Další názevC-peptid inzulinu, Connecting peptide („spojující peptid“)
Oficiální názevC-peptid
Související vyšetření

Inzulin, Glukóza

Proč se nechat vyšetřit?
Pro sledování tvorby inzulinu beta-buňkami pankreatu (slinivky břišní) a pomoc při určení příčiny hypoglykémie

Kdy se nechat vyšetřit?
Máte-li diabetes 1. nebo 2. typu nebo metabolický syndrom a váš lékař chce určit, zda vytváříte dost vlastního inzulinu, máte-li inzulinovou rezistenci (tj. vaše tkáně neodpovídají na inzulin) nebo je-li čas doplňovat perorální léčbu injekcemi inzulinu; je rovněž požadován pro podporu rozhodnutí převedení pacienta na inzulinovou pumpu; váš lékař může též ordinovat stanovení C-peptidu, máte-li dokumentovanou hypoglykémii

Požadovaný druh vzorku
Vzorek krve, odebraný obvykle z vaší žíly na paži, a někdy 24-hodinový vzorek moče
Poznámka: Zeptejte se svého lékaře, zda máte před provedením vyšetření hladovět.

Základní informace o odběru vzorku naleznete v sekci O LABORATORNÍM VYŠETŘENÍ.

Co je vyšetřováno?
Toto vyšetření měří hladinu C-peptidu ve vzorku krve nebo moče. Proinzulin je neaktivní prekurzor inzulinu a je tvořen v beta-buňkách pankreatu. Štěpením proinzulinu vzniká inzulin a C-peptid, které jsou skladovány v beta-buňkách. Při potřebě inzulinu a jeho uvolnění do krevního oběhu za účelem usnadnit transport glukózy do jednotlivých buněk (aby byla využita pro tvorbu energie), je uvolněno rovněž stejné množství C-peptidu. Proto se C-peptid hodí jako ukazatel tvorby inzulinu v organizmu.
C-peptid může pomoci zhodnotit tvorbu endogenního inzulinu (inzulinu tvořeného v těle) a odlišit ho od exogenního inzulinu (inzulin, který není vytvářen v těle a tedy nedává vzniknout C-peptidu).

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek je odebírán jehlou ze žíly na paži. Je-li požadován 24-hodinový vzorek moče, budete požádán(a), abyste sbíral(a) všechnu vaši moč za dobu 24 hodin.

Je třeba speciální příprava pro odběr vzorku?
Vyšetření může být provedeno nalačno. Požádejte svého lékaře o instrukce.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Je-li u pacienta nově diagnostikován diabetes 1. nebo 2. typu, C-peptid může pomoci určit, kolik inzulinu ještě vytváří pacientův pankreas.
Diabetes 1. typu je autoimunitní proces, který často začíná v útlém dětství a při němž časem dochází k téměř kompletní destrukci beta-buněk. Nakonec je vytvářeno málo inzulinu nebo vůbec žádný inzulin (a také C-peptid), což vede k úplné závislosti na exogenním inzulinu.
U diabetu 2. typu je inzulinová rezistence a kompenzatorní vzestup tvorby a uvolňování inzulinu, které mohou rovněž vést k poškození beta-buněk. Pacienti s diabetem 2. typu jsou obvykle léčeni perorálními léky, které povzbuzují jejich tělo k tvorbě většího množství inzulinu a/nebo způsobují, že jejich buňky jsou citlivější na inzulin, který je produkován. Nakonec, díky poškození beta-buněk, i diabetici 2. typu mohou tvořit velmi málo inzulinu a vyžadují jeho injekční podání. Každý inzulin, který tělo vytváří, se odráží v hladině C-peptidu; proto může být vyšetření C-peptidu užito pro sledování aktivity beta-buněk a jejich produkční schopnosti a pomáhá vašemu lékaři určit, kdy začít s léčbou inzulinem.
Měření C-peptidu může být též užito ve spojení se stanovením hladin inzulinu a glukózy a pomoci tak diagnostikovat příčinu dokumentované hypoglykémie a sledovat její léčbu. Příznaky hypoglykémie mohou být způsobeny nadměrnou dávkou inzulinu, požitím alkoholu, dědičným defektem jaterních enzymů, onemocněním jater nebo ledvin či inzulinomem (nádorem buněk ostrůvků v pankreatu, který vytváří nekontrolované množství inzulinu a C-peptidu).

Kdy je vyšetření požadováno?
Hladiny C-peptidu mohou být požadovány, máte-li nově diagnostikovaný diabetes 1. typu, jako součást zhodnocení vaší reziduální (zbytkové) funkce beta-buněk (kolik inzulinu vaše beta-buňky vytvářejí). U diabetu 2. typu může být test ordinován, chce-li váš lékař sledovat stav vašich beta-buněk a tvorbu inzulinu v čase a určit, zda a kdy může být potřebná injekční léčba inzulinem.
Hladiny C-peptidu mohou být stanoveny, je-li dokumentovaná akutní či opakující se hypoglykémie. Její příznaky zahrnují pocení, bušení srdce, pocit hladu, zmatenost, neostré vidění, mdloby, křeče a dokonce ztrátu vědomí, i když se tyto příznaky mohou vyskytovat i v jiných situacích. Vyšetření C-peptidu může být užito k odlišení nadměrné tvorby inzulinu od jeho nadměrného podání a může pomoci rozpoznat inzulinom.
Máte-li odstraněn pankreas nebo jste jedním z mála pacientů, kterým byly transplantovány buňky pankreatických ostrůvků (s cílem obnovit vaši schopnost vytvářet inzulin), hladiny vašeho C-peptidu mohou být sledovány k ověření účinnosti léčby a pokračující úspěšnosti procedury.

Co výsledek vyšetření znamená?
Vysoké hladiny C-peptidu obecně ukazují vysokou úroveň endogenní tvorby inzulinu. Může to být odpověď na vysokou hladinu krevní glukózy, způsobenou příjmem glukózy a/nebo inzulinovou rezistencí. (U inzulinové rezistence tělesné buňky nevyužívají normálně inzulin pro transport glukózy do buněk. Buňky mají „hlad po glukóze“, stav je organizmem falešně zhodnocen jako nedostatek inzulinu a je signálem pro jeho další tvorbu.) Vysoké hladiny C-peptidu jsou rovněž pozorovány u inzulinomů (nádorů produkujících inzulin) a mohou být nalezeny u hypokalémie, v těhotenství, u nemocných s Cushingovým syndromem a selháním ledvin.

Nízké hladiny C-peptidu jsou spojeny s nízkou úrovní produkce inzulinu. Tento stav může nastat, když je beta-buňkami vytvářen nedostatek inzulinu nebo když je tvorba potlačena exogenním inzulinem nebo supresním testem, založeném na podání látek, jako je somatostatin.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Vyšetření C-peptidu není příliš rozšířeno a nemusí být dostupné v každé laboratoři. Má-li být u vás provedeno opakované stanovení C-peptidu, mělo by být provedeno v téže laboratoři při užití stejné metody.
I když jsou vytvářeny stejnou rychlostí, C-peptid a inzulin opouštějí tělo různými cestami. Inzulin je zpracováván a vylučován především játry, zatímco C-peptid je odstraňován ledvinami. Protože poločas C-peptidu je asi 30 minut proti 5 minutám u inzulinu, je v krevním oběhu normálně asi pětkrát více C-peptidu než inzulinu.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Mohu si vyšetřit C-peptid doma?
2. Mám-li být převeden(a) na inzulinovou pumpu, potřebuji vyšetření C-peptidu?
3. Pro jaký jiný účel je využíváno stanovení C-peptidu?

1. Mohu si vyšetřit C-peptid doma?
Ne. Vyšetření C-peptidu vyžaduje speciální přístrojové vybavení a zkušenost s provedením.

2. Mám-li být převeden(a) na inzulinovou pumpu, potřebuji vyšetření C-peptidu?
Může být vyšetřen. Inzulinové pumpy jsou obvykle doporučovány pro ty pacienty, kteří neprodukují dostatek inzulinu. Někdy bude vyšetření C-peptidu požadováno během počátečního zhodnocení za účelem posouzení stavu vašich beta-buněk a jejich schopnosti ještě produkovat inzulin.

3. Pro jaký jiný účel je využíváno stanovení C-peptidu?
Vědci začínají lépe rozumět úloze C-peptidu v organizmu. Probíhají klinické studie s terapeutickým podáváním C-peptidu diabetikům 1. typu. Výsledky jsou slibné a ukazují snížení diabetických komplikací a zlepšení funkce ledvin, krevního průtoku a funkce nervů. V každém případě jsou zapotřebí další studie.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.


DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.