Alergie

Alergie je přecitlivělost neboli nadměrná reakce imunitního systému vůči složkám okolního prostředí, které u většiny lidí nevyvolávají žádnou reakci.

Reakce přecitlivělosti se dělí do čtyř skupin na typ I až IV. Tato klasifikace je do jisté míry založena na tom, které části imunitního systému jsou při dané reakci přecitlivělosti aktivovány a jak rychle k reakci dochází.

Nejčastěji jsou termínem „alergie“ označovány dva druhy přecitlivělosti:

• reakce I. typu – tzv. časná přecitlivělost, při které dochází k reakci antigenů (alergenů, cizorodých látek) se specifickými protilátkami třídy IgE (imunoglobulin E), následkem čehož vznikají do několika minut místní a někdy i celkové reakce;

• reakce IV. typu – tzv. oddálená přecitlivělost, při které reagují antigeny se specificky senzibilizovanými T-lymfocyty (nikoliv tedy s protilátkami).

Reakce přecitlivělosti I.typu postihují zejména dýchací a trávící ústrojí a kůži. Nejčastěji se vyskytují u predisponovaných osob (děti alergických rodičů mají vyšší pravděpodobnost rozvoje alergií, byť alergická reakce nemusí být namířena proti stejným látkám). Po prvním kontaktu predisponované osoby s potenciálním alergenem nedojde ke vzniku větší reakce, avšak vytvoří se takzvané IgE protilátky a daný člověk se „senzibilizuje“.

Vytvořené IgE protilátky se poté naváží na žírné buňky (speciální buňky v tkáních) a na bazofily (druh bílých krvinek) v krevním řečišti. Následkem je aktivace imunitního systému. Po druhém kontaktu se stejným alergenem je tento alergen označen protilátkou IgE za nežádoucího vetřelce. IgE se na alergen naváže a spustí tím uvolnění řady působků. K nejdůležitějším patří histamin, který vyvolává alergické příznaky v oblasti úst, nosu nebo kůže – tj. kdekoliv v místě vniknutí alergenu do organizmu.

Akutní alergická reakce I. typu se na kůži projevuje kopřivkou, dermatitidou a svěděním, při chronickém postižení může způsobovat atopickou dermatitidu a ekzém. Akutní alergická reakce se v dýchacím ústrojí projevuje kašlem, otokem nosní sliznice, kýcháním, svíráním hrdla, v případě chronických obtíží astmatem. V trávícím ústrojí jsou častými akutními projevy brnění a svědění kolem úst, kovová chuť v ústech, svědění jazyka a krku, následně též bolesti břicha, svalové křeče, zvracení a průjem, chronické alergické obtíže v trávícím ústrojí mají rozmanité projevy.

Každá těžká akutní alergická reakce je potenciálně život ohrožující, protože může způsobit anafylaxi – multiorgánovou reakci, která začíná neklidem, pocitem ohrožení života, kůže je bledá následkem poklesu krevního tlaku a/nebo dochází ke ztrátě vědomí (k mdlobám). Není-li urychleně podána injekce s adrenalinem, anafylaxe může skončit smrtí.  Alergická reakce I. typu může mít rozličnou intenzitu: jednou se projeví kopřivkou a podruhé třeba anafylaxí.

Alergie I. typu může být vyvolána prakticky čímkoliv: potravinami, rostlinami (pyly trav, dřevin, bylin atd.), hmyzími jedy, zvířecími chlupy (např. kočičími nebo psími), roztoči domácího prachu, plísněmi, profesními alergeny (latex) nebo léky (např. penicilin). Existují i tzv. zkřížené reakce – kupříkladu nemocní alergičtí na bylinu ambrózii mohou reagovat alergicky i na melouny nebo banány.  Nejvýznamnějšími potravinovými alergeny jsou arašídy, ořechy (např. vlašské) a ryby.

Reakce oddálené přecitlivělosti IV. typu se projevuje zejména postižením kůže. Nejtypičtějším příkladem jsou reakce na kovy a šperky. Dochází k nim po reakci antigenu se specificky senzibilizovanými T-lymfocyty, které následně uvolňují prozánětlivé a toxické působky, pod vlivem kterých do místa zánětu pronikají další bílé krvinky a dochází k poškození tkáně. V tomto případě není nezbytná žádná předchozí „aktivace“ imunitního systému, tj. k reakci IV. typu může dojít již po prvním setkání s antigenem. K reakci přecitlivělosti IV. typu (k zarudnutí, svědění, zhrubění kůže, vyrážce, dermatitidě) v místě působení antigenu dochází v průběhu hodin až dní po kontaktu.

Co není alergie?
Existují i jiné reakce, které se mohou projevovat jako alergie, avšak které nejsou způsobeny aktivací imunitního systému. Patří k nim toxické reakce, které postihnou všechny dostatečně exponované osoby. Příkladem může být otrava z jídla vlivem bakteriálních toxinů, geneticky podmíněné intolerance při chybění některého enzymu (např. neschopnost trávení mléčného cukru při chybění enzymu laktázy má za následek laktózovou intoleranci), nebo intolerance lepku (celiakie). Podobné příznaky mohou být rovněž vyvolány léky (např. acylpyrinem nebo ampicilinem), potravinovými barvivy,  glutamátem (chemickým dochucovadlem) nebo vlivem psychiky. Přestože tyto nemoci a chorobné stavy musí být vyšetřeny lékařem, alergologické vyšetření nebude v těchto případech přínosné.