ACE

Další názevSACE
Oficiální názevAngiotenzin konvertující enzym
Související vyšetření

AFB Culture, Jaterní profil, Vápník, Krevní obraz

Proč se nechat vyšetřit?
S cílem pomoci diagnostikovat a monitorovat sarkoidózu a odlišit toto systémové onemocnění od ostatních stavů, které se projevují podobnými příznaky.

Kdy se nechat vyšetřit?
Máte-li granulomy, které způsobují zduření pod kůží, při přetrvávajícím kašli, začervenání očí a/nebo jiných příznacích podezřelých ze sarkoidózy samozřejmě i tehdy, máte-li aktivní sarkoidózu za účelem monitorování jejího průběhu.

Požadovaný druh vzorku
Vzorek krve odebraný ze žíly nejčastěji na paži.

Co je vyšetřováno?
Vyšetření měří množství angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) v krvi. ACE je enzym vytváření endotelovými buňkami za účelem regulace krevního tlaku. Katalyzuje přeměnu neaktivního angiotenzinu I na angiotenzin II. Angiotenzin II je látkou silně zvyšující krevní tlak – způsobuje stažení hladkých svalů ve stěně tepen, které se tím dočasně zužují, a zvyšuje tak tlak krve, která jimi protéká. ACE vzniká v celém těle, nejvíce však v plicích.

Zvýšené množství ACE je někdy vylučováno buňkami na povrchu granulomů. Granulomy jsou malé nádorům podobné útvary, tvořené imunitními a zánětlivými buňkami a vazivovou tkání, vyvolávající zduření pod kůží na různých místech těla. Jsou klasickou známkou sarkoidózy, systémového onemocnění neznámého původu, které často postihuje plíce, ale i jiné orgány včetně očí, kůže, nervů, jater a srdce. Hladina ACE v krvi často roste, když se objevují sarkoidózou způsobené granulomy.

Kromě sarkoidózy se granulomy mohou objevit u určitých zánětlivých stavů, jako je lepra, aktivní histoplazmóza (plicní onemocnění vyvolané houbami) a tuberkulóza. Mohou se také vyvinout při profesionální expozici dráždivým částicím, jako je berylium, azbest a oxid křemičitý (křemenný prach). Tyto příčiny jsou však díky zlepšující se ochraně při práci stále vzácnější.

Jakým způsobem je vzorek pro vyšetření odebrán?
Vzorek krve je odebrán jehlou ze žíly, obvykle na paži.

Je třeba speciální přípravy na odběr vzorku?
Žádná příprava není nutná.

Jak je vyšetření využíváno?
Kdy je vyšetření požadováno?
Co výsledek vyšetření znamená?
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření ACE je primárně požadováno s cílem pomoci diagnostikovat a monitorovat sarkoidózu. Často je požadováno k nalezení příčiny souboru potíží, které mohou, ale nemusí být způsobené sarkoidózou. Hladina ACE je zvýšena u 50 – 80 % pacientů se sarkoidózou. Koncentrace ACE jeví tendenci stoupat a klesat spolu s aktivitou onemocnění. Je-li hodnota ACE u nemocného zvýšena, může být kontrolována v pravidelných intervalech s cílem monitorovat průběh onemocnění a kontrolovat úspěšnost léčby kortikosteroidy.

Kdy je vyšetření požadováno?
Vyšetření ACE je požadováno, máte-li příznaky jako granulomy, chronický kašel nebo dušnost, začervenání očí a/nebo bolest kloubů, které mohou být způsobeny sarkoidózou, ale I jiným onemocněním. To platí zejména, je-li vám mezi 20 a 40 lety, kdy je onemocnění sarkoidózou nejčastější. Váš lékař může požadovat stanovní ACE spolu s jinými vyšetřeními, jako je vyšetření sputa na plísňové infekce a tuberkulózu, chce-li odlišit sarkoidózu a ostatní granulomatózní onemocnění.
Byla-li u vás diagnostikována sarkoidóza a počáteční hladina ACE byla zvýšena, může váš lékař požadovat stanovení ACE v pravidelných intervalech a sledovat jejich změnu v čase.

Co výsledek vyšetření znamená?

Při stanovení diagnózy, je-li hladina ACE vysoká, ostatní choroby vyloučeny a máte-li klinické příznaky, které se u sarkoidózy vyskytují, je velká pravděpodobnost, že máte aktivní sarkoidózu. Nález vysoké koncentrace ACE pomáhá potvrdit diagnózu. Nicméně sarkoidóza může být přítomna i bez zvýšení ACE, takže při normální hladině ACE se sarkoidóza nedá vyloučit. Normální hladina ACE se může najít u neaktivní sarkoidózy, dále byla-li diagnóza stanovena časně, kdy buňky ještě neprodukují tolik ACE, aby došlo ke zvýšení její hladiny v krvi; někdy buňky dokonce neprodukují zvýšené množství ACE. Hladina ACE je rovněž méně často zvýšena u chronické sarkoidózy.

Po stanovení diagnózy mohou být hladiny ACE využity k monitorování průběhu onemocnění. Jestliže původně vysoké hladiny ACE klesají, ukazuje to obvykle na spontánní či léky navozenou remisi a příznivou prognózu. Nárůst hladin ACE může naproti tomu ukazovat na počátek onemocnění, které programuje, nebo na to, že nemoc neodpovídá na léčbu.

Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením

Přeměna angiotenzinu I na angiotenzin II působením ACE je fyziologický regulační proces v organismu. Tento pochod může být přerušen léky, známými jako ACE inhibitory, které se běžně užívají k léčbě hypertenze a diabetu. Tyto léky inhibují uvedenou přeměnu a díky tomu zůstávají tepny rozšířené; to vede ke snížení krevního tlaku. Podávání ACE inhibitorů je běžné, jejich účinnost se však nekontroluje pomocí stanovení ACE. Mohou však rušit stanovení ACE, požadované z jiných důvodů.

Zvýšené či snížené hladiny ACE mohou být pozorovány u řady jiných stavů, než je sarkoidóza. Stanovení ACE však při jejich diagnostice nemá žádný význam, a proto se nerpovádí.

Snížené hodnoty ACE mohou být také pozorovány u nemocných s:

  • Chronickou obstrukční plicní chorobou (COPD)
  • Onemovněním plic (cystická fibróza, emfyzém, rakovina plic)
  • Hladověním
  • Léčbou kortikosteroidy
  • Hypertyreózou

Mírnězvýšené hodnoty ACE byly nalezeny u různých chorob a stavů jako:

Vyšetření ACE však není užíváno běžně k diagnostice a sledování těchto stavů (nebyla prokázána jeho klinická užitečnost).

Informace o laboratorním vyšetření naleznete zde.

1. Jaké další testy se užívají v diagnostice sarkoidózy?
2. Co způsobuje sarkoidózu?

1. Jaké další testy se užívají v diagnostice sarkoidózy?
Může být požadována řada testů, jak s cílem diagnostikovat sarkoidózu, tak i určit postižení různých orgánů. Laboratorní testy mohou zahrnovat jaterní profil, krevní obraz, stanovení vápníku v krvi i v moči (mají tendenci být zvýšené). Ostatní testy může zahrnovat fyzikální vyšetření (k odhalení postižení kůže), funkční testy plic (plíce jsou postiženy asi u 90 % nemocných), bronbronchoskopii (zavedení ohebné trubice do průdušek s cílem prohlédnout jejich výstelku a event. i odebrat vzorek z chorobného ložiska), rtg hrudníku a vyšetření izotopem galia (zhodnocení přítomnosti zánětu). Biopsie (odebrání vzorku) kůže, plic, lymfatických uzlin a někdy jater může být rovněž požadována, stejně jako podrobné oční vyšetření. K vyšetření oka se užívá štěrbinová lampa, což je v podstatě mikroskop umožňující pozorovat přední segmenty oka.

2. Co způsobuje sarkoidózu?
Příčina onemocnění není zcela objasněna. Jedná se o zánětlivý proces, kde se uplatňuje imunitní systém. Zdá se, že má dědičnou složku, stejně jako se uplatňují vlivy prostředí. Postiženi jsou jak příbuzní, tak nepříbuzní jedinci, žijící ve stejné oblasti. Onemocnění je vzácné a postihuje většinou osoby mezi 20. a 40. rokem věku. Relativně častější je ve Skandinávii a v Severním Irsku, ale vzácná je v Číně, Japonsku a v Africe. Z nějakých příčin ti. kteří se přestěhovali z místa nízkého výskytu sarkoidózy do oblasti s vysokým výskytem, mají tendenci převzít riziko oblasti s vysokou prevalencí onemocnění.

Pokud máte další dotazy ohledně tohoto testu a nenašli jste je již zodpovězené v kapitole Časté otázky, vyplňte prosím formulář níže. Pokud však jde o informace, které se týkají Vašeho zdravotního stavu, kontaktujte raději přímo svého ošetřujícího lékaře. Má přehled o Vašem zdraví a jistě Vám dokáže poradit lépe, než my. Tým LabTestsOnline si na kvalifikovanou odpověď vyhrazuje lhůtu jednoho týdne.
Děkujeme za pochopení.

POZNÁMKA:

Text tohoto článku je založený na výzkumech, viz citované zdroje, a na sdílených zkušenostech mezinárodní vědecké redakční rady (Lab Tests Online Editorial Review Board). Pravidelně je redakční radou přezkoumáván a aktualizován podle nových vědeckých poznatků. Všechny nové zdroje, které se zde citují, se automaticky přidávají do seznamu použité literatury a rozlišují od původních zdrojů, které byly využity v předešlých verzích.

DOPORUČENÁ ODBORNÁ LITERATURA:

BURTIS, CA., ASHWOOD, ER., BRUNS, DE., (Eds), Tietz Textbook of Clinical Chemistry and Molecular Diagnostics. 4. vydání St. Louis: Elsevier- Saunders, 2006, 2412 s.

LOTHAR, T. Clinical Laboratory Diagnostics. Frankfurt: TH-Books, 1998, 1527 s.

MASOPUST, J. Klinická biochemie – požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. a část 2, Praha: Karolinum, 1998, 832 s.

RACEK, J., et al. Klinická biochemie. 2. přepracované vydání, Praha: Galén, 2006, 329 s.

ZIMA, T. et al. Laboratorní diagnostika. 3. doplněné a přepracované vydání, Praha: Galén-Karolinum, 20+Š, 1446 s.

Kasper DL, Braunwald E, Fauci AS, Hauser SL, Longo DL, Jameson JL eds, (2005). Harrison's Principles of Internal Medicine, 16th Edition, McGraw Hill.


Tento článek byl naposledy přezkoumán dne 10. říjen 2008.
Tento článek byl naposledy změněn 10. říjen 2008.