Koronární syndromy

Srdce je svalový orgán fungující jako pumpa která přečerpává odkysličenou krev ze žil do plic, kde se okysličuje a pak okysličenou krev do celého těla systémem arterií.

Srdeční sval je vyživovaný koronárními tepnami (pravou a levou, ta se dále dělí na dvě tepny z nichž první zásobuje přední stěnu levé komory – ramus interventricularis anterior a další tepna – ramus circumflexus – zásobuje boční a zadní stěnu levé komory). Koronární tepny odstupují z aorty z tzv. koronárních sinů nad cípy aortální chlopně. V případě přerušení průtoku tepnami (nejčastěji při destabilizaci a ruptuře aterosklerotického plátu s nasedajícím trombotickým uzávěrem) dochází k rozvoji akutní ischémie a rozvoji tzv. akutního koronárního syndromu (podle rozsahu postižení myokardu - nestabilní angina pectoris, minimální myokardiální léze neboli mikroinfarkt, infarkt myokardu bez nebo s ST elevacemi). Ten se manifestuje bolestí na hrudi (anginózní bolest – pálivá, tlaková bolest za hrudní kostí nebo pocit tíže za hrudní kostí s propagací do ramen, krku, zad, čelisti – zejména levé poloviny těla). U akutního koronárního syndromu bývá často přítomna i dušnost a vegetativní doprovod (nauzea, zvracení, opocení, presynkopální stavy). Modifikované jsou tyto typické příznaky často u starých pacientů, diabetiků a u žen.

Diagnóza akutního koronárního syndromu je provedena z anamnézy, přítomnosti EKG známek akutního koronárního syndromu a laboratorního nálezu zvýšených tzv. specifických kardiálních markerů. Kardiální markery jsou proteiny nebo enzymy které se uvolňují z kardiomyocytu při jejich nekróze. Nespecifičtější a nejcitlivější jsou srdeční troponiny, které se v patologických hodnotách dají prokázat v séru již při nekróze 1 g srdeční svaloviny. Dalšími běžně užívanými kardiálními markery jsou fosfokreatinkináza (CK), její MB frakce (CKMB) buď v podobě aktivity enzymu nebo jeho hmotnostní frakce (CKMB mass). Další podrobnosti včetně léčby akutních koronárních syndromů viz. kapitola angina pectoris.