Oficiální názevDigoxin

Proč se nechat vyšetřit?
Vyšetření je určeno ke stanovení koncentrace digoxinu v krvi, ke zjištění, zda jeho koncentrace v krvi se nachází v terapeutickém rozmezí, nebo k odhalení toxických koncentrací

Kdy se nechat vyšetřit?
Krátce po zahájení terapie digoxinem, a potom v pravidelných intervalech z důvodů zajištění pohybu hladiny léčiva v terapeutickém rozmezí

Požadovaný druh vzorku
Vzorek krve odebraný ze žíly na paži pacienta

Základní informace o odběru vzorku naleznete v sekci O LABORATORNÍM VYŠETŘENÍ.

Co je vyšetřováno?
Digoxin je léčivo používané k terapii srdečního selhání a srdečních arytmií. Toto vyšetření se používá k měření množství digoxinu v krvi. Srdeční selhání, včetně městnavého srdečního selhání, způsobuje snížení výkonnosti srdce při čerpání krve do krevním oběhu. Dochází tak k hromadění krve v horních a dolních končetinách, v chodidlech, v plicích a játrech, a to vede ke klinickým projevům v podobě otoků, dechové nedostatečnosti a únavy.

Digoxin je předepisován ke zmírnění některých symptomů srdečního selhání. Zesiluje kontrakce srdce a pomáhá tak účinněji pumpovat krev. Pomáhá také kontrolovat rychlost srdečního tepu a abnormální srdeční rytmy, známé jako arytmie. Digoxin sám tato chronická onemocnění nevyléčí, ale společně s dietou, cvičením a další léčbou může pomoci zvládnout jejich příznaky.

Potřeba monitorování hladin digoxinu vyplývá z jeho úzkého terapeutického rozmezí. Je-li hladina v krvi příliš nízká, můžou se objevit příznaky onemocnění.

Je-li hladina příliš vysoká, můžou se projevit toxické účinky digoxinu, jako například:

  • závrať;
  • rozmazané vidění, nebo vidění žlutých či zelených světelných kruhů;
  • zvracení;
  • nepravidelný srdeční rytmus;
  • obtížné dýchání.

Dávkování digoxinu může být upravováno na základě naměřené hladiny v krvi.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek je získán ze žíly na paži pacienta.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?
Není třeba žádné speciální přípravy vzorku. Důležité je ale správné načasování odběru (nejlépe je provádět odběr před podáním dávky digoxinu). Pro laboratorní pracovníky je důležité znát dávkovací schéma, přesný čas podání poslední dávky digoxinu a přesný čas odběru vzorku. Tyto informace jsou užitečné pro vyhodnocení a správnou klinickou interpretaci naměřené hladiny digoxinu.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření objednáváno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření objednává lékař za účelem monitorování hladiny léčiva v krvi. Na základě naměřené hladiny může lékař upravit předepsanou dávku léčiva. Provádění monitorování je požadováno v pravidelných intervalech, a to pro ujištění, že jsou udržovány terapeutické hladiny a není dosaženo toxických koncentrací a nehrozí riziko projevů toxicity.

Kdy je vyšetření objednáváno?
Krátce po zahájení terapie je objednáváno měření hladiny digoxinu pro nastavení správného dávkování. Dosažení ustálených hladin digoxinu v krvi a cílovém orgánu, v srdci, trvá přibližně jeden až dva týdny. Vyšetření provedené v ustáleném stavu přesněji vyjadřuje, zda pacient užívá správnou dávku digoxinu. Po ověření správného dávkování je prováděno rutinní monitorování hladin digoxinu. Frekvenci monitorování stanoví lékař. Kromě rutinního monitorování je vyšetření prováděno při změně lékové formy, dávky, nebo při změnách současně užívaných léčiv (změna dávkování, nové léčivo). Změny zdravotního stavu pacienta také můžou ovlivnit hladinu digoxinu a tím i jeho účinnost.

Fyziologické změny ovlivňující hladiny digoxinu jsou:

  • funkce ledvin
  • poruchy funkce štítné žlázy
  • nádorová onemocnění
  • onemocnění žaludku nebo střev

Srdeční selhání digoxin nevyléčí, ale pomáhá jej kontrolovat. Jelikož je digoxin předepisován k léčbě pacientů s dlouhodobým, chronickým onemocněním, stává se monitorování jeho hladin součástí terapie a doprovází pacienta obvykle po celý život.

Důležité je načasování vyšetření. Vzorek krve by měl být odebrán těsně před podáním dávky, nebo nejméně 6-8 hodin po užití poslední dávky. Načasování odběru je důležité, protože je-li vzorek odebrán příliš brzy po užití dávky, můžou výsledky vyšetření ukazovat zkresleně vysoké až toxické hladiny, i když se nejedná o intoxikaci.

Co výsledek vyšetření znamená?
Terapeutické rozmezí digoxinu u pacientů léčených pro srdeční selhání bylo stanoveno na 0,5-2,0 ng/ml. Novější studie naznačují, že pro některé pacienty je vhodné užší terapeutické rozmezí 0,5-1,0 ng/ml. Rozmezí doporučované pro pacienty s arytmií je 1,5-2,0 ng/l. Většina pacientů shledala, že příznaky jejich onemocnění se zlepšily, pohybovaly-li se hladiny digoxinu v těchto rozmezích.

Každý pacient odpovídá na léčbu individuálně. Proto by měla být zohledněna řada dalších faktorů, jako například funkce ledvin, nebo současně užívaná léčiva. Nelepší-li se příznaky onemocnění, nebo objeví-li se vedlejší účinky, měl by pacient bezodkladně informovat svého lékaře. Ten by měl upravit dávkování podle individuálních potřeb pacienta.

Jestliže se výsledek vyšetření nepohybuje uvnitř terapeutického rozmezí a neprojevují se ani příznaky onemocnění, měl by pacient pokračovat v předepsaném dávkování, až dokud nebude výsledek konzultován s lékařem, který vyšetření objednal. Lékař vyhodnotí celkový stav pacienta a rozhodne, zda je nutná úprava dávky. Je-li provedena úprava dávky, může lékař objednat dodatečné vyšetření hladiny digoxinu pro stanovení výsledné hladiny v krvi.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Některá předepisovaná a volně prodejná léčiva můžou ovlivňovat hladiny digoxinu a jeho účinnost. Proto se vždy poraďte svým lékařem, zda je možno tato léčiva současně užívat.

Digoxin je primárně vylučován ledvinami. Upozorněte lékaře, jestliže trpíte, nebo jste trpěli onemocněním ledvin. Lékař může požadovat také monitorování hladiny draslíku v krvi, protože nízké koncentrace draslíku můžou vést k projevům toxicity digoxinu.
V případě předávkování a naměření toxických hladin by mělo být podáno antidotum pro zamezení dalšího účinku digoxinu – antidigoxin.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Jak dlouho může trvat terapie digoxinem?
2. Kdo objednává vyšetření hladiny digoxinu?
3. Můžu si sám doma provádět vyšetření hladiny digoxinu?

1. Jak dlouho může trvat terapie digoxinem?
Digoxin je obvykle užíván po celý život. Jen velmi zřídka je terapie ukončena.

2. Kdo objednává vyšetření hladiny digoxinu?
Vyšetření může být objednáno praktickým lékařem nebo kardiologem.

3. Můžu si sám doma provádět vyšetření hladiny digoxinu?
Ne, v současnosti nejsou vyvinuty pomůcky pro vyšetření hladiny digoxinu v domácích podmínkách. Pro získání správných výsledků vyžaduje vyšetření speciální zacházení a přístrojové vybavení.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.