčiva v krvi.
    • Změna léků nebo započetí užívání jiných léků.
    • Stárnutí – množství léku předepisovaného na záchvaty by mělo být přizpůsobeno věku pacienta. Důvodem je zachování efektivnosti jeho účinku.
    • Těhotenství – tento stav může dočasně ovlivnit metabolismus léku a jeho clearance.

Na začátku terapie je možné dávky levetiracetamu postupně zvyšovat, dokud není dosaženo standardní dávky léku. Jakmile je dosáhnuto stabilního dávkování, může být změřena hladina levetiracetamu v krvi k ujištění, že se jeho koncentrace nachází v terapeutickém rozmezí. Vzhledem k tomu, že se levetiracetam používá jako pomocný (sekundární) lék, měl by ošetřující lékař brát v úvahu účinnost obou léků, které jsou předepsány. Měl by také přizpůsobit jejich užívání, pokud je to nutné.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Vzorek krve odebraný ze žíly na paži pacienta.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?

Žádné přípravy nejsou požadovány.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
?

Jak je vyšetření využíváno?

Toto vyšetření je používáno k měření množství levetiracetamu v krvi s cílem zjistit, zda se hladina léku pohybuje v terapeutickém rozmezí. Zpočátku může být vyšetření indikováno, aby se zjistila vhodná dávka pro konkrétního pacienta. Vzhledem k tomu, že je terapeutické rozmezí poměrně široké a ještě neustálené, lékař usuzuje na účinnost dávky z výskytu záchvatů a vedlejších účinků. V závislosti na těchto klinických příznacích a na základě koncentrace levetiracetamu v krvi může být dávka léku zvýšena nebo snížena.

Pravidelné monitorování hladiny léku většinou není nutné, ale vyšetření koncentrace může být požadováno v případě, kdy je třeba přizpůsobit dávku. A to tehdy, když pacientka otěhotní nebo když dojde ke změnám zdravotního stavu pacienta, což může vést ke snížení ledvinných funkcí, nebo pokud nastanou jiné situace, které ovlivní míru clearance léčiva. Stanovení hladiny levetiracetamu v krvi může být indikováno také v případě, kdy pacient začne užívat ještě jiný lék. Cílem je zjistit, jestli je nutná úprava předepsané dávky či nikoliv.

Ošetřující lékař může naměřenou koncentraci levetiracetamu také použít pro posuzování stavu pacienta, u něhož se vyskytují vedlejší účinky léčby, další nepříznivé projevy nebo se navrací záchvaty.

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření levetiracetamu může být náhodně požadováno v začátku terapie, kdy je snaha o ustálení podávané dávky. Hladina tohoto léku se může také měřit, pokud se změní jeho dávkování nebo pokud pacient začíná brát jiný lék či naopak končí s léčbou jiným lékem, který by koncentraci levetiracetamu v krvi mohl ovlivnit.

Pravidelně je možné vyšetření indikovat u pacientů se sníženou ledvinnou funkcí, nebo u pacientů, u nichž se změní zdravotní stav, což by mohlo vést k ovlivnění ledvinné funkce, nebo v případě značné jaterní dysfunkce.

Vyšetření se může provést také u lidí, u nichž léčba nemá vliv na zlepšení stavu a záchvaty se vrací. Hladina léku nemusí být dostatečně vysoká, když pacient neužívá lék tak, jak je lékařem předepsáno, nebo když je lék pro konkrétního pacienta neúčinný.

Koncentrace levetiracetamu se měří také u léčených s nepříjemnými vedlejšími účinky a/nebo pokud se vyvinout nějaké komplikace. Mezi vedlejší účinky, které mohou nastat při jakýchkoliv dávkách ale častěji při těch vyšších, patří:

Nejčastější

  • Agrese
  • Deprese
  • Závratě
  • Ospalost
  • Bolest hlavy

Jiné projevy

  • Úzkost
  • Průjem
  • Halucinace
  • Ztráta rovnováhy
  • Nechutenství
  • Výpadky paměti
  • Necitelnost, brnění a pálení v rukou nebo nohou
  • Vyrážka
  • Sebevražedné sklony
  • Slabost

Lidé, kteří užívají levetiracetam, by měli sdělit lékaři, jak mají užívání léku načasováno, aby byl vzorek krve odebrán ve správnou chvíli. Je doporučeno provádět odběr těsně před následující dávkou (tzv. hladina „trough“).

Co výsledek vyšetření znamená?

Terapeutické rozmezí levetiracetamu je přibližně 12,0 – 46,0 mg/l. Hladiny vyšší než 46 mg/l jsou považovány za potenciálně toxické. Toto rozmezí se může mezi laboratořemi lehce lišit. Lékaři i pacienti by měli používat terapeutické rozmezí a jednotky uváděné laboratoří, která měření provádí.

Pokud naměřené koncentrace levetiracetamu spadají do terapeutického rozmezí, nebudou se u většiny léčených jedinců objevovat výrazné vedlejší účinky; nicméně, reakce na léčbu se u jednotlivců různí. Někteří pacienti mohou prodělávat záchvaty při koncentraci levetiracetamu pohybující se u dolní hranice terapeutického rozmezí, u jiných se mohou projevit výrazné vedlejší účinky při horní hranici terapeutického rozmezí. Další skupina pacientů může potřebovat nastavit dávkování tak, že se koncentrace léku v krvi bude pohybovat mimo stanovené terapeutické rozmezí. Lék však bude při takové koncentraci účinný a nedojde k projevům vedlejších účinků. Pacienti, kteří podstupují tuto léčbu, by měli být v úzkém kontaktu s ošetřujícím lékařem, aby byla dávka léku správně zvolena nebo změněna.

Jestliže se koncentrace levetiracetamu pohybuje v terapeutickém rozmezí (nebo má individuálně zvolenou hodnotu), pacient netrpí vracejícími se záchvaty a vážnými vedlejšími účinky, je považována podávaná dávka léku za adekvátně zvolenou.

Koncentrace léku v krvi, která je mimo terapeutické rozmezí, může poukazovat na nesprávné užívání léku. To má za následek zvýšené riziko projevu symptomů epilepsie.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Pacienti by si sami neměli zvyšovat ani snižovat dávku léku nebo lék vysazovat bez konzultace s lékařem. Dávka a její upravování musí být posuzována ve vztahu k jednotlivým pacientům.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

  1. Jak dlouho budu muset levetiracetam užívat?
  2. Mohu si změřit hladinu levetiracetamu v ordinaci lékaře?
  3. Jaká další antiepileptika jsou dostupná?

1. Jak dlouho budu muset levetiracetam užívat?

Lidé s epilepsií obvykle užívají levetiracetam nebo jiné léky v průběhu celého života. Jestliže přestane být levetiracetam účinný nebo bude jeho užívání doprovázeno vedlejšími účinky, pak může pacient potřebovat předepsat jiný lék či léky.

2. Mohu si změřit hladinu levetiracetamu v ordinaci lékaře?

K měření koncentrace levetiracetamu je nutné speciální vybavení, a proto není možné toto vyšetření provést v ordinaci. Vzorek krve se odebírá ze žíly na paži a testuje se v laboratoři.

3. Jaká další antiepileptika jsou dostupná?

Existuje široká škála antiepileptik, která mají různý mechanismus účinku a která jsou užívána k léčbě různých typů záchvatů. Mezi antiepileptika první generace používaná již dlouho dobu patří: fenobarbital (již od počátku roku 1900), fenytoin, karbamazepin, ethosuximid a valproát (valproová kyselina). Novější, antiepileptika druhé generace, jsou: gabapentin, lamotrigin, oxkarbazepin, topiramát a levetiracetam. Některá z těchto antiepileptik jsou používaná samostatně, ale většina z řad novějších se užívají v kombinaci s jinými léky.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

Na tomto webu

Onemocnění: Epilepsie

Jinde na webu

MedlinePlus Drug Information: Levetiracetam

Epilepsy Foundation: Nejčastěji kladené otázky

Epilepsy Foundation: Přehled antiepileptik

FamilyDoctor.org: Epilepsie

KidsHealth.org: Levetiracetam

Související články:

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:


BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.