Epilepsie

Epilepsie je stav charakterizovaný opakovanými epileptickými záchvaty. Záchvatem rozumíme abnormální elektrické výboje v mozku, které dočasně naruší normální přenos informací do různých částí těla. Výboje mohou způsobit změnu ve stavu vědomí, vyvolat nenormální rytmické či opakované pohyby, záškuby či chvění končetin popř. i svalové křeče po celém těle. Záchvatům někdy předchází epileptická aura, tj. zvýšená senzitivita nebo neobvyklé vjemy zrakové, sluchové, čichové, chuťové nebo dotykové jako upozornění na hrozící záchvat. Aura se projevuje růzými pocity, např. jako chladný závan nebo ostré světlo, jako znecitlivění či nevolnost. Co se při takovém záchvatu odehrává, záleží na tom, která část mozku je postižena. Mnozí epileptici prožívají podobné příznaky před každým záchvatem, jiní zase mají celou škálu příznaků.

Většina záchvatů trvá jen pár vteřin či minut. Pokud dojde ke změně nebo ztrátě vědomí, pacient si často ani nevzpomene, co se s ním dělo. Postižení nemusí pocítit buď vůbec žádné následné účinky, nebo jen krátkou epizodu zmatenosti, popřípadě zakoušejí slabost a únavu o trvání i několika dnů. Záchvaty většinou nezanechávají trvalé následky na mozku ani na těle, i když ztráta vědomí může způsobit pády nebo poranění, zvláště když postižená osoba právě řídí vozidlo, koupe se, nebo vaří či vykonává jiné, potenciálně nebezpečné činnosti. Záchvaty, které trvají déle než pět až deset minut, se nazývají status epilepticus a vyžadují neodkladné lékařské ošetření. Záchvaty trvající déle než 30 minut mohou zvýšit riziko trvalého poškození a v některých případech i končit smrtí.

Ne každý záchvat se považuje za epileptický. Záchvaty vyvolané dočasnými stavy jako např. vysokou horečkou u kojenců, akutní meningitidou nebo encefalitidou, nebo vysazením alkoholu či léku se považují za vyprovokované záchvaty. A podobně, ne každý soubor příznaků, který vypadá jako epileptický záchvat, je skutečně důsledkem změn v elektrické aktivitě mozku. I mdloby, migréna, bolesti hlavy, narkolepsie, užívání léků, duševní nemoc a celá řada dalších stavů, které dočasně mění vědomí či vnímání, mohou vyvolat některé z uvedených příznaků.

Diagnózu epilepsie stanovujeme, když má pacient dva nebo více nevyprovokovaných záchvatů v rozmezí alespoň 24 hodin. Zhruba jeden z deseti dospělých zažije jeden epileptický záchvat za život, a u většiny se žádný další nikdy nedostaví. Podle CDC postihuje epilepsie odhadem asi 2,7 milionu lidí ve Spojených státech, a každý rok je diagnostikováno přibližně 200 tisíc nových případů. Epilepsie sice může postihnout každého, ale nejčastěji k tomu dochází u dětí do dvou let a u dospělých nad 65 let věku. Epilepsie má většinou dobrou odezvu na léčbu, ale zhruba 25-30% postižených dostává dále záchvaty i přesto, že se léčí.

Každá příhoda, která se dotýká mozku, má v sobě potenciál vyvolat epilepsii. K příčinám patří traumatické postižení hlavy, abnormální vývoj mozku, nedostatek kyslíku při porodu, nádory na mozku, cévní mozkové příhody, toxiny jako např. otrava olovem, infekce, neurologické nemoci a metabolické poruchy. Některé formy epilepsie se v rodinách dědí a souvisí s genetickými defekty. Příčiny mnoha případů epilepsie nejsou známy a patří do skupiny idiopatických epilepsií.

Epileptické záchvaty lze klasifikovat buď jako částečné (ložiskové) nebo generalizované. Parciální záchvaty vznikají z jediného místa v mozku, kdežto generalizované zasahují obě strany mozku. Podrobnější informace o obou typech záchvatů lze najít na domovské stránce nadace Epilepsy Foundation a v článku Seizures and Syndromes.