Další názevMPA
Oficiální názevKyselina mykofenolová

Proč se nechat vyšetřit?
Za účelem stanovení koncentrace mykofenolové kyseliny (MPA) v krvi z důvodů monitorování její koncentrace a jako prevenci případného předávkování (toxicity).

Kdy se nechat vyšetřit?
Krátce po nasazení terapie a vždy při změně dávkování; ordinuje se namátkově i v pravidelných intervalech a vždy při podezření na deficit nebo předávkování.

Požadovaný druh vzorku?
Vzorek krve odebraný z pažní žíly.

Co je vyšetřováno?
Metoda stanovuje koncentraci kyseliny mykofenolové (MPA) v krvi. MPA je aktivní metabolit mykofenolátu, léčiva, které je primárně podáváno pacientům po transplantaci srdce, ledvin nebo jater, jako prevence odmítnutí orgánu, sekundárně pak pacientům s různými poruchami autoimunity. K dispozici jsou dvě formy tohoto léku, mykofenolát mofetilu a mykofenolát sodný.

Mykofenolát je metabolizován v játrech, nejprve za vzniku aktivní MPA a dále neaktivního glukuronidu MPA (MPAG). Tělesné buňky následně přeměňují část MPAG na MPA. Koncentrace MPA v krvi stoupá nejprve po prvotní přeměně léku na aktivní MPA a následně pak při MPAG na MPA. Většina MPAG a malé množství MPA se vylučuje močí.

Za normálních okolností lidský imunitní systém brání organismus před infekcí, přičemž se rozlišuje obrana „samostatná“ (autonomní) a „nesamostatná“ (neautonomní). Tento systém rozpoznává transplantovaný orgán jak cizí a začne se proti němu bránit. V případě autoimunních poruch detekuje imunitní systém jako cizí chybně vlastní buňky a tkáně. MPA patří ke skupině imunosupresivních léků, které předcházejí odmítnutí orgánu, zánětu a poškození tkáně. Jejich účinek inhibuje tvorbu enzymu nezbytného pro proliferaci T- a B-lymfocytů. To pak působí na snížení imunitních funkcí a tvorby protilátek.

Mykofenolát je podáván pacientů po transplantaci s dalšími imunosupresivy, jako např. cyklosporin a tacrolimus. Při léčbě autoimunních chorob se může mykofenolát podávat samostatně, i když pacienti mohou užívat i další léky. Podobně jako jiná imunosupresiva může mít mykofenolát vedlejší účinky a reakce a s jeho užíváním je spojeno i zvýšené riziko infekcí a vzniku lymfomu.

Obvykle se podává standardní dávka mykofenolátu a jeho účinky se monitorují klinicky. Hladina většiny imunosupresiv v organismu musí být udržována v úzkém terapeutickém rozmezí. Je-li jeho koncentrace příliš nízká, může dojít k odmítnutí orgánu, je-li příliš vysoká, může působit toxicky.Terapeutické rozmezí pro MPA však dosud nebylo jednoznačně definováno a lékaři se při léčbě většiny pacientů rozhodují podle symptomů. Pokud se lékař rozhodne pro monitorování MPA, nastaví a monitoruje určitou koncentraci, kterou pak dává do korelace s klinickými vedlejšími efekty a případně ji upravuje. Monitorování je obvykle časováno tak, že stanovení MPA se provede těsně před aplikací další dávky léku.

Jakým způsobem je odebrán vzorek pro vyšetření?
Vzorek je odebrán z pažní žíly pacienta.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?
MPA je ordinována za účelem stanovení koncentrace léčiva v krvi. Na rozdíl od jiných imunosupresiv není dosud přesně určena terapeutická koncentrace MPA a lékař řídí dávkování při kombinované terapii podle výsledků monitorování interakce léku s dalšími imunosupresivy nebo ji koreluje s klinickými symptomy a vedlejšími účinky.

Pokud je mykofenolát kombinován s cyklosporinem nebo tacrolimem, monitoruje se koncentrace obou léků.

Jelikož MPA může snižovat počet bílých krvinek a způsobovat anemii, je třeba často kontrolovat i krevní obraz. Pravidelně by se měly vyšetřovat i další parametry, aby se zhodnotila funkce orgánů, protože koncentrace MPA může být ovlivňována i změnami funkce ledvin a jater.

Kdy je vyšetření požadováno?
Stanovení MPA a krevního obrazu se provádí obvykle častěji na začátku terapie, pak v pravidelných intervalech po celý průběh léčby. MPA se dále stanovuje při změně dávkování mykofenolátu, při změně dávkování ostatní léků, které pacient užívá a vždy, pokud se objeví symptomy, které ukazují na možné vedlejší účinky, toxicitu nebo odmítnutí orgánu.

Co výsledek vyšetření znamená?
Koncentrace MPA v krvi, které jsou příliš vysoké, mohou být pro organismus toxické, pokud jsou příliš nízké mohou vést k odmítnutí transplantovaného orgánu organismem příjemce. Jelikož terapeutická koncentrace MPA není dosud jednoznačně definována, řídí se lékaři při dávkování i klinickými příznaky vyskytujícími se u jednotlivých pacientů.

Pokud pacient dostává i jiná imunosupresiva a/nebo jiné další léky, je třeba, aby byly všechny ve vzájemné rovnováze. Pacienti by měli s transplantačním týmem a s ošetřujícími lékaři úzce spolupracovat.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Koncentrace MPA v krvi může být ovlivňována dalšími léky. Např. antacida nebo cholestyramin koncentraci MPA v krvi snižují. K lékům, které koncentraci MPA mohou zvyšovat patří ganciklovir, probenecid a acyklovir. Během léčby mykofenolátem by měly být vysazeny různé potravinové doplňky, fytofarmaka (imunostimulancia) apod.

MPA může snižovat účinnost orálních kontraceptiv, může vést k samovolnému potratu v prvním trimestru gravidity a k vrozeným novorozeneckým vadám. Ženy by během léčby MPA neměly otěhotnět ani kojit. Před začátkem léčby MPA by měl být ženám 2x proveden tzv. těhotenský test. Těhotné by se měly informovat u svého lékaře na možná rizika ohrožení plodu při případné léčbě.

Pacienti léčení MPA by měli konzultovat s ošetřujícím lékařem jakoukoliv vakcinaci.

U léčených pacientů se mohou projevit vedlejší efekty a komplikace, jako např. infekce a prodloužená doba hojení i když je dávkování mykofenolátu správné.

Patří k nim:

  • Zácpa
  • Nausea
  • Nespavost
  • Únavnost, vyčerpanost
  • Bolest svalů
  • Bolest žaludku
  • Závratě
  • Třes

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1.Jak dlouho trvá léčba mykofenolátem?
2. Kde se provádí stanovení MPA?
3. Měli by být o léčbě mykofenolátem informováni i jiní lékaři, kteří pacienta ošetřují z jiných příčin?

1. Jak dlouho trvá léčba mykofenolátem?
Léčba je obvykle dlouhodobá, ale závisí to na individuálních podmínkách a odezvě pacienta na léčbu. Podávání mykofenolátu je jednou z více možností léčby. Pokud je pacient po transplantaci, pak bude léčen imunosupresivy (nebo kombinací léků) celý zbytek života. Pacientům s autoimunním onemocněním je ordinována léčba, která by omezovala možné poškození organismu a mírnila symptomy s nemocí spojené. Ošetřující lékař volí podle stavu pacienta optimální způsob léčby, který ale v průběhu času může být upravován.

2. Kde se provádí stanovení MPA?
V ČR provádějí tato vyšetření specializované zdravotnické laboratoře.

3. Měli by být o léčbě mykofenolátem informováni i jiní lékaři, kteří pacienta ošetřují z jiných příčin?
Ano, tato informace je pro ně velmi důležitá, jednak pro možné interakce MPA s jinými léky, dále pak proto, že MPA má imunosupresivní účinky. To může ovlivnit schopnost hojení ran, vakcinaci a může to vést ke zvýšení rizika vzniku některých nádorů (nádory kůže, lymfom).

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

RODAK, B.F. Hematology: Clinical Principles and Applications, 3rd Ed., Edingurgh: Saunders Elsevier, 2007

PENKA, M., BULIKOVÁ, A. Neonkologická hematologie, Praha: Grada, 2009

PECKA,M. Laboratorní hematologie v přehledu III. Fyziologie a patofyziologie hemostázy. Český Těšín: FINDR, 2004

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.