Další názevAnti-Xa, Inhibice Xa
Oficiální názevHeparin anti-Xa
Související vyšetření

Antitrombin, Trombocyty, APTT, Lupus antikoagulans

Proč se nechat vyšetřit?

Kontrola antikoagulační terapie nízkomolekulárním heparinem (LMWH).

Kdy se nechat vyšetřit?

V případě léčby LMWH.

Požadovaný druh vzorku

Vzorek krve, odebraný obvykle z vaší žíly na paži

Je nutná příprava?

Příprava není nutná.

Co je vyšetřováno?

Nízkomolekulární heparin je lék, který snižuje krevní srážlivost (antikoagulační lék). Léčí se jím pacienti s trombózou a lidé s vysokým rizikem rozvoje trombózy. Vyšetření Heparin anti-Xa stanovuje úbytek funkční aktivity koagulačního faktoru X (anti-Xa aktivita) a tím nepřímo množství LMWH v krvi vyšetřované osoby (koagulační faktory jsou proteiny, které se podílí v procesu krevního srážení).U určitých rizikových skupin pacientů se provádí tento test opakovaně, můžemetak sledovat účinnost léčby LMWH, zajistit správné dávkování léku a zabránit závažným krvácivým komplikacím.

Srážení krve je běžná odpověď organismu na poranění cévy nebo tkáně. Nejprve dochází k aktivaci a shlukování krevních destiček v místě poranění, zároveň dochází k aktivaci koagulační kaskády - postupné aktivaci jednotlivých koagulačních faktorů. Koagulační faktory se podílí na tvorbě, ale i regulaci rychlosti a rozsahu krevní sraženiny.

Existuje řada akutních a chronických stavů, které mohou být spojeny s nadměrným srážením krve.Jedná se o chirurgické zákroky, hlubokoužilní trombózu (HŽT) a jiné (hyperkoagulační stavy.Jsou provázeny tvorbou nepotřebné krevní sraženiny v žilách a tepnách nejčastěji dolních končetin. Krevní sraženiny brání proudění krve a v příslušné oblasti způsobují poškození tkání. Část krevní sraženiny se může odtrhnout a krevním řečištěm být zanesena do plic a tam způsobitplicní embolii. Vzácně může být zanesena i do srdce a způsobit, infarkt myokardu. U těhotných žen může krevní sraženina uzavřít tepny vyživující plod a vyvolat potrat.

Heparin svým vlivem na antitrombin ovlivňuje proces srážení krve. Zrychluje inaktivaci koagulačních faktorů, zvláště F Xa a IIa (trombin). V rámci antikoagulační terapie se používají dva typy heparinů: nízkomolekulární heparin (LMWH)a nefrakcionovaný heparin (UFH) známý zkráceně - heparin. Jednotlivé typy heparinů se liší velikostí molekuly a účinkem. UFH obsahuje široké spektrum různě velikých molekul heparinu, zatímco LMWH pouze úzké spektrum malých molekul heparinu UFH je většinou podáván intravenózně - i.v. (do žíly), LMWH se standardně aplikuje subkutánně - s.c. (podkožně). UFH působí především na IIa, alei na Xa, je více variabilní ve své inaktivační činnosti a musí být přísně monitorován. jsou vznik trombózy (nedostatečné léčba heparinem), masivní krvácení (předávkování heparinem) a někdy trombocytopenie (heparinem indukovaná trombocytopenie). LMWH působí především na F Xa a jeho účinek lépe předvídatelný. To je důvod, proč není standardně vyžadována pravidelná kontrola léčby LMWH.

Heparin je často používán k léčbě akutních stavů, poté může být nahrazen léčbou perorálními antikoagulačními léky (tabletami). UFH je obvykle podáván za hospitalizace a pro sledování účinnosti je používán aktivovaný parciální tromboplastinový čas (APTT). Vysoce dávkovaná terapie UFH používaná v chirurgii a kardiochirurgii je obvykle monitorována aktivovaným koagulačním testem (ACT). LMWH může být podáván jak hospitalizovaným, tak propuštěným pacientům. Pokud je nutná kontrola účinnosti, používá se vyšetření anti-Xa.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?

Vzorek je odebírán jehlou ze žíly na paži.

Poznámka: Pokud Vás, nebo vaše blízké podstoupení testu stresuje, způsobuje úzkostné stavy, doporučujeme přečíst si následující články: Zvládání s testem bolesti, Nepohodlí a úzkost, Typy na krevní testy, Typy jako pomáhat dětem při lékařském vyšetření, Typy jak pomáhat seniorům při lékařském vyšetření.

Jiný článek, Následuj vzorek, poskytuje letmý pohled na odběr a zpracování krevního vzorku a jeho zpracování.

Je třeba nějaká příprava před vyšetřením, aby byla zachována kvalita vzorku?

Příprava není nutná.

 

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Jak je vyšetření využíváno?

Léčba LMWH není obvykle monitorována, nicméně v některých případech se vyšetřuje pomocí metody anti-Xa. Tyto případy zahrnují těhotné, obézní, velmi mladé, nebo naopak staré pacienty a také ty, kteří mají onemocnění ledvin nebo poruchu funkce ledvin (dysfunkce). LMWH se primárně odbourává v ledvinách. Jakýkoliv stav, který snižuje funkci ledvin, může způsobit zhoršení odbourávání LMWH, tím zvýšit jeho koncentraci v krvi a vyvolat tak potenciální zvýšit riziko masivního krvácení.

Kdy je vyšetření požadováno?

Anti-Xa se nevyšetřuje rutinně, avšak může být provedeno kdykoliv pro stanovení účinku LMWH

Monitorování hladiny LMWH pomocí anti-Xa je tzv. „peak“ test. Vzorek krve je odebírán čtyři hodiny po podání LMWH. Předpokládá se, že v této době je nejvyšší hladina LMWH. Pokud máme podezření na špatné odbourávání LMWH, je možno provést odběr vzorku krve i mimo stanovený časový interval. Pokud chceme zjistit nejnižší dosaženou koncentraci LMWH v krvi, odebereme vzorek krve před podáním další dávky.

Co výsledek vyšetření znamená?

Výsledky vyšetření anti-Xa musí být vyhodnocovány s ohledem na podávaný heparin (typ LMWH), čas odběru vzorku a onemocnění, které je léčeno. Výsledky z různých laboratoří nemusí být zaměnitelné, nemívají stejné referenční meze.

Obecně pro LMWH platí: pokud výsledky laboratorních testů jsou v terapeutickém rozmezí, a jeho klinická odpověď pacienta je dobrá -netvoří se trombózy,nedochází ke krvácení a nejsou žádné další komplikace - léčba je vhodně nastavena.Je-li výsledek anti-Xa vyšší, znamená to, že pacient má příliš vysoké dávkování, nebo lék nedostatečně odbourává. V tomto případě je zvýšené riziko masivního krvácení.

Je-li hodnota anti-Xa pod terapeutickou hladinou, pak je třeba zvýšit dávkování.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Vzhledem k rozdílnosti metod pro vyšetření anti-Xa a výsledků mezi laboratořemi by měly být vzorky pro kontrolní vyšetření zasílány do stejné laboratoře.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1.Jak dlouho budu užívat heparin?
2.
Měl bych informovat ostatní lékaře, že užívám heparin?

1. Jak dlouho budu užívat heparin?

Pokud se heparin používá k léčbě a prevenci trombotických stavů, bývá tato léčba obvykle krátkodobá. Je-li potřeba dlouhodobé antikoagulační terapie, obvykle se podávají jiné typy léků např. warfarin, Výjimkou je doba těhotenství, kdy je preferováno podávání heparinu. Často platí, že důvod pro podávání heparinu během těhotenství pomine brzy po porodu.

2. Měl bych informovat ostatní lékaře, že užívám heparin?

Ano, tato informace je pro ostatní lékaře důležitá, aby mohli správně léčit ostatní choroby.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.