V klinické laboratoři představuje titr jednotku, vyjadřující množství určité látky. Obvykle označuje nejnižší ředění látky, při které ještě probíhá daná reakce; vyjadřuje se jako poměr (např. 1:20). Tak např. sérum obsahující protilátku může být postupně ředěno fyziologickým roztokem a získají se tak ředění v poměru 1:5, 1:10, 1:20, 1:40 atd. Jestliže nejnižší ředění vzorku, při kterém ještě může být pozorována reakce protilátky s antigenem, je 1:20, tak právě toto ředění vyjadřuje titr protilátky a jím se bude vyjadřovat výsledek vyšetření.