Popis vyšetření

Downův syndrom je vrozená vada a patří mezi nejznámější a nejtypičtější syndromy způsobené chromozomální aberací.. Jde o skupinu znaků, symptomů, vrozených defektů a komplikací, které vznikají z chyby při dělení buněk před nebo krátce po oplodnění. Tato chyba je způsobena trizómií 21. chromozomu a má široké následky na mentální i fyzický vývoj postižených osob.

Chromozomy tvoří karyotyp celého organismu. Většina buněk v těle obsahuje 22 párů chromozomů a 23. pár je tvořen buď párem XX (u žen) nebo XY (u mužů), celkem má člověk 46 chromozomů. Reprodukční buňky, vajíčka a spermie, obsahují jednoduchou sadu 23 chromozomů, které se spojují při oplodnění a vytvoří tak kompletní sadu 46 chromozomů u plodu. (polovinu od každého rodiče). Ve většině případů Downova syndromu vedou náhodné změny k inserci (vložení) nadbytečné kopie chromosomu 21 do vajíčka nebo do spermie. Tato zvláštní kopie se stává součástí oplodněného vajíčka a je replikována ve všech buňkách plodu. Tato forma Downova syndromu se nazývá trizómie 21. V některých případech dojde k chybě až po koncepci ve vyvíjejícím se embryu. V průběhu růstu embrya mají některé buňky 47 chromozomů, další budou mít 46. Tato forma Downova syndromu se nazývá mozaiková trizómie 21.

Vzácná forma Downova syndromu, nazývaná translokační trizómie 21, je způsobena přesunem části chromozomu na jiný chromozom ještě před oplodněním. Ačkoliv má plod 46 chromozomů, má ve svých buňkách zvláštní část chromozomu 21. Všichni pacienti s nadbytečným chromozomem 21 ve svém genetickém materiálu, bez ohledu na původ trizómie, budou mít vyvinutý vzhled i další znaky Downova syndromu.

Ve střední Evropě je riziko narození dítěte s Downovým syndromem asi 1:900. Toto riziko se signifikantně zvyšuje s věkem matky. U žen mladších 30 let je toto riziko nižší než 1:1000, okolo 35 let je riziko 1:400 a u ženy 49leté je toto riziko 1:12. Protože většina dětí se rodí mladším matkám, velká část dětí s Downovým syndromem, asi 75%, je diagnostikováno u matek pod 35 let. Riziko opakování stejné chyby u dalšího dítěte je v případě prosté trizómie malé.

Existuje mnoho charakteristických znaků a symptomů spojených s Downovým syndromem. Ne každé dítě bude mít všechny znaky a postižení se mohou do jisté míry lišit.

Znaky a symptomy zahrnují:

  • malá hlava s malýma, nízko posazenýma ušima
  • šikmé oči, široký plochý obličej a krátký nos
  • malá ústa a zvětšený jazyk
  • krátké, silné ruce a nohy, přes dlaň vede jen jedna rýha
  • krátké prsty a abnormální kost u malíčku
  • nízký svalový tonus (hypotonie)
  • hyperflexibilní klouby
  • malformace krční páteře
  • slabá až střední mentální retardace

Komplikace spojené s Downovým syndromem jsou velmi rozdílné. Některé se mohou projevit ihned po narození, další se objeví během dětství nebo až v dospělosti, některé se neprojeví nikdy. Lékaři a rodinní příslušníci musí počítat s těmito potencionálními komplikacemi a tím, že pacient může a nemusí být schopen jasně popsat symptomy nebo není schopen se zřetelně vyjádřit. Je nezbytné počítat s výchovnými problémy.

Komplikace mohou zahrnovat:

  • céliakie
  • poruchy vývoje zubů
  • opoždění vývoje
  • diabetes
  • potravinové alergie a zácpa
  • gastrointestinální abnormality a obstrukce (5 až 10%)
  • ztráta sluchu (75%)
  • srdeční vady (okolo 50%)
  • zvýšený výskyt dýchacích a ušních infekcí, nachlazení, bronchitid, angín a zápalu plic
  • zvýšené riziko akutní leukémie
  • předčasné stárnutí, ztráta poznávacích schopností a výskyt symptomů Alzheimerovy choroby u pacientů pod 40 let
  • epilepsie
  • spánková apnoe (50 až 75%)
  • stlačování míchy
  • poruchy funkce štítné žlázy (asi 15%)
  • zrakové problémy (asi 60%)

 

Testy

Cílem testování je odhalit Downův syndrom, diagnostikovat ho, najít všechny malformace, které vyžadují lékařský zákrok krátce po narození a monitorovat osoby s Downovým syndromem, vzhledem k možným komplikacím, po celý jejich život. Testování je obvykle kombinací laboratorního a klinického vyhodnocení.

Laboratorní testy

Screeningové a diagnostické testy mohou být prováděny už během těhotenství. Screeningový test v 1. nebo 2.trimestru těhotenství stanoví hladiny hormonů a proteinů v krvi matky, které jsou v případě postižení plodu Downovým syndromem změněné. Nejde o diagnostické testy, pouze o odhalení vyšší pravděpodobnosti výskytu tohoto postižení u testovaného plodu. Prenatální diagnostické testy jsou prováděny, pokud vyjde ve screeningovém testu vyšší riziko. Testuje se tekutina obklopující plod – plodová voda – nebo tkáň – choriové klky – a vyhodnocuje se přítomnost nadbytečného chromozomu 21, případně se stanoví celý karyotyp plodu. Existuje malé (méně než 1%) riziko infekce nebo potratu spojené s odběrem plodové vody nebo choriových klků. Dnes je již možná i tzv. rychlá diagnostika pomocí PCR. V případě potvrzení trisomie 21 u plodu je těhotné nabídnuto umělé ukončení těhotenství. Díky prenatální diagnostice je možné velice významně snížit incidenci Downova syndromu u narozených.

Diagnostické testy, které se provádí po porodu, zahrnují stanovení karyotypu dítěte z odebrané krve. Testování odhaluje komplikace, které se vyskytují u Downova syndromu, a pomáhá diagnostice a sledování efektivity léčby. Některé komplikace, jako jsou vrozené srdeční vady a gastrointestinální obstrukce, mohou být zjištěny hned po porodu. Další, jako jsou poruchy sluchu či zraku, leukémie a poruchy štítné žlázy se mohou vyvinout kdykoliv během pacientova života.

Testování zahrnuje:

Prenatální screening

1. trimestr (stále není všude rozšířen) – měření šíjového projasnění - nuchální translucence NT (ultrazvukové měření-viz níže), s těhotenstvím spojený plazmatický protein A (PAPP-A) a volná beta podjednotka choriového gonadotropinu (free beta hCG). Prováděno mezi 10+3 a 13+6 týdne těhotenství

2. trimestr - triple test - alfa fetoprotein (AFP), choriový gonadotropin (hCG) a volný estriol (uE3) nebo double test (bez uE3) v 15. – 18. týdenu těhotenství

Prenatální diagnostika

  • Odběr choriových klků (CVS) – 9. -11. týden těhotenství
  • Amniocentéza – 14. – 18. týden těhotenství
  • Odběr pupečníkové krve -kordocentéza – 18. - 22. týden těhotenství

Diagnóza po porodu

  • Vyšetření karyotypu – buňky jsou kultivovány z odebrané krve dítěte a hodnotí se přítomnost nadbytečného 21.chromozomu, která potvrdí diagnózu Downova syndromu. Podezření na tento syndrom je zpravidla vysloveno na základě typického klinického obrazu.

Diagnostika a monitorování komplikací

  • volný T4, TSH – pro ověření správné funkce štítné žlázy
  • Kompletní krevní obraz – pro vyhodnocení červených a bílých krvinek a destiček
  • Další testy dle symptomů


Nelaboratorní testy

Prenatálně

  • Šíjové projasnění - nuchální translucence – ultrazvukové měření prostoru mezi páteří a kůží vzadu na krku. Nejde o diagnostický test, ale plody s Downovým syndromem mohou mít tento prostor rozšířený.
  • Ultrazvuk ve 2.trimestru těhotenství – může pomoci sledovat vývoj plodu a detekovat případné malformace jako jsou srdeční vady a střevní defekty.

Při nebo těsně po porodu

  • Echocardiogram a rentgenové vyšetření hrudníku (k detekci srdeční vady)
  • Ultrazvukové vyšetření a nebo nukleární magnetická rezonance (NMR) k vyhodnocení podezření na vrozené vady jako jsou srdeční vady a střevní obstrukce

Diagnostika a monitorování komplikací

  • Vyšetření sluchu
  • Vyšetření zraku
  • Vyšetření zubů
  • Sledování vývoje a růstu
  • RTG vyšetření páteře – k vyloučení malformací
  • Další testy dle indikace

 

Léčba

V současné době neexistuje možnost, jak předcházet výskytu Downova syndromu nebo ho léčit. Prenatální screening a diagnostika se provádí na začátku těhotenství a matce je umožněno informované rozhodnutí o osudu jejího těhotenství, pokud je diagnostickým testem potvrzeno postižení Downovým syndromem. Pokud se rozhodne si takto postižené dítě ponechat, její těhotenství je nadále sledováno a lékaři se mohou připravit na případné komplikace, které se mohou vyskytnout po porodu takového dítěte – řešení srdečních vad, střevních obstrukcí apod.

Pro léčbu dětí postižených Downovým syndromem je klíčové pečlivé sledování vzhledem k nebezpečí chronických i akutních komplikací. Symptomy a komplikace mohou být velmi různorodé a v časném dětství lze jen těžko odhadnout, jak bude dítě schopno se učit a jak maximalizovat jeho omezený potenciál. Výchovou a přiměřenými aktivitami lze značně ovlivnit vývoj a schopnosti postiženého. Rodiny by měly úzce spolupracovat s lékaři a dalšími specialisty po celou dobu života postiženého.

Existují státní i lokální programy, které mohou pomáhat dětem s Downovým syndromem, rozvíjet jejich fyzické, komunikační i kognitivní dovednosti. Mnoho dětí je schopno navštěvovat školu, účastnit se sportovních aktivit a v dospělosti pracovat a vést částečně nezávislý život. Většina je schopna vést relativně normální a zdravý život. Průměrný věk osob s Downovým syndromem se pohybuje kolem 50 let, mnozí se dožívají 60 i 70 let.

 

Literatura a odkazy

Poznámky: Tento článek je založen na výběru z uvedených citací.

Jsou zde zahrnuty aktuální odkazy na webové stránky, které se týkají uvedeného tématu.

Loucký J, Springer D, Zima T: Možnosti screeningu Downova syndromu v České republice,Česká gynekologie, 73, 2008, 3, 160-162

www.vrozene-vady.cz/vrozene-vady

Společnost rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem: www.downsyndrom.cz


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.