Imunitní systém

Imunitní systém je nástroj, kterým se tělo chrání proti choroboplodným zárodkům a jiným cizorodým látkám. Je složen ze dvou hlavních částí. První část, občas také nazývaná humorální imunita, je zodpovědná za tvorbu protilátek – bílkovin, které útočí proti cizorodým látkám a podílejí se na jejich odstraňování z těla. Druhá část, zvaná buněčná imunita, je tvořena speciálními krvinkami zvanými T-lymfocyty, které mohou přímo napadat cizorodé látky. Těsně po narození tvoří jediný ochranný mechanizmus člověka protilátky, které přešly do těla novorozence od matky ještě před narozením. Protilátky a T-lymfocyty začínají plnit svou ochrannou funkci teprve po prvním kontaktu s cizorodou látkou. Právě k tomu slouží očkování: imunitnímu systému jsou předloženy oslabené nebo inaktivované formy bakterií nebo virů, vyvolávajících infekční choroby, a v případě skutečného kontaktu s původci daných chorob je organizmus vůči nim již chráněn.

Za normálních okolností imunitní systém rozeznává své vlastní tkáně a neútočí proti nim jako proti cizorodým látkám. Po transplantaci však imunitní systém obvykle rozeznává, že transplantované orgány jsou „jiné“ a začíná vůči nim útočit – tomuto procesu se říká rejekce. Lidem po transplantacích jsou obvykle podávány léky tlumící aktivitu imunitního systému (imunosupresiva), pakliže dárcem orgánu není geneticky identické dvojče. Nádorové buňky se někdy dost značně liší od normálních buněk a imunitní systém to rozeznává, avšak imunitní odpověď obvykle není dostatečná k tomu, aby se zabránilo šíření nádoru.