Popis onemocnění

Typickým příznakem chronického únavového syndromu (chronic fatigue syndrome, CFS) je mimořádně vysilující únava. Nemocní s CFS špatně spí a neprobouzí se s pocitem osvěžení. Často trpí bolestmi hlavy, svalů a kloubů, bolestmi v krku, špatně se soustředí a mají potíže s pamětí. Intenzita a charakter obtíží se mohou den ode dne měnit. V průběhu „dobrého dne“ mohou být příznaky jen mírné a výkonnost pacienta s CFS může být téměř normální, avšak ve „špatných dnech“ nemocný nezvládá ani vstát z lůžka.

Zpočátku byl CFS označován jako “chřipka mladých boháčů” a byl považován za formu depresivních a stresových stavů a projev syndromu vyhoření, postihující zejména mladé ženy z vyšších vrstev. Dnes je známo, že CFS se vyskytuje celosvětově u lidí všech věkových kategorií, ras a u obou pohlaví. Výskyt u žen je asi 1,5-násobně vyšší než u mužů a nejčastěji se vyskytuje ve věkové kategorii 20 – 40 let. Odhaduje se, že v USA trpí CFS až 500 000 pacientů (odhady pro ČR nejsou k dispozici).

Příznaky CFS, jako například únava, bolesti a mnoho dalších, jsou zdrojem frustrace jak nemocného, tak i jeho lékaře. Pacient bývá často invalidizován, ačkoliv u něj nelze prokázat žádné viditelné či měřitelné abnormity. Právě tato skutečnost se stala zdrojem skepticismu ohledně samotné existence CFS, ačkoliv všechny důležité zdravotnické organizace uznávají CFS jako nespornou chorobnou jednotku. Někteří lékaři přisuzují příznaky nemocných depresi nebo stresu, případně je považují za symptomy jiného, dosud nediagnostikovaného onemocnění nebo poruchy.

Ačkoliv řada nemocných s CFS skutečně trpí depresemi, značná část pacientů deprese nemá. Výskyt depresí je v populaci nemocných s CFS stejný, jako u jiných chronických chorob.

Krátkodobá nebo dlouhodobá únava může být příznakem nebo vedlejším projevem velkého počtu nemocí, poruch a přechodných chorobných stavů. Příkladem je snížená funkce štítné žlázy (hypothyreosa), infekční mononukleóza, poruchy psychiky, poruchy příjmu potravy, nádorové choroby, autoimunitní nemoci, infekce, abusus drog a alkoholu, nežádoucí účinky užívaných léčiv, jakož i jakýkoliv nedostatek nepřerušovaného spánku. V těchto případech tedy existuje prvotní příčina únavy, kterou je třeba definovat a následně léčit. Tyto přechodné krátkodobé nebo dlouhodobé únavové stavy nepatří pod diagnózu CFS, avšak je nezbytné je od CFS odlišit.

Problémem výzkumníků, lékařů i pacientů při diagnostice a léčbě CFS je skutečnost, že příčina CFS je dosud neznámá. Mnoho let byl CFS definován jako idiopatická chronická únava (únava neznámého původu). Koncem 80-tých let ustanovilo Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí USA (Center for Disease Control and Prevention, CDC) ve spolupráci s mezinárodním týmem expertů na problematiku CFS definici CFS, která byla přepracována a aktualizována v roce 1994.

Dle této definice musí mít nemocný s CFS tyto příznaky:

  • Výrazná chronická únava trvající déle než šest měsíců, při vyloučení všech známých chorobných stavů provázených únavou.
  • Současný výskyt alespoň čtyř z následujících příznaků:
  • podstatné zhoršení krátkodobé paměti nebo soustředění
  • bolest v krku
  • citlivé lymfatické uzliny
  • bolesti svalů
  • bolesti několika kloubů, bez otoků či zarudnutí
  • bolesti hlavy jiného než dosud známého typu, charakteru nebo intenzity
  • neosvěžující spánek
  • ponámahová slabost trvající déle než 24 hodin. 

Příznaky se musí vyskytovat trvale nebo opakovaně v průběhu šesti nebo více po sobě jdoucích měsíců a nesmí časově předcházet výskytu únavy.

Ačkoliv je tato definice široce přijímána a používána v oblasti výzkumu i v praxi, dosud nebylo dosaženo dohody ohledně možných příčin CFS.

Mnoho výzkumníků se domnívá, že CFS je zapříčiněn nebo spouštěn virovou infekcí, avšak dosud nebyl izolován žádný mikrob, který by mohl být takovým spouštěčem. Jiní výzkumníci soudí, že infekce, trauma, stres nebo alergie vyvolávají chronickou aktivaci imunitního systému, která vede ke vzniku CFS. Další teorie je založena na významném vlivu centrálního nervového systému a účasti hormonálních regulačních mechanizmů.

Někteří autoři soudí, že příznaky CFS mohou být zapříčiněny nebo vyvolány depresí, nervově zprostředkovanou hypotenzí (poruchou regulace krevního tlaku) nebo poruchami kvality a hloubky spánku postižené osoby. Většina výzkumníků se shoduje v tom, že CFS není nakažlivý, avšak predispozice k CFS by mohla být vrozená, o čemž svědčí familiární výskyt syndromu. Někteří badatelé se domnívají, že výzkumné studie v blízké budoucnosti potvrdí, že CFS není jedinou chorobnou jednotkou, ale skupinou různých poruch s podobnou klinickou manifestací.

Je známo, že nemocní s CFS dokáží přesně určit počátek výskytu obtíží a čas, kdy se ještě cítili dobře a měli dostatek energie pro běžné denní aktivity. Asi v 75 % případů předchází vzniku CFS chřipkovité onemocnění. V ostatních případech předchází vzniku CFS období výrazné fyzické zátěže nebo emočního stresu, případně pacient zvolna pozoruje postupný pokles energie a pocitu zdraví.

 

Znaky a příznaky

Kromě základních příznaků CFS se často vyskytuje řada dalších symptomů. Patří k nim: 

  • bolesti břicha
  • nadýmání
  • bolesti na hrudi
  • chronický kašel
  • deprese a úzkost
  • průjem
  • závratě
  • sucho v očích nebo ústech
  • bolesti v uších
  • nepravidelný puls
  • bolesti čelistí
  • ranní ztuhlost
  • pocity na zvracení, ztráta chuti k jídlu
  • noční pocení
  • poruchy dýchání

 

Vyšetření

V současnosti neexistuje žádné vyšetření, které by bylo možno využít k diagnostice CFS. Diagnóza je stanovována vylučovací metodou: 

  • po pečlivé analýze pacientovy anamnézy
  • po dokonalém lékařském vyšetření
  • po provedení kognitivních funkčních testů
  • po vyloučení jiných chorobných stavů, které mohou způsobovat nebo vyvolávat únavu (a nebo po léčbě těchto stavů, jsou-li léčitelné)
  • jestliže pacient splňuje diagnostická kritéria syndromu dle CDC
  • při trvalém monitorování pacienta s ohledem na případné stanovení primární/základní příčiny únavového stavu.

Laboratorní vyšetření mohou pomoci při diagnostice chorobných stavů, které se projevují podobně a které je třeba diagnostikovat a léčit před vyslovením diagnózy CFS. CDC doporučuje několik hlavních vyšetření, která jsou vyjmenována v následujícím odstavci.


Laboratorní vyšetření

  • Základní biochemické vyšetření - elektrolyty, bílkoviny, jaterní testy, ledvinové funkce, vápník a glukóza
  • Krevní obraz – k vyloučení anémie a dalších abnormit červeného a bílého krevního obrazu
  • FW (sedimentace erytrocytů) - nespecifický indikátor zánětu
  • TSH (thyreostimulační hormon) a nebo další vyšetření štítné žlázy, protože hypothyreosa se projevuje příznaky podobnými CFS
  • vyšetření metabolizmu železa se zaměřením na nedostatek železa a poruchy ukládání a využití železa v organizmu
  • Vyšetření moče na přítomnost infekce, glukózy, bílkovin a odpadních produktů vylučovaných ledvinami

Při abnormálních výsledcích vyjmenovaných hlavních vyšetření a nebo v souladu s příznaky daného nemocného lze provést další vyšetření. Tato doplňková vyšetření slouží k potvrzení nebo vyloučení poruch projevujících se únavou. Nejsou vhodné ani schopné přímo diagnostikovat CFS.

Patří k nim: 

  • ANAb (Antinuclear Antibodies, antinukleární protilátky) - při podezření na autoimunitní onemocnění
  • Tuberkulínová kožní zkouška (Mantoux II) - při podezření na kontakt s mykobakteriemi, které způsobují tuberkulózu
  • Vyšetření na přítomnost lymeské nemoci (boreliózy) - při podezření a endemickém výskytu v místě pobytu pacienta
  • Revmatoidní faktor – k určení přítomnosti revmatoidní artritidy
  • Protilátky proti HIV - k vyloučení HIV infekce
  • Kortizol v séru/plazmě – při podezření na nízkou hladinu kortizolu a nebo sníženou funkci nadledvin 

Rutinní virologická vyšetření, například sérologie CMV (Cytomegalovirus), EBV (virus Epsteina Barrové), dalších herpetických virů, enterovirů, adenovirů a vyšetření se zaměřením na přítomnost kvasinky Candida albicans nepatří k diagnostickým vyšetřením při CFS a jejich provádění se nedoporučuje.

K výzkumným účelům mohou sloužit další laboratorní vyšetření, zaměřená na lepší pochopení příčin a průběhu CFS. Tato vyšetření však v současnosti nemají klinický význam.


Další vyšetření
Příležitostně jsou prováděna vyšetření MRI (magnetic resonance imaging, magnetická rezonance) k vyloučení roztroušené sklerózy, jenž může způsobovat chronickou únavu. K výzkumným účelům mohou sloužit další vyšetření a zobrazovací metody, tato vyšetření však v současnosti nemají klinický význam.

 

Léčba

Léčba CFS je zaměřena na zmírnění příznaků a změnu způsobu života. Dosud není známa žádná léčba. Mnozí pacienti s CFS se časem začnou cítit lépe, avšak jistý stupeň příznaků nemoci může přetrvávat léta, dokonce celoživotně. Odborníci doporučují nemocným regulovat energii a plánovat svůj časový rozvrh a aktivity. K udržení funkčních schopností organizmu, ke zlepšení nálady a spánku může přispět kvalitní výživa a mírná (nikoliv nadměrná) fyzická námaha. Ke společnému sdílení tělesných, psychických, finančních a sociálních potíží vyplývajících z CFS mohou sloužit podpůrné skupiny pacientů a poradenské služby.

Současné strategie zmírnění příznaků CFS jsou zacíleny na zlepšení kvality spánku a zmírnění bolestí. Nejvhodnější způsob léčby konkrétního nemocného by měl být výsledkem vzájemné spolupráce lékaře s pacientem. Co pomůže jednomu pacientovi, nemusí pomáhat jinému, nemocní s CFS jsou navíc obzvlášť náchylní ke vzniku nežádoucích účinků léčiv.

 

Literatura a odkazy

Thomas, Clayton L., Editor (1997). Taber’s Cyclopedic Medical Dictionary. F.A. Davis Company, Philadelphia, PA [18th Edition].

Tomáš Zima a kol.: Laboratorní diagnostika. Galén Praha, 2002.

Tomáš Zima: Laboratorní vyšetření. in Klener, p. et al. Vnitřní lékařství, 3. vydání, Galén Praha, 2006.

Martin Nouza, Jaroslav Svoboda: Chronický únavový syndrom v otázkách a odpovědích.Praha: PORTÁL, edice: Folia practica, sv. IX, 1998.

Martin Nouza, Jaroslav Svoboda: Chronický únavový syndrom. Praha: GALÉN, 1999.

Terezie Fučíková: Imunologická problematika chronických únavových stavů. Postgrad Med 2, 2009.

http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/imunologicka-problematika-chronickych-unavovych-stavu-413559

Martin Nouza: Chronický únavový syndrom. Med. Pro Praxi 2008; 5(2): 160–163.

http://www.solen.cz/pdfs/med/2008/04/06.pdf

Jaromír Bystroň: Chronická únava a chronický únavový syndrom. Interní Med. 2006; 3: 112–115.

http://www.solen.cz/pdfs/int/2006/03/04.pdf 

(2003 September 18, Reviewed). The Revised Case Definition (abridged version) [24 paragraphs]. CDC, National Center for Infectious Diseases [On-line information].

http://www.cdc.gov/ncidod/diseases/cfs/defined/defined2.htm 

Ladislav Steidl: Chronický únavový syndrom. Psychiatrie pro praxi 2002, 1 (10-13).

http://www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=1591&magazine_id=2

 

Příbuzné internetové stránky:

http://www.me-cfs.cz/ - Klub pacientů s CFS

http://unavovysyndrom.cz/

CFIDS (Chronic fatigue and immune dysfunction syndrome) Association of America
American Association for Chronic Fatigue Syndrome

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.