Kloubní tekutina

Co je vyšetřováno?
Kloubní neboli synoviální tekutina je vazká kapalina, která smáčí kloubní plochy a umožňuje hladký pohyb kloubu – působí tedy jako „mazadlo“. Nachází se v malém množství v kloubních štěrbinách; je vytvářena kloubní výstelkou, tzv. synoviální membránou. Kloubní tekutina působí jako polštář pro kostní konce a snižuje tření při pohybu v kloubu kolenním, ramenním, kyčelním i v kloubech ruky a nohy.

Vyšetření kloubní tekutiny představuje skupinu testů, které mají odhalit změny, jež mají indikovat přítomnost onemocnění, postihujícího strukturu i funkci kloubu. Obvykle zahrnuje počáteční soubor základních testů; po nich mohou následovat speciální testy, které se volní podle výsledku testů základních, pacientových potíží a choroby, na kterou má lékař podezření.

Testy se dají zařadit do skupin podle jejich principu:

• Zhodnocení vzhledu kloubní tekutiny
• Chemické testy – odhalují změny chemického složení kloubní tekutiny
• Mikroskopické vyšetření určuje počet a typ přítomných buněk pomocí mikroskopu
• Testy na přítomnost infekčního onemocnění s cílem odhalit a identifikovat mikroorganismy, jsou-li přítomné

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek kloubní tekutiny odebírá lékař z postiženého kloubu pomocí stříkačky a jehly; tento postup je nazýván atrocentéza, také kloubní punkce.

Je potřeba nějaká příprava k zajištění kvality vzorku?
Doporučujeme optat se svého lékaře. Vyšetření kloubní tekutiny se však obvykle provádí bez speciální přípravy.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením?

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření kloubní tekutiny je ordinováno s cílem pomoci odhalit příčinu zánětu, bolesti a otoku kloubu či nahromadění tekutiny v něm.

Nemoci a stavy, postihující jeden nebo více kloubů, mohu být rozděleny do čtyř hlavních skupin:

• Infekční onemocnění – jsou vyvolána bakteriemi, houbami či viry. Mohou začínat v kloubu nebo se do něho šířit z jiných míst v těle. Tyto stavy zahrnují akutní nebo chronický septický zánět kloubu (artritidu).
• Krvácení – krvácivé stavy a/nebo úraz kloubu mohou vést k přítomnosti krve v kloubní tekutině. Stav je častý u nemocných s neléčenou poruchou krevní srážlivosti, jako je hemofilie či von Willebrandova choroba.

Zánětlivá onemocnění

• Stavy vyvolávající tvorbu a hromadění krystalů, jako je dna (jehličkovité krystaly kyseliny močové a její sodné soli) a pseudodna (krystaly dihydrátu pyrofosforečnanu vápenatého). Tyto stavy typicky postihují klouby nohy a dolní končetiny.
• Onemocnění vyvolávající zánět kloubu, jako je synovitida (zánět kloubní výstelky) nebo jiné stavy vyvolané na podkladě imunitní odpovědi. Sem patří autoimunitní onemocnění, jako je revmatoidní artritida (revmatický zánět kloubů) a systémovýlupus erytematodes.
• Degenerativní onemocnění jako je osteoartritida (dříve nazývaná atróza).

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření kloubní tekutiny je požadováno, mál-li lékař podezření, že pacient trpí chorobou či stavem postihujícím jeden nebo více kloubů.

Může bát požadováno, má-li pacient kombinaci následujících příznaků:

• Bolest kloubu
• Začervenání kůže nad kloubem
• Zánětlivý otok kloubu
• Nahromadění kloubní tekutiny

Někdy může být požadováno s cílem sledovat vývoj známého kloubního onemocnění.

Co výsledek vyšetření znamená?

Kloubní tekutina obvykle obsahuje malou koncentraci glukózy a bílkoviny a můžeme v ní najít malé množství bílých a červených krvinek.

Existuje množství kloubních poruch, zahrnující osteoartritidu, revmatoidní artritidu, dnu a infekční postižení kloubu (septickou artritidu), které vyvolají zánětlivou reakci, otok a nahromadění kloubní tekutiny a někdy i krvácení do jednoho či více kloubů. Tyto stavy mohou omezovat pohyblivost a nejsou-li léčeny, mohou klouby trvale poškodit.

Výsledky testů v rámci vyšetření kloubní tekutiny mohou zahrnovat:

Posouzení vzhledu, kloubní tekutina je obvykle:

• Slámově zbarvená
• Čirá
• Slabě viskózní (vazká) – kapka z odběrové jehly vytvoří vlákno několik centimetrů dlouhé.

Změny vzhledu kloubní tekutiny mohou pomoci odhalit přítomnou nemoc, např.:

• Snížení viskozity pozorujeme u zánětu.
• Zakalená kloubní tekutina může ukazovat na přítomnost mikroorganismů, bílých krvinek či krystalů.
• Červená barva ukazuje na přítomnost krve, ale zmnožený počet červených krvinek může být přítomen i v zakalené kloubní tekutině.

Chemické vyšetření kloubní tekutiny může zahrnovat určení koncentrace následujících látek:

• Glukóza – normálně je v kloubní tekutině o něco nižší než hladina glukózy v krvi. Významně snížena může být u kloubního zánětu a infekce.
• Bílkovina – stoupá u bakteriálního zánětu kloubu.
• Kyselina močová – její koncentrace roste u dny.

Mikroskopické vyšetření – normální kloubní tekutina obsahuje malé množství bílých a červených krvinek, ale nejsou v ní přítomny žádné bakterie ani krystaly.

Laboratoř může vyšetřit kapku kloubní tekutiny a/nebo užít speciální centrifugu (cytocentrifugu) k zahuštění buněk na dně zkumavky. Vzorek je pak nanesen na mikroskopické sklíčko, speciálně obarven a jsou vyhodnoceny přítomné buňky.

• Celkový počet buněk – počítají se bílé a červené krvinky ve vzorku. Zvýšený počet bílých krvinek doprovází infekcí a u stavu, jak je dna či revmatoidní artritida.
• Rozpočet bílých krvinek určuje podíl (procento) jednotlivých typů leukocytů. Zvýšený počet neutrofilů můžeme vidět u bakteriálních infekcí. Více než 2 % eozinofilů může budit podezření na Lymeskou chorobu.
• Kloubní tekutina je vyšetřena i v polarizovaném světle k odhalení přítomnosti krystalů a rozlišení jejich typů. Jehličkovité krystaly urátu (močanu) sodného jsou spojeny s přítomností dny a krystaly pyrofosforečnanu vápenatého nacházíme u psoudodny.

Testy na infekční nemoci – jako doplněk k chemickým testům mohou být provedeny další testy k vyhledání mikroorganismů, je-li předpokládána infekce.

• Barvení podle Grama umožňuje přímé pozorování bakterií nebo hub (kvasinek, plícní) pod mikroskopem. Žádné mikroorganismy by se neměly v kloubní tekutině najít.
• Kultivační vyšetření a vyšetření citlivosti na antibiotika je požadováno k určení, jaký typ mikroorganismu je přítomen. Jsou-li přítomny bakterie, může se provést testování citlivosti na antibiotika a podle ní pak určit antimikrobiální léčba. Nenajdeme-li mikroorganismy, nedá se infekce vyloučit; mohou být přítomny v malém množství nebo jejich růst může být potlačen předchozím podáváním antibiotik.
• Další testy na infekční onemocnění, které jsou požadovány řidčeji, zahrnují speciální nátěr a kultivaci s cílem odhalit přítomnost mykobakterií a diagnostikovat tak tuberkulózu. Molekulárně biologické testy na Mycobacterium tuberculosis jsou citlivější a specifičtější a mohou být též provedeny.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Vyšetření kyseliny močové v krvi nebo v moči a vyšetření glukózy v krvi může být požadováno pro porovnání s jejich koncentrací v kloubní tekutině. Má-li lékař podezření, že je u pacienta přítomna systémová (celková) infekce, je k vyšetření kloubní tekutiny požadováno kultivační vyšetření krve (hemokultura).

Úraz kloubu, jeho operace či kloubní náhrada mohou zvýšit riziko rozvoje kloubní infekce.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Co je to atrocentéza (kloubní punkce) a jak se provádí?

Artrocentéza je odstranění synoviální (kloubní) tekutiny z kloubu pomocí jehly a stříkačky. Po místním znecitlivění lékař vpíchne jehlu do kloubní štěrbiny a nasává kloubní tekutinu.

2. Jsou ještě jiné důvody k provedení artrocentézy?

Ano. Někdy se provádí s cílem vypustit nadbytek kloubní tekutiny – snížit tlak v kloubu a/nebo pomoci v léčbě infekce. Někdy jsou do kloubu aplikovány léky (např. kortikosteroidy), aby se snížil zánět nebo zmírnila bolest.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 3. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2013, 1146 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.