Alzheimerova nemoc

Alzheimerova nemoc (AN) je nezvratná forma demence s charakteristickými znaky jako porucha paměti, progresivní ubývání intelektuálních schopností, zhoršování jazykových a řečových dovedností jakož i změny osobnosti a chování, které jsou posléze na překážku normálním každodenním činnostem. V současné době trpí Alzheimerovou nemocí až (5.2 mil. Američanů, v České republice je odhadován její výskyt na 120.000 obyvatel).

Je sice pravda, že některé projevy AN se podobají změnám, jaké v mozku obvykle nacházíme s postupujícím věkem, avšak AN není normální součástí procesu stárnutí.  Rozvoj abnormálních proteinových struktur v mozku známých jako senilní plaky (SP) a neurofibrilární klubka (NFK) nakonec vede k poškození nervových buněk a k buněčné smrti. Rozpad nervových buněk způsobuje také pokles hladin látek zvaných neurotransmittery (z nichž nejdůležitější je acetylcholin), které pomáhají přenášet mozkové signály. Časem pak AN omezuje součinnost různých oblastí mozku.

AN a stárnutí  

S věkem roste závažnou měrou riziko vzniku AN a dalších forem demence. Zhruba 10-12% bude postiženo demencí, než se dožije 65 let, a toto riziko stoupne na 50% u těch, kdo se dožijí sta let věku. Vzhledem k tomu, že obyvatelstvo Spojených států se dožívá stále vyššího věku, může podle odhadů Asociace pro Alzheimerovu nemoc celkový počet postižených dosáhnout 7,7 milionu do roku 2030 a11-16 milionů do roku 2050. I v České republice je odhadován do této doby čtyřnásobný nárůst nemocných s AN.

AN s pozdním nástupem začíná  od 65. roku věku a podle všeho není zděděná. AN s časným nástupem začíná před dosažením 65 let, postihuje 5 až 10% všech případů AN a  pravděpodobně je geneticky vázaná.

Genetické souvislosti  

Alzheimerovu  nemoc zřejmě vyvolává celá řada dosud nedostatečně prozkoumaných faktorů. O třech genech, jejichž normální funkce je třeba teprve určit, se hovoří v souvislosti se vzácnými formami familiární AN s časným nástupem (EOFAD, známými také jako AN 3. typu nebo pouze AN3). Určité mutace v každém z těchto genů (jsou známy jako PSEN1, PSEN2 a APP) produkují abnormální proteiny vedoucí k onemocnění AN. Pravděpodobnost, že tato genová mutace se přenese na každé z dětí postižené osoby, je 50%. Doposud však byly mutace v těchto třech genech zjištěny jen u velmi malého počtu konkrétních rodin.

Testy na geny presenilin 1 (PSEN 1 na chromosomu 14), presenilin II (PSEN2

na chromosomu 1) a na amyloidní prekursorový protein (APP na chromosomu 21) nejsou dosud  na trhu, už se však používají k výzkumných účelům.

Identifikovány byly ještě další geny s vazbou na AN s pozdním nástupem, ty se však za přímou příčinu nepovažují. Tyto"susceptibilní" geny mohou pomoci vysvětlit zvýšené riziko onemocnění Alzheimerovou nemocí s pozdním nástupem u jedinců, kteří mají postižené příbuzné ve vlastní rodině. Nejzřetelněji určeným susceptibilním genem pro AN pozdního nástupu je gen ApoE. Ten reguluje produkci apolipoproteinu E, tj. proteinu, který spolu s tělním tukem vytváří lipoproteiny jako podstatnou složku lipoproteinů o velmi nízké hustotě (VLDL). Jejich úkolem je pak vychytávat přebytečný cholesterol a transportovat ho krevní cestou do jater k odbourání. Každý člověk má dvě kopie genu ApoE existujícího v kombinaci tří forem (e2, e3 a e4). Přítomost alely ApoE e4 se uvádí v souvislosti s většinou familiárních případů a se zvýšeným rizikem AN.

Riziko onemocnění AN se může lišit v závislosti na etnickém původu; tak např. u Američanů afrického původu je až čtyřikrát vyšší a u Hispánců až dvakrát vyšší než u bělochů. K dalším rizikovým faktorům uváděným v souvislosti s AN patří metabolické poruchy na bázi inzulinové rezistence, otylost, vysoký krevní tlak, dyslipidémie, zánětlivé markery a cukrovka.

U většiny osob s Downovým syndromem (DS), který vzniká v důsledku abnormální trizomie chromozomu 21, posléze dochází k určitým mentálním změnám často spojovaným s AN, a to zpravidla před dosažením 4. či 5. decenia. Patologický nález v mozku takto postižených dospělých pacientů s DS se nápadně podobá nálezu u AN. Trizonie chromozomu 21 vyvolává zvýšenou tvorbu proteinu, který se hromadí a vytváří senilní plaky podobné těm, které zjišťujeme u AN. Příbuzní osob s DS nejsou vystaveni riziku AN, protože asi nebudou mít nadbytečnou kopii chromozomu 21.