Další názevLegionella pneumophila, Vyšetření na legionářskou nemoc
Oficiální názevPrůkaz antigenu Legionella pneumophila v moči; Kultivační průkaz Legionella spp.; Průkaz Legionella spp. pomocí PCR

Proč se nechat vyšetřit?

K zjištění a diagnostice Legionella spp. jako příčině pneumonie nebo symptomů podobných chřipce; k vyšetření epidemie způsobené legionelami.

Kdy se nechat vyšetřit?

Když se u pacienta objeví kašel, bolesti těla, zrychlení dechu, bolest hlavy, a horečka se zimnicí, nebo bolesti v břiše, průjem, nutkání ke zvracení, anebo psychické změny, které mohou vést lékaře k podezření na infekci způsobenou legionelami.

Požadovaný druh vzorku?

Vzorek moči, vzorek sputa, a/nebo sekret z dýchacích cest nebo jiné tělesné tekutiny odebrané lékařem.

Je k vyšetření zapotřebí příprava?

Nikoli

Co je vyšetřováno?

Legionelyjsou bakterie, které mohou způsobit pneumonii nazývanou legionářská nemoc. Vyšetřením se zjišťuje přítomnost legionel k určení příčiny pacientovy pneumonie.

Legionelová infekce postihuje dolní cesty dýchací, často vyžaduje hospitalizaci a má významnou smrtnost. Kromě pneumonie mohou být legionely příčinou Pontiacké horečky, mírnějšího, samoúzdravného onemocnění, s projevy podobnými chřipkovému onemocnění. Legionářská nemoc a Pontiacká horečka jsou označovány jako legionelózy.

Přirozený výskyt legionelje v okolním prostředí. Preferují teplou, stojatou vodu a mohou růst v potrubních systémech velkých budov, jako jsou hotely, nemocnice, a výletní lodi. Bakterie mohou kontaminovat vířivé lázně, pitnou a koupalištní vodu, nádrže s horkou vodou, chladicí věže klimatizace, přístroje na výrobu ledu, zvlhčovače a fontány.

Infekce vzniká po inhalaci páry, mlhy nebo kapek přenášených vzduchem a kontaminovaných legionelami. Infekce se mezi lidmi nepřenáší. Pontiacká horečka se typicky vyvine do 24 - 48 hodin, zatímco legionářská nemoc se vyvíjí několik dnů až několik týdnů. Podle údajů Centers for Disease Control and Prevention (CDC) je každoročně (v USA) hospitalizováno 8,000 až 18,000 osob s legionářskou nemocí. Skutečný počet lidí postižených legionelózami je pravděpodobně mnohem vyšší, neboť většina případů Pontiacké horečky a mnohé případy legionářské nemoci zřejmě nejsou diagnostikovány.

Ačkoli toto onemocnění může postihnout kohokoli, v nejvyšším riziku legionářské nemoci jsou dospělí nad 50 let, kuřáci, osoby s plicním onemocněním, nebo s oslabeným imunitním systémem (jako jsou osoby s HIV/AIDS, zhoubnými nádory, nebo léčené imunosupresivy). Náchylnější jsou také osoby s chronickým základním onemocněním, jako diabetes, onemocnění ledvin nebo onemocnění jater, a častěji jsou postiženi muži než ženy. legionářská nemoc se většinou vyskytuje sporadicky, ale může se vyskytnout i jako epidemie, Pontiacká horečka se často vyskytuje epidemicky.

Běžně se vyskytuje jen několik z mnoha různých druhů legionel. V USA (a podobně v ČR) je zhruba 80 % legionelových infekcí způsobeno druhem Legionella pneumophila sérotyp 1 (subtyp druhu). Další případy mohou způsobit jiné sérotypy L pneumophila, včetně sérotypů 4 a 6. Ostatní legionely, jako Legionella micdadei, Legionella bozemanii, Legionella dumoffii, a Legionella longbeachae, mohou způsobit infekce u dětí a/nebo mohou prevalovat v jiných oblastech světa.

K diagnostice infekcí způsobených legionelami lze použít různé typy testů:

  • Neběžnější je průkaz antigenu v moči pro detekci proteinu vytvářeného bakteriemi.

  • Bakterie lze také prokázat kultivací sputa, sekretů z dýchacích cest nebo jiných tělesných tekutin.

  • K identifikaci legionel ve vzorcích z dýchacích cest lze použít molekulární test (polymerázovou řetězovou reakci, PCR).

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Odebíraný vzorek závisí na prováděném vyšetření.

Pro kultivaci a molekulární vyšetření je vhodný vzorek vykašlaného nebo indukovaného sputa. Sputum se vykašlává do sterilní odběrové nádobky. Před odběrem by měla být ústní dutina pacienta vypláchnuta fyziologickým roztokem. Pacient by měl být informován o tom, že požadovaným vzorkem je mukózní hlen z plic získaný hlubokým kašlem, nikoli sliny. U pacienta, který nekašle, lze indukovat kašel několik minut trvající inhalací sterilního fyziologického roztoku nebo aerosolu glycerinu, po níž se sputum z plic uvolní. Sekrety z dýchacích cest, jiné vzorky tělesných tekutin a jakékoli vzorky tkáně získané biopsií odebírá lékař.

Pro průkaz antigenu se do sterilních nádobek odebírají vzorky moči.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?

Nikoli.

  1. Jak je vyšetření využíváno?

  2. Kdy je vyšetření požadováno?

  3. Co výsledek vyšetření znamená?

  4. Další informace v souvislosti s vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?

Vyšetření zjišťuje přítomnost bakterií druhu Legionella k odhalení příčiny pacientových obtíží. Testy diagnostikují legionářskou nemoc a odlišují ji od jiných příčin pneumonií a/nebo od jiných onemocnění s podobnými příznaky. Vzhledem k tomu, že legionářská nemoc často vyžaduje hospitalizaci a má významnou smrtnost, je důležité včas ji rozpoznat a zahájit léčbu příslušnými antibiotiky.

Obvykle se vyšetřuje jeden z následujících testů:

  • Průkaz druhů legionel polymerázovou řetězovou reakcí (PCR) - tento test detekuje genetický materiál bakterie, obvykle v sekretech z dýchacích cest, někdy také v jiných tělesných tekutinách. Tímto vyšetřením lze detekovat několik druhů legionel.

  • Antigen Legionella pneumophila - tento test detekuje jednu z bílkovin bakterie. Vyšetření se provádí v moči, příležitostně v jiné tělesné tekutině. Jedná se o rychlou detekci infekce, ale tímto způsobem lze prokázat pouze Legionella pneumophila, séroskupina 1. Tento druh je nejčastější příčinou legionářské nemoci v USA (i u nás), a vyšetření detekuje většinu infekcí u dospělých.

  • Kultivace legionel - se může provádět spolu s rutinní kultivací sputa , a vyžaduje speciální kultivační půdy, které podporují růst legionela potlačují jiné bakterie. Tento test je pokládán za "zlatý standard" pro diagnostiku infekcí, způsobených legionelami. Pozitivní kultivace může být potvrzena za 48 - 72 hodin. Negativní kultivace se prodlužuje na 7 dnů, a poté se vydává konečný výsledek. Kultivací lze prokázat různé druhy legionel a používá se k potvrzení legionelové infekce u pacienta, i k vyšetřování zdroje epidemiologických vzplanutí.

Pro zhodnocení pacientova zdravotního stravu a k odlišení od onemocnění s podobnými příznaky lze použít další testy, jako jsou:

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření na legionely se požaduje u pacienta s pneumonií nebo s příznaky provázejícími pneumonii, zvláště má-li pacient také gastrointestinální příznaky, jako průjem a/nebo nutkání ke zvracení a psychické změny, jako zmatenost.

Příznaky legionářské nemoci typicky zahrnují:

  • Kašel (suchý nebo produktivní, sputum může být krvavé)

  • Bolest hlavy

  • Vysoká teplota, zimnice

  • Slabost, únava

  • Bolesti svalů

  • Bolest na hrudi

  • Zrychlené dýchání

  • Letargie

  • Psychické změny, zmatenost

a mohou zahrnovat:

  • Vodnatelný průjem

  • Bolesti v břiše

  • Nutkání ke zvracení a zvracení

někdy také:

  • Nízký krevní tlak

  • Změny srdečního rytmu

Postihnou- li legionely další orgány, jako srdce, mozek, játra nebo ledviny, mohou se vyskytnout další příznaky.

Co výsledek vyšetření znamená?

Výsledky vyšetření musí být opatrně interpretovány a hodnoceny společně s kompletní anamnézou, kompletním tělesným vyšetřením, a dalšími testy jako je rentgenologické vyšetření u pneumonie.

Negativní výsledek v žádném případě nevylučuje legionelovou infekci. Pacient může být infikován jiným druhem legionely než na který je vyšetřován, nebo vzorek obsahuje nízký počet bakterií, který je pod hranicí detekce, nebo bakterie nejsou při kultivačním průkazu schopny vyrůst. V těchto případech může být vyžádáno opakované vyšetření.

Při pozitivním průkazu antigenu Legionella pneumophila v moči je pravděpodobné že pacient má infekci způsobenou Legionella pneumophila, séroskupina 1. Má-li pacient příznaky odpovídající pneumonii, je pravděpodobné že se jedná o legionářskou nemoc. Pozitivní kultivace potvrzuje legionelovou infekci pacienta a jakýkoli druh legionely přítomný v kultuře je příčina této infekce.

Pozitivní průkaz legionel pomocí PCR ukazuje na pravděpodobnou legionelovou infekci. Počet falešné pozitivity je u tohoto testu nízký.

Další informace v souvislosti s vyšetřením

Legionářská nemoc může ovlivnit výsledky dalších testů krve. Tyto testy se neužívají k diagnostice legionelové infekce, ale mohou sloužit lékaři jako klíč a informace o pacientově zdravotním stavu. Často se vyskytuje:

A také:

  • Krev a bílkovina v moči

  • Přítomnost leukocytů, avšak žádných nebo ojedinělých bakterií v barveném mikroskopickém preparátu (Gramovo barvení). Jsou-li přítomny legionely, jeví se typicky jako malé, světlé, gramnegativní (růžové) variabilní tvary tyček.

Vyšetření protilátek proti Legionella pneumophila se nepoužívá rutinně, provádí je referenční laboratoře. Vyšetření detekuje protilátky v krvi, imunitní odpověď organizmu na legionelovou infekci. Výsledek není určen k okamžité klinické diagnostice infekce, ale k ověření proběhlé infekce. Obvykle se vyšetřují dva vzorky krve odebrané v rozmezí týdnů. Jediný pozitivní výsledek nemůže k diagnostice proběhlé infekce použít, neboť zhruba 15 % běžné populace má protilátky proti legionelám v krvi, vzniklé po expozici legionelám v některém období jejich života. Některé osoby, zejména s oslabeným imunitním systémem, mohou mít legionelovou infekci bez protilátkové odpovědi.

Průkaz Legionella pneumophila přímou fluorescencí protilátek se nedoporučuje rutinně používat. Ve srovnání s jinými testy je méně sensitivní, pracný, a vyžaduje relativně velký vzorek.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

  1. Měla by se vyšetřovat voda na přítomnost legionel?

  2. Lze předcházet kontaminaci a infekci legionelami?

  3. Měly by být osoby s chřipkovými příznaky vyšetřovány na přítomnost legionel?

  4. Proč se onemocnění nazývá legionářská nemoc?

1.Měla by se vyšetřovat voda na přítomnost legionel?

Voda se často vyšetřuje k monitorování komplexních vodních systémů, k detekci zdroje epidemických vzplanutí legionelóz a k monitorování úspěšnosti opatření k eliminaci legionel z vodních systémů.

2. Lze předcházet kontaminaci a infekci legionelami?

Příležitosti pro kolonizaci a infekci lze snížit, ale nikoli zcela odstranit. Legionely jsou běžně přítomny v prostředí. Ve vodních systémech budov odolávají chlorizaci a mohou přetrvávat v sedimentu nalézaném v potrubí.

3. Měly by být osoby s chřipkovými příznaky vyšetřovány na přítomnost legionel?

Pontiacká horečka je obvykle samoúzdravná infekce s příznaky podobnými chřipce způsobená legionelami, a léčba je nezbytná zřídka. Proto není nutno průkaz legionel provádět rutinně.

4. Proč se onemocnění nazývá legionářská nemoc?

Název onemocnění a jejího původce se odvozuje od shromáždění American Legion v roce 1976 při ve Filadelfii, po kterém významný počet osob onemocněl pneumonií. Jako příčina onemocnění byl identifikován nový typ bakterie, která byla posléze pojmenována Legionella. Při této epidemii onemocnělo182 osob, z nichž 29 zemřelo.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.