Popis onemocnění

Malnutrice je nepoměr mezi množstvím živin, které tělo potřebuje, a tím, co příjmá. Tato nerovnováha se většinou spojuje s podvýživou, ale může být i následkem přeživování.

Chronické přejídání vede k obezitě a metabolickému syndromu, který sdružuje několik rizikových faktorů: abdominální obezitu, sníženou glukózovou toleranci (inzulínovou rezistenci), dyslipidemii a hypertenzi. Lidé s metabolickým syndromem mají vyšší riziko rozvoje diabetu mellitu II. typu a  kardiovaskulárních chorob. Jiným relativně vzácnějším příkladem přeživování je předávkování vitaminy nebo minerály. Spíše než nevhodnou dietou vzniká tento problém jako důsledek přílišné suplementace vitaminovými a  minerálovými preparáty. Nebezpečné jsou zejména vysoké dávky v tucích rozpustých vitaminů (vitamin A). Příznaky toxicity potom závisí na druhu a dávce látky, případně na skutečnosti zda se jedná o akutní nebo chronickou otravu.

Podvýživa vzniká, když chybí jedna nebo více životně důležitých živin v míře, která nestačí pro normální vývoj nebo funkci lidského organismu. Tento stav může být zapříčiněn nedostatečným příjmem, zvýšenými ztrátami a v situacích nebo u chorob, které snižují schopnost těla strávit a vstřebat živiny z dostupné potravy. Zatímco potřeba přiměřené výživy je stálá, tělesné potřeby se ze dne na den případně i v delší časové perspektivě mohou měnit.  

V dětství, dospívání a těhotenství je zvýšený nutriční příjem nezbytný pro normální růst a vývoj organismu. Těžký nedostatek potravy vede u dětí k rozvoji tzv. marasmu, který se vyznačuje hubeností a zpomalením růstu. Pokud je kalorický příjem dostatečný, ale strava neobsahuje dostatek bílkovin, dítě má příznaky kwashiorkoru s typickou akumulací otoků, zvětšením jater, apatií a opožděním vývoje. Karence některých vitamínů ovlivňuje růst kostí a dalších tkání. Například nedostatek vitaminu D poškozuje růst kostí – způsobuje tzv. rachitis (křivici) u dětí a osteomalacii (měknutí kostí) u dospělých. Jiným příkladem je nedostatek kyseliny listové v těhotenství, který způsobuje vývojové vady.

Akutní stavy jako chirurgické výkony, těžké popáleniny, infekce a úrazy dramaticky zvyšují okamžité nutriční a metabolické nároky organismu. Navíc pacienti s preexistující malnutricí mají často v jejím důsledku poruchy imunitního systému a zhoršenou prognózu. Zpravidla vyžadují delší pobyt v nemocnici například z důvodu pomalejšího pooperačního hojení a vyššího počtu komplikací. Proto zdravotníci vyhledávají a následně sledují pacienty s poruchami výživy v průběhu celé hospitalizace. U pacientů před plánovaným chirurgickým výkonem se hodnotí stav výživy a potom jsou monitorováni v průběhu celé rekonvalescence.

Chronická onemocnění se zpravidla vyznačují kombinací ztrát živin a zvýšených nutričních nároků organismu, často bývá přítomná i malabsorpce (porucha vstřebávání jedné nebo více živin z potravy ve střevě). Malabsorpce je typicky přítomná u chronických chorob postihujících zažívací trakt, např. céliakie, cystické fibrózy, nedostatečnosti pankreatu nebo perniciózní anemie. Zvýšené ztráty živin pozorujeme u chronických onemocnění ledvin, průjmů a krvácení. Někdy situaci ještě dál zhoršuje náročná léčba, která omezí příjem stravy. Příkladem nejčastějších problémů mohou být anorexie (snížení chuti k jídlu), dysfagie (porucha polykání) a pocit na zvracení, který často doprovází nádorová onemocnění (zejména v průběhu chemoterapie). Zvýšené ztráty, malabsorpce a snížení příjmu potravy se často vyskytuje i u pacientů se závislostí na drogách a/nebo alkoholu.

Starší pacienti mají sice mírně sníženou energetickou potřebu, ale přesto často potřebují nutriční podporu. Důvodem je zhoršené vstřebávání živin v důsledku snížené produkce žaludeční kyseliny a důležitý je i vliv často přítomných chronických onemocnění, které mají negativní dopad na stav výživy. Současně u starších lidí klesají schopnosti připravovat si jídlo a rovněž mají těžší situaci při získávání výživných potravin. Starší lidé často jí méně i z důvodu snížené chuti k jídlu, zhoršení citlivosti čichu a/nebo mechanických problémů se žvýkáním a polykáním potravy.