Popis onemocnění

Staphylococcus aureus je bakterie, která často kolonizuje lidskou kůži a je přítomna v nosní dutině cca 25-30 % dospělých. V tomto stavu může S. aureus existovat bez narušení hostitele a vzniku symptomů. Jakmile je však pacientova kůže poškozena zraněním nebo chirurgickým zákrokem či pokud je oslaben jeho imunitní systém, může kolonizující S. aureus způsobit infekci. Stafylokok často způsobuje lokalizované kožní infekce, jako jsou folikulitida, furunkly nebo impetigo. Může také způsobovat abscesy a šířit se do kostí (osteomyelitis), plic (stafylokoková pneumonie), krve (bakteriémie nebo sepse), srdce (endokarditida, která může poškodit srdeční chlopně) a do dalších orgánů. Stafylokok se také může přenést z infikovaných nebo kolonizovaných osob na další kožním kontaktem nebo sdílením kontaminovaných předmětů, například ručníků nebo holicích strojků.

Nozokomiální infekce

Stafylokokové infekce získané při pobytu v nemocnici, léčebnách dlouhodobé péče a dalších zařízeních, jsou dlouhodobým problémem. Všeobecně rozšířené používání antibiotik vedlo k rozvoji rezistentních kmenů S. aureus. Tyto kmeny jsou nazývány meticilin-rezistentní S. aureus (MRSA), pojmenované po antibiotiku vyvinutém v roce 1960 k léčbě kmenů rezistentních na penicilin. Infekce způsobené MRSA jsou často rezistentní k široké škále antibiotik a jsou spojeny se signifikantně vyšší morbiditou a mortalitou, vyššími náklady na zdravotní péči a delším pobytem v nemocnici než kmeny citlivé k meticilinu. Rizikové faktory pro infekci MRSA v nemocnicích představují chirurgické zákroky, předchozí léčba antibiotiky, příjem na jednotku intenzivní péče, kontakt s pacientem nebo zdravotníkem kolonizovaným MRSA, pobyt v nemocnici delší než 48 hodin, zavedení permanentního katetru nebo dalšího předmětu, které prochází kůží. Jednou ze strategií, která může být použita ve snaze kontrolovat šíření infekce, je aktivní dozor nad detekcí MRSA u pacientů přijatých na jednotky intenzívní péče a další vysoce riziková oddělení. Dalším přístupem je testovat všechny pacienty přijaté do nemocnice.

Komunitně-získané infekce

Důležitost infekce MRSA v komunitách získala v posledních letech na důležitosti, protože jsou asociovány s narůstajícím počtem nákaz a smrtí v nemedicínských zařízeních, kde jsou lidé v blízkém kontaktu, jako jsou věznice, školky, vojenské jednotky a kontaktní sporty. Tyto infekce probíhají u osob bez klasických výše popsaných rizikových faktorů. Signifikantní procento postižených muselo být hospitalizováno kvůli něčemu, co se zpočátku jevilo pouze jako jednoduchá, ale persistentní kožní infekce, nebo kvůli pneumonii, která se vyvinula po chřipkovém onemocnění. Donedávna přispíval k problému komunitně-získaných (KZ) infekcí MRSA nedostatek informovanosti v lékařské komunitě i v široké veřejnosti. Lékaři léčili stafylokokové infekce na základě jejich závažnosti, buď volně dostupnými antibiotickými mastmi nebo standardní celkovou antibiotickou kůrou. Nebyla rutinně prováděna kultivace kvůli identifikaci mikroorganismů a jejich citlivosti na antibiotika, s výjimkou rozsáhlých infekcí nebo tam, kde byla iniciální léčba neúspěšná. U KZ-MRSA tyto konvenční postupy ale často selhaly. Velké procento postižených muselo být hospitalizováno a část dříve zdravých pacientů zemřela.

Výzkum těchto nákaz ukázal, že KZ-MRSA byly šířeny z infikovaných nebo kolonizovaných pacientů na ostatní kožním kontaktem (např. drobné šrámy a oděrky při sportu), kapénkami z respiračního traktu nebo kontaktem s kontaminovanými předměty, např. společným sportovním vybavením, ručníky, hračkami a vybavením dětských hřišť.

Studie také prozradily, že kmeny S. aureus u KZ-MRSA jsou geneticky odlišné od těch, které způsobují nemocničně-získané infekce MRSA. Kmeny KZ-MRSA jsou rezistentní k meticilinu, jemu příbuzným antibiotikům (oxacilin, dicloxacilin, nafcilin) a erytromycinu, ale zůstávají citlivé k mnoha dalším antibiotikům.