Další názevHemokultura bakteriologická, Mykologická, Hemokultura na průkaz TBC
Oficiální názevBakteriologické vyšetření krve

Proč se nechat vyšetřit?
Zjišťujeme přítomnost systémové infekce

Kdy se nechat vyšetřit?

Máte-li příznaky systémové bakteriální infekce, zahrnující teplotu, zimnici, zvýšené hodnoty leukocytů, únavu. Tyto příznaky mohou být známkou infekce probíhající jinde v organismu, třeba infekce močových cest (IMC) nebo plic, mohou také souviset s průjmem čí s kožní infekcí.

Požadovaný druh vzorku?

Dva nebo více vzorků krve, odebraných ze žíly (obvykle na paži).

Je třeba nějaké přípravy k vyšetření k zajištění kvality vzorku?

Není zapotřebí.

Co je vyšetřováno?

Bakteriologické vyšetření krve zachycuje a identifikuje bakterie a kvasinky v krvi. Zdroj infekce je obvykle vázán na konkrétní lokalitu uvnitř těla. Pokud imunitní systém infekci nezvládne, může se krevním oběhem rozšířit na další orgány a způsobit systémovou infekci.

Termíny septikémie a sepse se někdy zaměňují. Septikémie vypovídá o přítomnosti bakterií v krvi, zatím co sepse značí celkovou reakci organismu na infekci a je to vážný, až život ohrožující stav.

Septikémie může vést k endokarditidě - zánětu vnitřní výstelky srdce a srdečních chlopní. Vyšší riziko systémové infekce mají pacienti s umělou chlopní, kloubními náhradami, dále osoby se sníženou imunitou (následkem různých onemocnění, např. leukémie, HIV/AIDS nebo po užívání imunosupresiv, podávaných při chemoterapii). Riziko představuje i intravenózní terapie a používání intravenózních katetrů a drénů.

Některé bakterie rostou v přítomnosti kyslíku (aerobní), zatímco jiné upřednostňují prostředí s omezeným množstvím kyslíku (anaerobní). Krev na hemokulturu se obvykle odebírá do lahviček obsahujících dva typy médií, uzpůsobených k detekci aerobních i anaerobních bakterií. Odběr má být vícenásobný, provedený v různých časových intervalech a z různých žil. Zvýší se tím záchytnost, zvláště u bakterií, které jsou v krevním oběhu přítomny v nízkém počtu nebo jsou vylučovány intermitentně. Dále je možno s větší jistotou rozhodnout, že zachycená bakterie je opravdu původcem infekce a ne pouze náhodná kontaminanta. Kultivace hemokultur trvá několik dnů. Ve většině laboratoří je tento proces automatizován, růst bakterií v hemokultuře je průběžně monitorován a vyhodnocován přístrojem, což urychluje detekci.

Pokud je hemokultura pozitivní, provede se identifikace bakterie a stanovení citlivosti na antibiotika, aby lékař mohl vybrat účinný lék.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán ?

Provádí se vícenásobný žilní odběr z různých míst. Je to ze dvou důvodů: 1) vícenásobný odběr zvyšuje šanci na záchyt infekce; 2) navzdory desinfekci odběrového místa se může stát, že se vzorek kontaminuje kožní flórou a výsledek hemokultivace bude falešně pozitivní. Vícenásobný odběr omezuje výskyt falešně pozitivních výsledků a dává větší prostor k rozhodování, zda se jedná o skutečnou bakteriémii. Pro pacienta nepředstavuje větší počet odběrů žádné zvýšené riziko.

Vzorek se odebírá ze žíly na paži pacienta. Odběrové místo se pečlivě očistí, obvykle roztokem isopropyl-alkoholu, následně jódovým roztokem a nechá se oschnout. Odběrový pracovník natáhne do stříkačky asi 20ml krve a sterilně přenese do dvou hemokultivačních odběrových lahviček, z nichž jedna obsahuje médium pro aerobní organismy, druhá je určena pro anaerobní druhy. Tyto dvě lahvičky představují jeden hemokultivační odběr. Druhý odběr by měl být proveden z odlišného odběrového místa, obvykle bezprostředně po prvním. Další odběry se provádí v načasovaných intervalech. U dětí se rovněž provádí vícenásobný odběr, ale množství odebrané krve je menší, s přihlédnutím k jejich tělesné velikosti.

Je potřebná k zajištění kvality vzorku nějaká předběžná příprava?

Není zapotřebí.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?

Kultivační vyšetření krve zjišťuje, zda se bakterie nebo kvasinky nerozšířily z určitého místa v těle do krevního oběhu.

Obvykle se provádí vícenásobný odběr. Často je současně požadováno vyšetření krevního obrazu, protože hodnota leukocytů bývá zvýšená při infekci. Dále může lékař objednat panel biochemických testů, kultivační vyšetření moči, sputa nebo mozkomíšního moku, zejména má-li pacient příznaky močové infekce, zápal plic, nebo meningitidu. Je to důležité pro určení původu infekce.

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření krve na hemokultivaci je objednáváno při symptomech septikémie nebo sepse. Symptomy zahrnují zimnici, třesavku, nevolnost, zrychlený tep, zmatenost, sníženou tvorbu moči, aj. Pokud jste v nedávné době prodělali infekci, chirurgický zákrok, náhradu srdeční chlopně či imunosupresivní terapii, máte vyšší riziko systémové infekce a při výskytu popsaných příznaků je vhodné odebrat krev na hemokultivaci. Hemokultura je často objednávána u novorozenců a malých dětí. U nich totiž může infekce probíhat netypicky, bez obvyklých příznaků sepse.

Co výsledek vyšetření znamená?

Pozitivní výsledek hemokultivace znamená přítomnost bakterií nebo kvasinek v krevním oběhu, což vyžaduje okamžitou léčbu, obvykle v nemocnici. Sepse může být život ohrožující stav, zvláště u imunokompromitovaných pacientů. Lékař zahájí ještě před obdržením výsledku léčbu (často intravenózní) širokospektrými antibiotiky, účinnými na velký počet bakteriálních druhů. Po obdržení výsledku hemokultivace zvolí antibiotika účinná na vykultivovaný bakteriální druh.

Obdržený výsledek může být ovšem také falešně pozitivní, díky kontaminaci kožní flórou. Jestliže obdržíme u dvou hemokultivačních odběrů stejný pozitivní výsledek, je pravděpodobné, že se jedná o záchyt původce infekce. Je-li jeden odběr pozitivní a druhý negativní, může jít jak o infekci, tak o kontaminaci. Lékař musí zhodnotit druh nalezené bakterie s vaším klinickým stavem. Lékař musí posuzovat každého pacienta individuálně.

Negativní hemokultura ( žádný nárust) svědčí s největší pravděpodobností o tom, že se o infekci krve nejedná. Při přetrvávajících symptomech, například vysokých teplotách, je potřeba provést další vyšetření. Některé mikroorganismy jsou totiž růstově náročné a k jejich kultivaci je třeba zvolit speciální růstová média. Je také možné, že příčinou příznaků jsou viry, které není možno kultivovat v médiích určených pro růst bakterií. Pro diagnostiku virové infekce je nutno zvolit jiné způsoby vyšetření.

Výsledky vyšetření, které mohou svědčit pro infekci krve při negativním výsledku hemokultury:

  • Krevní obraz - hodnota leukocytů bývá při infekci zvýšená
  • Komplement - zvýšená hladina C3
  • Pozitivní kultivace moči, sputa, mozkomíšního moku, ap. - představuje to možný zdroj infekce, který se může rozšířit do krve

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.

Septikémieznamená rozšíření bakterií nebo kvasinek do celého těla a její příznaky mohou být velmi různorodé. Imunitní systém se snaží infekci překonat a produkuje mnoho látek k zneškodnění bakterií, které také mohou způsobit nevolnost. Septikémie může vyvolat septický šok, zrychlení srdečního tepu, zpomalit krevní zásobení mozku, srdce a ledvin a díky změnám v hemokoagulačním systému se může vyvinout diseminovaná intravaskulární koagulace (ta může mít za následek generalizované krvácení).

Bakterie kolující v krvi se mohou vázat na srdeční chlopně a být příčinou srdečního šelestu (endokarditida) nebo napadnout klouby a způsobit septickou artritidu.

Obtížně léčitelné jsou nákazy způsobené methicilin - rezistentním Staphylococcus aureus (MRSA). V lednu 2008 byl uveden na trh rychlý test na jeho detekci. Stanovení MRSA v hemokultuře usnadňuje léčbu.

Podobné příznaky – horečka, zimnice, bolest svalů a únava, se vyskytují při chřipce. V období jejího výskytu může lékař k vyloučení této virové infekce provést vyšetření na chřipku. Obě onemocnění, jak chřipka, tak septikémie, jsou závažná především u malých dětí, starších osob a u imunokomprimovaných pacientů. Musíme je rozlišit, protože obě vyžadují včasnou, avšak odlišnou léčbu (antimikrobiální při septikémii oproti antivirové při chřipce).

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Proč musím stále užívat antibiotika, i když už se cítím lépe?
Je důležité odstranit všechny bakterie, které způsobily onemocnění. U některých infekcí je nezbytná několikatýdenní léčba. Obzvláště důležité je to u endokarditidy, která vyžaduje k vyléčení týdny antibiotické terapie.

2. Proč trvá vyšetření hemokultury tak dlouho?

Je třeba, aby se mikroorganismy v růstovém médiu před stanovením pomnožily, zvláště pokud jsou v krvi přítomny v malém množství, a to trvá několik dnů. Některé druhy bakterií jsou pomalu rostoucí a vyžadují delší kultivaci.

3. Proč mi byl odebrán větší počet hemokultur a nestačí jen jedna?

Vícenásobné odběry zpřesňují vyšetření. Jejich vyhodnocení pomáhá odlišit skutečné patogeny od náhodné kontaminace kožní flórou. Opakované odběry jsou na místě i v případě, kdy je první hemokultura negativní, ale přetrvávají septické příznaky.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.