Autoimunitní tyreotoxikóza

(Gravesova – Basedowova choroba)

 

Gravesova - Basedowova choroba je nejčastější příčinou zvýšené funkce štítné žlázy (hypertyreózy). Je způsobena protilátkou, nazývanou tyreoideu stimulující imunoglobulin, TSI. Ten působí podobně jako hypofyzární tyreoideu stimulující hormon (TSH) a výsledkem je stimulace zvýšené tvorby hormonů štítné žlázy. Onemocní nejčastěji ženy po 20. roku věku.

 

Gravesova – Basedowova choroba je charakterizována očními příznaky (tzv.endokrinní orbitopatií), hubnutím při zvýšené chuti k jídlu a zvýšenou nervozitou. Nemocní mají urychlenou srdeční činnost a strumu.

 

Vyšetření

  • Kromě testů funkce štítné žlázy (TSH, fT4, fT3) napomáhají k diagnostice scintigrafie štítné žlázy radiofarmakem 99mTc-pertechnátem (technecistanem). Nahrazuje vyšetření radiojodem, technecistan se podobně jako radiojod vychytává na buněčné membráně tyreoidálních buněk. U Gravesovy-Basedowovy choroby dochází k zvýšené, ale homogenní akumulaci radiofarmaka. Tak je možno odlišit ložiska se zvýšenou aktivitou, která jsou typická pro hyperfunkční adenomy.

 

  • Stanovení protilátky tyreoideu stimulujícího imunoglobulinu (TSI, často u nás označovaného jako TRAK). Má stejné účinky na receptory štítné žlázy jako TSH, to znamená stimuluje sekreci hormonů štítné žlázy, na rozdíl od TSH je tato stimulace dlouhodobá a není ovlivňována zpětnou vazbou.

 

  • Protilátky proti tyreoperoxidáze se nacházejí u většiny nemocných s autoimunitní tyreotoxikózou podobně jako u autoimunitní tyreoiditidy Hashimotova typu.

 

 

Léčba

Léčba má za úkol snížit tvorbu hormonů štítnou žlázou. Léčba se začíná tyreostatiky - látkami, které brzdí tvorbu hormonů štítné žlázy. Podávají se zpočátku v kombinaci s beta-blokátory, které napomáhají brzdit tachykardii, pocení a úzkostné pocity, které jsou tyreotoxikózou vyvolané. Pokud se nepodaří účinně znormalizovat funkci štítné žlázy tyreostatiky, je možno použít k léčbě tyreotoxikózy radiojodu, který radiačně ničí buňky štítné žlázy, nebo se chirurgicky odstraňuje celá štítná žláza. Oční příznaky se často upraví s normalizací funkce štítné žlázy, někdy je však nutno je léčit kortikoidy, při jejich nedostatečném účinku pak ozářením retroorbitální tkáně nebo chirurgicky.

 

Literární odkazy

Domácí písemnictví:

 

Zamrazil V.: Onemocnění štítné žlázy. In: Blahoš J., Zamrazil V.(eds): Endokrinologie – interdisciplinární obor. Praha, Triton 2006, s. 25 - 41.

 

Límanová Z.: Syndrom hyperfunkce. In: Límanová Z. (ed.) Štítná žláza. Praha, Galén 2006, s. 135 – 150.

 

Límanová Z.: Choroby štítné žlázy. In: Klener P. (ed.): Vnitřní lékařství. III. vydání. Praha, Karolinum Galén, 2006, s. 915 – 930.

 

Zamrazil V: Akutní, život ohrožující stavy při chorobách štítné žlázy. In: Zamrazil V., Pelikánová T (eds): Akutní stavy v endokrinologii a diabetologii. Praha, Galén 2007. s. 37 – 68.

 

Marek J.: Laboratorní diagnostika v endokrinologii. In: Zima T. (ed.) Laboratorní diagnostika. 2. vydání. Praha, Galén, Karolinum 2007. S.183 - 228

 

Marek J.: Farmakoterapie endokrinních onemocnění a léčba kortikosteroidy. In: Marek J. (ed): Farmakoterapie vnitřních nemocí, 4. vydání. Praha, Grada Publishing 2010, s. 343-394.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.