Další názevLidský T-lymfotropní virus, Protilátky proti HTLV-I/II, Průkaz HTLV-I/II pomocí PCR
Oficiální názevProtilátky proti T-lymfotropnímu viru typu I/II, Průkaz lidského T-buněčného lymfotropního viru typu I/II pomocí PCR

Proč se nechat vyšetřit?

K zjištění infekce lidským T-lymfotropním virem (HTLV); k diagnostice příčiny T-buněčné leukemie a lymfomu dospělých, nebo myelopatie sdružené s HTLV.

Kdy se nechat vyšetřit?

Jsou-li přítomny potíže nebo příznaky nalézané v souvislosti s HTLV, zejména u osob s rizikovými faktory; vzácněji u dárců krve.

Požadovaný druh vzorku

Vzorek krve odebraný z žíly na paži; méně často se lumbární punkcí odebírá mozkomíšní mok.

Je k vyšetření zapotřebí příprava?

Nikoli.

Co se vyšetřuje?

Lidský T-lymfotropní virus (HTLV) je spojen s určitými vzácnými nemocemi T lymfocytů (T-buněk), typu bílých krvinek které tvoří významnou část tělesného imunitního systému. Tento test detekuje infekci HTLV s cílem identifikovat virus jako základní příčinu leukemie, lymfomu, nebo vzácněji poruch nervového systému.

Nejčastěji se vyšetřují dva typy HTLV: HTLV-I a HTLV-II. Odhaduje se, že 15-20 milionů osob je infikováno HTLV. Vyšší incidence HTLV-I je v oblastech kolem rovníku, v Karibiku, částech Afriky, jihozápadním Japonsku, a na jihovýchodě USA. Vyšší incidence HTLV-II se nachází v populaci původních obyvatel Ameriky a u severoamerických a evropských uživatelů intravenózních (IV) drog.

Infekce HTLV-může být přenesena z matky na dítě během těhotenství nebo kojení. Infekce HTLV-I i HTLV-II mohou být přenášeny pohlavním stykem, šířit se infikovanou krví při sdílení jehel intravenózními uživateli drog, i když většinu těchto infekcí způsobuje HTLV-II. Oba typy virů mohou být přenášeny při krevní transfuzi nebo při transplantaci, vzhledem k testování dárců je však tento způsob přenosu vzácný.

Riziko zisku infekce HTLV zvyšuje pobyt v částech světa, kde se HTLV vyskytuje častěji (jak je uvedeno výše), sex s osobou pocházející z těchto oblastí, časté střídání sexuálních partnerů, intravenózní užívání drog, nebo krevní transfúze v minulosti.

HTLV-I i HTLV-II přednostně infikují T-lymfocyty. Většina lidí infikovaných HTLV-I nebo HTLV-II má mírné nebo žádné příznaky infekce a může virus přenášet na další osoby. Po počáteční infekci virus nikdy úplně nezmizí, ale zůstává v těle v inaktivní (latentní) formě. U malého procenta infikovaných osob se vyvine jedno z několika příslušných onemocnění, typicky za mnoho měsíců, let nebo dokonce za dekády po počáteční expozici, a může probíhat akutně nebo chronicky.

HTLV-I je spojen s:

  • T-buněčnou leukémií/lymfomem (ATL) dospělých, typem rakoviny s příznaky jako je únava, horečka, a zvětšené lymfatické uzliny, s rychlou nebo pomalou progresí.
  • HTLV-I – spojenou myelopatií/tropickou spastickou paraparézou (HAM/TSP), vzácným onemocněním, které může způsobit ochablost dolních končetin, svalové křeče, bolesti nervů a močovou inkontinenci.
  • V některých případech se může vyskytnout uveitida, HTLV-I infekční dermatitida, revmatoidní artritida, a Sjögren syndrom.

HTLV-II je méně zřetelně spojen s určitým onemocněním, může však být spojen s plicními obtížemi, neurologickými poruchami, a dermatitidou.

Tělo reaguje na infekci HTLV-I nebo HTLV-II tvorbou protilátek. Tyto protilátky mohou být detekovány v krvi. Viry mohou být přímo prokázány molekulárními testy (polymerázová řetězová reakce, PCR), které detekují genetický materiál virů.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Vzorek krve se odebírá jehlou z žíly na paži. Méně často se lumbární punkcí odebírá mozkomíšní mok.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?

Nikoli.

  1. Jak je vyšetření využíváno?
  2. Kdy je vyšetření požadováno?
  3. Co výsledek vyšetření znamená?
  4. Další informace v souvislosti s vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?

Vyšetření lidského T-lymfotropního viru (HTLV) detekuje infekci způsobenou HTLV-I nebo HTLV-II. Virus po vstupu do těla přednostně infikuje T-buňky lymfocytů. Imunitní systém odpovídá tvorbou protilátek proti viru. U většiny infikovaných osob onemocnění aktivně nepropuká, vzácně se projeví stav spojený s poruchou T-buněk.

Vyšetřování HTLV může být využíváno v těchto případech:

  • U osob s rizikovými faktory pro infekci HTLV, nebo které žijí v oblastech světa kde je výskyt infekcí HTLV častější, nebo mají sexuálního partnera pocházejícího z těchto oblastí, nebo často střídají sexuální partnery, nebo intravenózně užívají drogy, nebo dostali v minulosti krevní transfúzi; testovány mohou být osoby, které mají abnormální krevní obraza diferenciální počet leukocytů, jako zvýšený počet nezralých a/nebo abnormálních lymfocytů.
  • K diagnostice příčiny poruch sdružených s T-buňkami u osob s příznaky HTLV-I – spojené myelopatie/tropické spastické paraparézy (HAM/TSP), zvláště u osob s rizikovými faktory pro toto onemocnění. V některých případech může být vyšetřován mozkomíšní mokna průkaz HTLV.
  • K určení zdroje infekce postižené osoby, protože HTLV může být přenesen z matky na dítě během těhotenství, matka postiženého dítěte může být vyšetřena na přítomnost HTLV-I nebo HTLV-II k zjištění, zda je pravděpodobným zdrojem infekce dítěte. Může být vyšetřen rovněž sexuální partner postižené osoby.

K vyšetření HTLV se používá průkaz protilátek a molekulární testy:

  • K počáteční detekci protilátek proti HTLV-I a HTLV-II v krvi se používá EIA (enzymová imunoesej). Ke konfirmaci pozitivních výsledků získaných EIA a rozlišení mezi HTLV-I a HTLV-II lze použít metodu Western blot.
  • V případech, kdy nelze rozlišit mezi HTLV-I a HTLV-II, detekuje se genetický materiál viru (polymerázová řetězová reakce, PCR).

U všech dárců krve se provádí skrínink HTLV. Pokud má dárce pozitivní výsledek na průkaz HTLV-I/II, je zapotřebí provést konfirmační test k vyloučení případné falešné pozitivity.

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření HTLV se provádí u osob s potížemi nebo příznaky připomínajícími infekci viry HTLV-I nebo HTLV-II, zejména mají-li rizikové faktory.

Mezi některé příznaky a potíže T-buněčné lymfocytické leukemie nebo lymfomu dospělých patří:

  • Horečka
  • Noční pocení
  • Slabost
  • Zvýšený počet a abnormální nezralé lymfocyty
  • Zvětšené mízní uzliny

Příznaky HTLV-I – spojené myelopatie/tropické spastické paraparézy (HAM/TSP) mohou zahrnovat:

  • Ochablost dolních končetin
  • Křeče a kontrakce svalů
  • Bolesti zad
  • Svalovou ztuhlost
  • Močové, střevní a sexuální dysfunkce

Vyšetření se provádí u:

  • Matky dítěte s infekcí HTLV
  • Sexuálního partnera (partnerů) osoby s infekcí HTLV
  • Osoby, jejíž darovaná krev byla pozitivní na HTLV-I/II
  • Osoby s rizikovými faktory a příznaky, připomínajícími infekci HTLV, jako je uveitida, dermatitida, nebo artritida.

Co výsledek vyšetření znamená?

Vyšetřování HTLV je uspořádáno postupně a obvykle zahrnuje počáteční test, a v závislosti na jeho výsledku následuje konfirmační test.

Je-li výsledek počátečního vyšetření HTLV negativní, je nepravděpodobné že vyšetřovaná osoba má infekci HTLV a její příznaky jsou způsobeny jinou příčinou. Obvykle není zapotřebí další vyšetření.

Pokud počáteční a konfirmační vyšetření prokáže protilátky proti HTLV-I nebo HTLV-II, je pravděpodobné, že vyšetřovaná osoba je infikována HTLV. Pokud má tato osoba příznaky spojované s HTLV, je pravděpodobné že jejich základní příčinou je infekce HTLV.

Osoba s pozitivními počátečními i konfirmačními výsledky vyšetření, která nemá žádné příznaky (jako je např. matka dítěte postiženého infekcí, nebo sexuální partner postižené osoby, nebo dárce krve) je pravděpodobně infikována. Nicméně onemocnění ve většině případů nepropukne. Infikované osoby mohou přenášet infekci na další a měly by dodržovat preventivní opatření.

U osob s pozitivními počátečními výsledky testu na HTLV-I/II a negativním konfirmačním testem se jedná pravděpodobně o falešnou pozitivitu a nikoli o infekci HTLV. Jsou-li konfirmační výsledky nejasné, mělo by se vyšetření za několik týdnů opakovat k zjištění tvorby protilátek. Pokud je výsledek konfirmačního vyšetření negativní nebo stále nejasný, je nepravděpodobné že vyšetřovaná osoba má infekci HTLV.

Pozitivní výsledek molekulárního testu na průkaz HTLV-I/II indikuje u vyšetřované osoby infekci HTLV-I nebo HTLV-II. Je-li výsledek molekulárního testu negativní, je méně pravděpodobné že je vyšetřovaná osoba infikována, avšak infekci nelze zcela vyloučit, neboť množství viru v krvi může být pod hranicí detekce.

Shrnutí typických výsledků vyšetření na průkaz HTLV je v tabulce:

Počáteční vyšetření protilátek (HTLV I/II)

Konfirmační vyšetření (Western blot)

Další vyšetření

Možná interpretace

Negativní

-

-

Infekce neprokázána

Pozitivní

Negativní

Opakovaný Western blot negativní

Falešně pozitivní počáteční vyšetření

Pozitivní

Pozitivní HTLV-I

-

Infekce HTLV-I

Pozitivní

Pozitivní HTLV-II

-

Infekce HTLV-II

Pozitivní

Nejasný

Molekulární test (PCR) pozitivní nebo opakovaný Western blot pozitivní na HTLV-I nebo HTLV-II

Infekce HTLV-I nebo HTLV-II

Pozitivní

Nejasný

Molekulární test (PCR) negativní nebo nejasný a opakovaný Western blot negativní nebo stále nejasný

Pravděpodobně falešně pozitivní počáteční průkaz protilátek

Další informace v souvislosti s vyšetřením

Viry HTLV-I/II po infekci se v těle stávají inaktivní (latentní), nikdy však zcela nezmizí. Z toho důvodu osoba s pozitivním nálezem viru nemůže darovat krev.

Protilátky proti HTLV-II mohou poskytovat pozitivní výsledek s HTLV-I (zkřížená reakce). To znamená, že i když je infekce skutečně způsobená virem HTLV-II, počáteční test může poskytovat pozitivní výsledek na virus HTLV-I.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

  1. Měl by se každý podrobit vyšetření na průkaz HTLV-I/II?

  2. Měl by být u osob s některými rizikovými faktory proveden průkaz HTLV-I/II?

  3. Jaká opatření proti přenosu infekce by měla být provedena u osob s pozitivním nálezem HTLV-I/II ?

  4. Lze se infikovat HTLV-I/II při darování krve?

  5. Názvy HTLV and HIV vypadají a znějí podobně – jsou tato onemocnění příbuzná?

1. Měl by se každý podrobit vyšetření na průkaz HTLV-I/II?

Nikoli. Incidence výskytu HTLV-I/II je nízká a u většiny infikovaných osob nemoc nepropukne. Nicméně vzhledem k tomu, že virus je možno přenést z jedné osoby na druhou prostřednictvím krevní transfúze nebo transplantace orgánů, provádí se průkaz HTLV-I/II u všech dárců krve a orgánů.

2. Měl by být u osob s některými rizikovými faktory proveden průkaz HTLV-I/II?

Rizikové faktory je zapotřebí prodiskutovat s ošetřujícím lékařem, který zváží, zda je u dané osoby zapotřebí vyšetření. Jedná se zejména o osoby pobývající nyní nebo v minulosti v zemích s častějším výskytem těchto infekcí, nebo které často střídají sexuální partnery, a/nebo užívají intravenózně drogy.

3. Jaká opatření proti přenosu infekce by měla být použita u osob s pozitivním nálezem HTLV?

Podle doporučení Centers for Disease Control and Prevention lze šíření infekce předejít několika opatřeními:

  • Infikovaná osoba by měla o infekci informovat svého poskytovatele zdravotní péče, který s ní projedná nezbytná preventivní opatření.

  • Infikovaná osoba nesmí darovat krev, tkáně nebo sperma.

  • Infikovaná matka nesmí kojit.

  • Nelze sdílet jehly nebo stříkačky.

4. Lze se infikovat HTLV-I/II při darování krve?

Nikoli, krev se odebírá sterilní jehlou. Infekci HTLV nelze získat při darování krve.

5. Názvy HTLV and HIV vypadají a znějí podobně – jsou tato onemocnění příbuzná?

Jedná se v obou případech o retroviry, které mohou být přenášeny pohlavním stykem, jsou však pouze velmi vzdáleně příbuzné, a HTLV NENÍ příčinou AIDS a nemá tak devastující účinek na imunitní systém postiženého jako má HIV.

Označení HTLV-III se zprvu používalo pro HIV (human immunodeficiency virus). Virus byl později reklasifikován a jeho jméno bylo změněno na HIV. Od té doby se název HTLV-III užívá k označení jiného viru HTLV. Nově pojmenovaný HTLV-III virus a HTLV-IV virus se v současné době studují, ale jejich průkaz se zatím provádí pouze na výzkumné bázi.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.