Alfa-1 Antitrypsin

Co je vyšetřováno?
Alfa-1 antitrypsin (AAT) je protein tvořený v játrech a uvolňovaný do krevního řečiště. AAT inaktivuje řadu enzymů, ale primárně chrání plíce před účinkem elastázy.
Elastáza je enzym tvořený neutrofilními buňkami a je fyziologickou součástí ochrany organismu při poranění a zánětu. Elastáza štěpí proteiny, které mohou být znovu použity při tvorbě bílkovin jinde v organismu. Elastáza může ale poškozovat a štěpit plicní tkáň.

AAT je tvořen jako produkt dvou kopií genu Pi – genu proteázového inhibitoru. Tento gen je ko-dominatní, což znamená, že každá kopie odpovídá za polovinu tvorby AAT v organismu.

Pokud je mutace jednoho nebo obou genů vzniká málo ATT anebo dysfunkční AAT. U pacientů s tvorbou nižší než 30% fyziologické tvorby AAT hovoříme o deficitu alfa-1 antitrypsinu. Pacienti s touto poruchou mají značné riziko vzniku emfyzému plic (progresivní plicní onemocnění) v mladém věku. U kuřáků nebo osob vystaveným riziku kouře či prachu se plicní postižení projevuje dříve a mnohem závažněji.

Při dysfunkční tvorbě AAT se hromadí AAT v jaterních buňkách, které jej produkují. ATT vytváří abnormální proteinové řetězce a rozvíjí se poškození buněk a postižení jater. Okolo 10% nemocných s AAT deficitem má po narození žloutenku. U řady nemocných se tav zlepší, avšak těžké postižení vyžaduje transplantaci jater v dětství. Deficit AAT je v současnosti nejčastější příčinou transplantace jater u dětí.

Funkce a množství AAT závisí od vrozené mutace genu Pi. Zatímco existuje více než 70 odlišných alel (variací) Pi genu, pouze některé z nich jsou časté. Většina populace má dvě kopie normální varianty M (MM). Nejčastější patologické formy jsou S a Z.

U osob mohou existovat různé kombinace alel:

• jedna kopie M a jedna S nebo Z (MS nebo MZ) – tvoří se menší množství AAT, ale v dostatečné míře, aby byl organismus chráněn. Jedná se o osobu, která může přenést abnormální alelu na své děti.
• Dvě kopie S (SS) – osoba bez příznaků nebo s mírnými známkami defektu (většinou produkují okolo 60% potřebného množství AAT)
• Jedna kopie S a jedna kopie Z (SZ) – zvýšené riziko vzniku plicního emfyzému (produkce okolo 40% potřebného množství AAT).
• Dvě kopie Z (ZZ) jedná se o nejzávažnější postižení (produkce pouze 10% potřebného množství AAT), dále se vyskytují vzácně osoby s jednou nebo dvěma kopie tzv. nulové formy Pi genu, kteří netvoří vůbec AAT.

Typy testů/vyšetření AAT
Pro stanovení AAT můžeme použít různá vyšetření, která stanoví koncentraci AAT a určí alelu Pi genu:

• Alfa-1 antitrypsin – stanovení koncentrace AAT ve vzorku
• Alfa-1 antitrypsin genotyp – může oddělit různé varianty tvořeného AAT a určit je. Dále je možné stanovit podíl variant AAT. AAT se vyskytuje v alfa1 globulinové frakci při elektroforéze proteinů můžeme ji využít při screeningu významného deficitu AAT.
• Alfa-1 antitrypsin DNA testování, genetické vyšetření určí typ alely genu Pi. Vyšetřují se nejčastější mutace – M, S, Z. Tento test určí riziko možného postižení pacienta jeho rodinných příslušníků.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve odebraný ze žíly nejčastěji na paži.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření alfa-1-antitrypsinu je požadováno k diagnostice časného vzniku emfysému, zvláště, pokud pacient nemá typické rizikové faktory jako je kouření nebo expozici látkám poškozující plíce (prach, kouř).
Alfa-1 antitrypsin je též ordinován při přetrvávající žloutence a dalších známkách jaterního poškození, zejména u dětí a mladistvích, ale může být vyšetřen u těchto stavů kdykoliv.
DNA testování potvrdí poškození tvorby AAT a prokáže, která alela genu Pi je přítomna. Jsou testovány nejčastější varianty z nich (M, S, a Z). Výskyt těchto alel se liší v jednotlivých oblastech.
Při zjištění změněné alely Pi genu je vhodné vyšetřit rodinné příslušníky a určit jejich riziko vzniku emfyzému plic a/nebo vzniku jaterního postižení a též pravděpodobnost přenosu postižení na děti.

Kdy je vyšetření požadováno?
Alfa-1 antitrypsin je vyšetřován u novorozenců a malých dětí s přítomnou žloutenkou, která přetrvává více než jeden až dva týdny po porodu, zvětšenou slezinou, ascitém, svěděním a dalšími známkami jaterního onemocnění. Dále u osob mladších 40 let, u kterých se rozvíjí dušnost, mají chronický kašel nebo bronchitidu, namáhavě dýchají a mají další známky emfyzému, zejména u nekuřáků a osob, které nejsou vystaveni látkám dráždicím plíce. AAT vyšetření se provádí pokud někdo z příbuzných má deficit AAT.

Vyšetření fenotypu a DNA vyšetření alfa-1-antitrypsin se provádí při prokázané snížené koncentraci AAT a podezření na odlišnou tvorbu varianty AAT. Také se provádí, když AAT není tvořeno. DNA testování se indikuje u příbuzných osob, které jsou postiženi deficitem AAT a též při určení rizika přenosu na děti.

Co výsledek vyšetření znamená?
Význam má snížená koncentrace AAT a/nebo známky abnormální tvorby AAT. Nízká koncentrace znamená zvýšené riziko vzniku emfysému plic.
Při tvorbě abnormálního AAT je rozhodující množství normálního a abnormálního AAT. Nízká koncentrace abnormálního AAT v krvi může též vést k emfysému plic (je snížená ochrana plic) a jaternímu onemocnění, protože se hromadí dysfunkční AAT uvnitř jaterních buněk, které je produkují.
Při vyšetření DNA se může prokázat přítomnost 1 nebo 2 abnormálních kopií Pi genu se sníženou syntézou AAT nebo tvorbou abnormálního AAT. Tato porucha je přenášena na děti postiženého. Stupeň deficitu AAT a stupeň poškození plic nebo jater je velmi variabilní a dvě osoby se stejným genetickým nálezem mohou mít odlišný stupeň poškození.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením
AAT je reaktant akutní fáze, což znamená, že se zvyšuje při akutním nebo chronickém zánětu, infekcích a některých nádorech. Zvýšená koncentrace AAT bývá u infekcí, ale také při používání orálních kontraceptiv, při těhotenství, stresu, a zánětu štítné žlázy.
Toto vyšetření nebývá rutinně používáno při diagnostice těchto stavů, kdy ATT bývá zvýšeno. U pacientů s malým deficitem AAT můžeme při stavech, které koncentraci AAT zvyšují, nalézt „normální“ koncentraci.

Koncentrace AAT může být snížena u novorozeneckého respiračního distress syndromu, a při stavech, kdy je snížená koncentrace sérových proteinů, jako jsou onemocnění ledvin (nefrotický syndrom), malnutrice a u některých nádorů.

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Co mám dělat pokud mám deficit alfa-1-antitrypsinu?
2. Jak často se vyskytuje deficit alfa-1-antitrypsinu?

1. Co mám dělat pokud mám deficit alfa-1-antitrypsinu?
Nekouřit. Omezení kouření zvyšuje délku života a oddaluje vznik emfyzému plic. Pečujte o své plíce – vyvarujte se pobytu v prostředí, ve kterém jsou látky dráždící plíce jako je kouř a prach, očkujte se pravidelně na chřipku, zahajte včas léčbu plicních infekcí a dodržujte pravidelná cvičení na podporu dechových funkcí.

2. Jak často se vyskytuje deficit alfa-1-antitrypsinu?
Jedná se o relativně častý vrozený deficit, kdy v USA je výskyt nějakého stupně deficitu přibližně 1 případ na 2000 obyvatel. Z epidemiologických studií vyplývá, že se výskyt nejzávěžnějšího fenotypu Pi*ZZ mezi Evropskými zeměmi značně liší a pohybuje se od 0,4 (Polsko) do 1,7 % (Belgie). Pro Českou republiku žádná studie neexistuje.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 2007, 906 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.