Syndrom polycystických ovarií

Syndrom polycystických ovarií (PCOS), nazývaný také syndromem Steina a Leventhala, je časté onemocnění, postihující 5 až 10% žen reprodukčního věku. Příčina není zcela objasněna, ale syndrom je charakterizován zvýšenou tvorbou androgenů (mužských pohlavních hormonů – ponejvíce testosteronu), anovulačními menstruačními cykly či amenoreou a různým stupněm inzulínové rezistence.

Androgeny se normálně tvoří v malých množstvích ve vaječnících a nadledvinách. I jejich malá nadprodukce může vést k takovým příznakům jako je hirsutismus (růst ochlupení v oblastech jako jsou tváře a hrudník) a k akne. Při vystupňované tvorbě androgenů vedou k virilizaci – vývoji mužského charakteru jako hlubokého hlasu a mužského typu ochlupení a plešatosti.

Hormonální nerovnováha při PCOS také postihuje menstruační cyklus a způsobuje neplodnost. Většina žen s tímto syndromem nemá pravidelné menstruační krvácení. Často u nich nedochází k ovulaci (vajíčko nedozrává a neuvolňuje se z vaječníku) a mají amenoreu (nepřítomnost menstruace). Jiné mají menstruační cyklus, ale nepravidelný, nebo se zvýšeným děložním krvácením. Při syndromu PCOS se oba vaječníky zvětšují až do trojnásobku jejich běžné velikosti. U 90% žen s PCOS se při ultrazvukovém vyšetření zjistí na povrchu ovarií cysty – folikuly s nezralými vajíčky. Tyto cysty jsou často seřazeny takovým způsobem, že dělají dojem „perlového náhrdelníku“. Když vajíčko nedozraje a neuvolní se z vaječníku, nevytváří se ve vaječníku dostatek progesteronu. To vytváří situaci hormonální nerovnováhy, kdy vliv estrogenů není progesteronem vyrovnáván. To může vést k přerůstání děložní výstelky – endometriální hyperplazii – a zvyšuje riziko vývoje děložní rakoviny.  Ženy se syndromem PCOS, kde je ještě zachovalá ovulace a otěhotní, mají zvýšené riziko potratů.

I když příčina PCOS není plně objasněna, panuje domněnka, že klíčovým faktorem je inzulínová rezistence. Inzulín je rozhodujícím činitelem pro transport a využití krevního cukru a buněčné úrovni. Pomáhá v regulaci krevního cukru a má svou úlohu v metabolismu uhlovodanů a tuků. Dojde-li na buněčné úrovni k rezistenci na účinek inzulínu, organizmus se s tím snaží vyrovnat zvýšením tvorby inzulínu. Tím dochází k zvýšeným hladinám inzulínu v krevním oběhu – hyperinzulinemii. Podle některých názorů je hyperinzlinemie při nejmenším jednou z příčin zvýšené tvorby androgenů vaječníky.

U většiny žen s PCOS je  inzulínová rezistence v různém stupni přítomna.  Současně s tím je přítomna i obezita a dyslipidemie. Inzulínová rezistence je více vyjádřena u obézních žen s nepřítomnou ovulací. Důsledkem těchto metabolických změn je u PCOS  zvýšené 

riziko vzniku diabetu mellitu 2. typu a kardiovaskulárního postižení.