Identifikace protilátek proti erytrocytům

Co se vyšetřuje?

Antierytrocytární protilátky vznikají jako odpověď imunitního systému jedince na cizí antigeny, které se nacházejí na povrchu erytrocytů. K imunizaci dochází obvykle po podání transfuze nebo v těhotenství. Identifikační test upřesňuje imunohematologický nález v situaci, kdy je při screeningovém vyšetření výsledek nepřímého nebo přímého antiglobulinového testu pozitivní.

Jedinec vytváří protilátky s ohledem na antigeny přítomné na jeho erytrocytech. Erytrocytární antigeny zdědí v určité kombinaci od obou rodičů. Za normálních okolností se protilátky vytvářejí proti těm antigenům, které jedinec na svých erytrocytech nemá zastoupené, které jsou pro něho cizí.

K nejdůležitějším antigenům na erytrocytech patří antigeny A, B a D (RhD). Tyto antigeny určují základní typ erytrocytů, tj. krevní skupinu (viz Vyšetření krevní skupiny). Podle zastoupení antigenů A nebo B vytvářejí lidé přirozeně, bez imunizačního podnětu, kterým bývá transfuze nebo těhotenství, pravidelné protilátky proti antigenům A a B. Protilátky nevznikají proti vlastním antigenům: např. jedinec krevní skupiny A má v krvi protilátky proti antigenům B, jedinec krevní skupiny B má protilátky proti antigenům A.

Dalším významným antigenem je antigen Rh systému označovaný písmenem D (RhD). Rh(D) pozitivní jedinci mají na erytrocytech D antigen, Rh(D) negativní antigen nemají. Protilátka proti antigenu D nevzniká přirozeně, ale vytváří ji jedinci Rh(D) negativní po imunizaci Rh(D) pozitivní transfuzí nebo vzniká při inkompatibilním těhotenství.

Erytrocyty použité k transfuzi proto musí být kompatibilní s příjemcem nejen v antigenech AB0, ale také v antigenu D, protože jak AB0, tak Rh protilátky v krvi příjemce mohou vést k hemolýze transfundovaných erytrocytů a způsobit vážnou potransfuzní reakci. Podaná transfuze má být v AB0 a Rh(D) shodná s antigeny příjemce (viz Vyšetření krevní skupiny, Transfuzní lékařství).

Kromě uvedených antigenů AB0 a Rh(D) existují na erytrocytech i další, např. skupiny Kell, Kidd, Duffy nebo ostatní antigeny Rh skupiny. Protilátky proti těmto antigenům nevznikají přirozeně, ale po transfuzi nebo v těhotenství a při porodu, když je matka vystavena erytrocytům dítěte. Tyto protilátky mohou, ale také nemusí být příčinou potransfuzní reakce. Proto je identifikace protilátek důležitým vyšetřením, které pomůže předejít možné potransfuzní komplikaci.

Identifikace protilátek jiných než AB0 se neprovádí rutinně, vždy však v situaci, kdy je pozitivní přímý antiglobulinový test nebo screening protilátek.

Toto screeningové vyšetření může být součástí „type and screen“, které je indikované jako:

• Součást prenatálního vyšetření
• Součást předtransfuzního vyšetření
• Při vyšetření potransfuzní reakce
• U hemolytického onemocnění novorozence
• Při podezření na autoimunitní hemolytickou anemii (jedinec vytváří protilátky proti vlastním erytrocytům)

Komplikace mohou nastat, když jsou lidé s antierytrocytární protilátkou vystaveni cizímu antigenu, např. v transfuzi nebo v těhotenství. Protilátka se může navazovat na specifický antigen cizorodých erytrocytů a způsobit jejich destrukci. Závažnost nemoci od lehké po těžkou závisí na množství hemolyzovaných erytrocytů.

Komplex antigen + protilátka, který může způsobit destrukci erytrocytů, se označuje jako klinicky významný. Hemolýza může probíhat bezprostředně, již v průběhu transfuze nebo později, od jednoho do více dnů nebo i déle po transfuzi. Může k ní dojít uvnitř cév nebo v játrech nebo ve slezině. K projevům patří teplota, zimnice, nauzea, bolesti v zádech, pokles krevního tlaku, červeně zbarvená moč a žloutenka.

Požadovaný vzorek

Vzorek žilní krve.

Proč se vyšetření provádí?

Kdy se vyšetření provádí?

Co znamená výsledek vyšetření?

Co je nutné vědět?

Proč se vyšetření provádí?

Proč se vyšetření provádí?

Test k identifikaci nepravidelných protilátek proti erytrocytům se používá jako test navazující na pozitivní výsledek screeningového nepřímého antiglobulinového testu nebo při pozitivním výsledku přímého antiglobulinového testu (PAT).

Test pomáhá specifikovat přítomné protilátky a stanovit příčinu potransfuzní reakce, hemolytického onemocnění novorozence nebo hemolytické anemie.

PAT nebo screening protilátek se provádí:

• V těhotenství, kde pomáhá identifikovat matky s protilátkami proti erytrocytům
• K potvrzení diagnózy hemolytického onemocnění novorozence a k určení příčiny nemoci
• Před transfuzí erytrocytů jako součást „type and screen“ nebo celého předtransfuzního vyšetření včetně testu kompatibility
• Při podezření na potransfuzní reakci
• Pomáhá detekovat autoprotilátky proti erytrocytům u diagnózy hemolytické anemie

Test je používán k přesnému určení specifické protilátky nebo ke stanovení klinického významu přítomných protilátek, tj. zda protilátky mohou vést k potransfuzní reakci nebo HON. Některé protilátky mohou být příčinou středně těžké až velmi závažné reakce zatímco jiné, méně významné, mohou sice být prokázané v testu, ale nevedou k žádným příznakům ani reakcím po transfuzi.

Kdy se vyšetření provádí?

Test k identifikaci protilátky se provádí, když je pozitivní nepřímý nebo přímý antiglobulinový test. Lze ho použít napři u vyšetření potransfuzních reakcí nebo při vyšetření HON.

Co znamená výsledek vyšetření?

Test určí specifitu protilátky nebo protilátek ve vyšetřovaném vzorku.

Jedná-li se o protilátku klinicky významnou, musí být zohledněná při transfuzi a nebo v těhotenství.

• Při určení klinicky významné protilátky v těhotenství musí být stav dítěte monitorovaný. Zda se protilátka uplatní nebo ne záleží na tom, jaké antigeny dítě zdědilo. Některé protilátky mohou procházet placentou a mohou být příčinou hemolytického onemocnění novorozence.
• Pokud je zjištěna klinicky významná protilátka u příjemce transfuze, transfundované erytrocyty nesmí nést antigen odpovídající protilátce (erytrocyty antigen-negativní). Jedinci opakovaně transfundovaní si mohou vytvořit vícečetné protilátky a proces vyhledávání kompatibilní transfuze pro ně může být velmi složitý.

Pokud protilátka nemá klinický význam, není pravděpodobné, že by způsobila potransfuzní reakci a v těhotenství HON. Pro zajištění transfuze tak není nutné vyhledávat dárce antigenně kompatibilní pro příslušnou protilátku.

Příklady protilátek proti erytrocytům a jejich klinický význam:

Co je nutné vědět?

Některé protilátky proti erytrocytům vznikají přirozeně, nevyžadují obvyklé iniciální vystavení jedince specifickému erytrocytárnímu antigenu. K těmto protilátkám patří hlavně protilátky proti antigenům A a B.

Někdy se protilátka nachází v krvi jen v malém množství a v předtranfuzních testech není zjištěna. Takoví příjemci transfuze však musí dostávat shodné antigen-negativní erytrocyty proto, aby nedošlo k rychlé tvorbě stejné protilátky při opakovaném setkání s antigenem a za několik dní po transfuzi k pozdní hemolytické reakci.

Některé protilátky nejsou cílené na konkrétní antigen erytrocytů, ale reagují povšechně s různými typy erytrocytů včetně erytrocytů vlastních pacientovi. S těmi se lze setkat u autoimunitních nemocí, lymfomů a chronických lymfatických leukémií, někdy u virových nebo mykoplasmových infekcí, po užití některých léků.

Ne vždy se protilátku podaří prokázat při identifikaci, např. když má nízký titr nebo vznikla proti vzácnému antigenu. Proto je důležité provádět testy kompatibity i u pacientů, u nichž nebyly zjištěné protilátky. Vyhodnocuje se při nich výsledek kompatibility mezi erytrocyty každého transfuzního přípravku a sérem příjemce.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Musí se vždy provádět screening erytrocytárních protilátek?

2. Mohou protilátky zcela vymizet?

3. Mohou mít protilátky vliv na dárcovství krve?

1. Musí se vždy provádět NAT?

Je to test doporučený a rutinně prováděný před podáním transfuze nebo při vyšetření těhotných žen. Protilátky nepoškozují zdraví toho, u koho byly zjištěné. Vyšetření může indikovat lékař u těhotné, zvláště pokud bylo předchozí těhotenství provázené HON, aby predikoval riziko pro další těhotenství. Důvodem pro vyšetření PAT a screeningu protilátek je také podezření na hemolýzu nebo anemii při autoprotilátkách.

2. Mohou protilátky zcela vymizet?

Ne zcela, může dojít k poklesu jejich hladiny v krvi, ale organizmus si pamatuje původní reakci na cizí antigen a protilátky může začít znovu vytvářet po opakovaném kontaktu se stejným antigenem. V takové situaci se při nálezu klinicky významné protilátky musí transfundovat erytrocyty negativní pro korespondující antigen.

3. Mohou protilátky ovlivnit darování krve?

Nepravidelné protilátky proti erytrocytům nejsou pro dárce krve nebezpečné a nemají vliv na podání transfuze erytrocytů. Pokud se však v krvi dárce nachází, jeho plazma nemusí být vhodná k transfuzi.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.