Antifosfolipidové protilátky

Co je vyšetřováno?

Vyšetření antifosfolipidových protilátek se používá k detekci několika specifických protilátek, které tělo produkuje samo proti sobě v rámci autoimunitní odpovědi proti fosfolipidovým strukturám.

Při vyšetření antifosfolipidových protilátek je k dispozici několik testů, především: 

• protilátky proti kardiolipinu (anti-kardiolipinové protilátky),
• lupus antikoagulans,
• protilátky proti β-2 glykoproteinu I,
• protilátky proti fosfatidylserinu. 

Fosfolipidy, jako lipidová složka buněčných membrán a membrán krevních destiček, jsou normální součástí organismu a hrají důležitou roli při krevním srážení. Jsou-li antifosfolipidové protilátky v krvi přítomny, dochází k jejich interferenci s procesem krevního srážení způsobem, který není zcela objasněn. Zvyšují tím riziko výskytu žilních a tepenných trombů, které mohou vést k mrtvicím a srdečním infarktům. Antifosfolipidové protilátky jsou rovněž spájeny s trombocytopenií, s rizikem opakovaných potratů (zejména ve druhém a třetím trimestru), předčasným porodem a preeklampsií.

Jeden nebo i více typů antifosfolipidových protilátek je často přítomno u autoimunitních onemocnění jako např. systémový lupus erythematodes (SLE). Bývají detekovány u HIV infekcí, některých typů rakoviny, u starších lidí a přechodně při infekcích a léčení některými preparáty (fenothiazin, prokainamid).

Antifosfolipidový syndrom (APS), nazývaný také Hughesův syndrom, je charakterizován podle známek a symptomů, které zahrnují tvorbu trombů, potraty, trombocytopenii a přítomnost antifosfolipidových protilátek. APS může být primární (bez žádné výchozí autoimunitní nemoci) nebo sekundární (vyskytuje se současně s již diagnostikovaným autoimunitním onemocněním).

Nejběžnější vyšetření je stanovení protilátek proti kardiolipinu a lupus antikoagulans. Další vyšetření jsou testy protilátek proti β-2 glykoproteinu I a fosfatidylserinu.

Další diagnostika a konfirmační testy mohou zahrnovat koagulační test s jedem Russelovy zmije (RVVT), destičkový neutralizační test (PNP) a neutralizační test s fosfolipidy v hexagonální fázi. Tyto testy jsou v současnosti využívány již poměrně málo.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek je získán ze žíly na paži pacienta.

Poznámka: Když Vás nebo blízkou osobu probíhající vyšetření znepokojují, zahanbují, nebo je těžce zvládáte, můžete si přečíst některý z následujících odkazů: Zvládání bolesti, diskomfortu a znepokojení, rady pro krevní vyšetření, rady pro pomoc dětem v průběhu vyšetření a rady pro starší pacienty k zvládnutí vyšetření.

Jiný článek, Sledujte vzorek, poskytuje náhled na odběr a zpracování krevního vzorku a výtěru.

Je třeba nějaké přípravy k vyšetření k zajištění kvality vzorku?

Není nutná žádná příprava.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Testování antifosfolipidových protilátek se používá při zjišťování příčiny: 

• nevysvětlitelných trombotických příhod,
• opakovaných potratů,
• trombocytopenie,
• prodlouženého PTT testu. 

V závislosti na symptomech a anamnéze pacienta může lékař požadovat jeden nebo více testů pro detekci různých antifosfolipidových protilátek a pro diagnostiku antifosfolipidového syndromu(APS):

• kardiolipinové protilátky (IgG, IgM a někdy IgA) jsou jakožto nejčastěji se vyskytující požadovány relativně běžně,
• lupus antikoagulansv případě, že pacient má prodlužený čas u PTT testu,
• vyšetření protilátekproti β2-glykoproteinu I, fosfatidylserinu a dalším fosfolipidům můžou být požadovány pro doplnění informací.

V případě pozitivity antifosfolipidového testu se analýzamůže po 8-10 týdnech opakovat k ověření trvalé nebo dočasné přítomnosti antifosfolipidových protilátek.

Stanovení se používá také u diagnostiky nebo hodnocení autoimunitních onemocnění, u kterých mohou být tyto protilátky v krvi přítomny (systémový lupuserythematodes (SLE)).

Když má pacient s autoimunitním onemocněním tento test negativní, může být časem znovu testován, protože k vytvoření těchto protilátek může časem dojít.

Kdy je vyšetření požadováno?

Vyšetření antifosfolipidových protilátek bývá požadováno, když má pacient příznaky svědčící o trombotické epizodě, jako např. bolest a otok končetin, dýchací potíže a bolesti hlavy. Dále je to hledání příčiny prodlouženého času u PTT testu a u žen s opakovanými potraty. Když je některé z vyšetření pozitivní, může být zopakováno po několika týdnech, aby se zjistilo, zda-li jsou autoprotilátky přítomné jen přechodnou dobu či nikoliv.

Vyšetření se provádí při přítomnosti známek a symptomů antifosfolipidového syndromu.

Když má pacient s autoimunitním onemocněním tento test negativní, může být vyšetření v budoucnu opakováno pro detekci případné produkce antifosfolipidových protilátek.

Co výsledek vyšetření znamená?

Výsledky vyšetření antifosfolipidových protilátek musí být vyhodnocovány pečlivě. Negativní výsledek jenom znamená, že autoprotilátky nebyly v krvi pacienta přítomny v čase testu. Nízké a středně vysoké hladiny těchto protilátek se mohou objevovat na přechodnou dobu v důsledku infekce, účinku některých léků nebo se objevují s rostoucím věkem pacienta. Tyto koncentrace nejsou obvykle považovány za významné. Výsledek musí být ovšem vyhodnocen ve vztahu k pacientovým symptomům a anamnéze.

V některých případech můžou být u jednoho pacienta přítomny různé třídy specifických protilátek. Muže mít např. významná množství protilátek proti kardiolipinu ve třídách IgG a IgM, nebo pouze v méně testované třídě IgA. Středně vysoké nebo vysoké hladiny jedné nebo více typů antifosfolipidových protilátek, které přetrvávají i po 8-10 týdnech, znamenají trvalou přítomnost této/těchto specifické protilátky/specifických protilátek.

Když výsledky naznačují přítomnost lupus antikoagulans i po opakovaném vyšetření, je pravděpodobné, že pacient je lupus antikoagulans-pozitivní. Pacienti s výskytem jedné nebo více typů antifosfolipidových protilátek a nemocní s antifosfolipidovým syndromem mají zvýšené riziko výskytu trombotických epizod, opakovaných potratů a trombocytopenie. Výsledek vyšetření ale nemůže vyjádřit pravděpodobnost těchto komplikací nebo jejich závažnost v případě výskytu. Někteří pacienti můžou mít opakované potíže různého charakteru, zatímco jiní je nemusí mít vůbec. Příkladem je asymptomatický pacient s prokázanou přítomností antifosfolipidových protilátek po zjištěném prodlouženém času u PTT testu, který byl proveden z důvodu např. předoperační přípravy, nebo starší pacient, u kterého jsou tyto protilátky přítomny v důsledku vyššího věku.

Přechodná přítomnost antifosfolipidových protilátek bývá nalezena u autoimunitních onemocnění, zánětlivých stavů, infekcí nebo rakoviny.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
Výjimečně může být vyšetření antifosfolipidových protilátek požadováno k zjištění příčiny pozitivního VDRL/RPR testu na syfilis. Reagencie, které se u tohoto testu používají, obsahují fosfolipidy. Přítomnost antifosfolipidových protilátek může mít za následek falešně pozitivní výsledek.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Co můžu dělat pro prevenci, nebo zbavení se výskytu antifosfolipidových protilátek?

2. Když mám jeden typ antifosfolipidové protilátky, vyvinou se i další?

3. Co je lupus antikoagulans?

4. Měli by toto vyšetření podstoupit všichni?

1. Co můžu dělat pro prevenci, nebo zbavení se výskytu antifosfolipidových protilátek?
Nic. Proces, který vede k jejich vytvoření, není ještě zcela pochopen. Existují rizikové faktory, které lze kontrolovat, např. kouření a obezita. Jejich omezení může přispět ke snížení celkového rizika trombózy.

2. Když mám jeden typ antifosfolipidové protilátky, vyvinou se i další?
Je to možné, ovšem nelze říci, kdy a zda-li se tak vůbec stane. Produkce antifosfolipidových protilátek a rozvoj potíží je značně individuální.

3. Co je lupus antikoagulans?

Lupus antikoagulans je protein, který interferuje s procesem srážení v testovací zkumavce (tzv. antikoagulant). V krvi pacienta způsobuje její zvýšenou srážlivost, která může vést k žilním a tepenním trombózám. Pro bližší informace se podívejte na článek o lupus antikoagulans.

4. Měli by toto vyšetření podstoupit všichni?

Plošný screening není nutný. Stanovení se obvykle provádí pouze u osob se specifickými symptomy a příznaky, nebo jako následné stanovení z jiných důvodů. Většina lidí toto vyšetření nebude nikdy potřebovat.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

THOMAS, L. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

KREJSEK, J, KOPECKÝ, O. Klinická imunologie.1.vydání, Nucleus HK, Hradec Králové, 2004, 941 s.

SHOENFELD, Y, GERSHWIN, ME, MERONI, PL. Autoantibodies. 2nd Edition. Elsevier, B.V., 2007, 838 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

KASPER DL, BRAUNWALD E, FAUCI AS, HAUSER SL, LONGO DL, JAMESON JL Eds, 2005, Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.